NE.ER aneb NEkorektní SERiál

Přišlo mi to jako dobrý název, ale jestli to bude celý seriál, nebo jen tenhle článek, to se teprve uvidí. Dnes to ale nekorektní rozhodně bude.

Před dvěma dny jsem na svém soukromém instagramovém účtu přesdílela příspěvek, který se týkal reklamy na spodní prádlo focené na obézních lidech. Ta mela, která se strhla v komentářích, strhla i mou pozornost a chci se s vámi o to podělit.

Příspěvek se týkal fotografie, respektive srovnání fotografií z kampaně CK z roku 1992 a 2022.

Dva modelové, s vyretušovanou celulitidou, morbidní obezitou, metabolickým syndromem a chlap v podprsence. Tak  tomu říkám třicet let civilizačního vývoje.  Za mě, zlaté devadesátky.   

CK si udělal super reklamu – no a pokud je více než polovina populace obézních, tak je tržní potenciál takové fotografie obrovský a diskuze k tomuto tématu přitáhne pozornost.

Je to jako u značky Adidas s dámskými plavkami na prokazatelně pánském těle.    Takový „plavkyň“, co se identifikuje jako žena, má všechny pánské propriety a osahává holky ve sprchách samozřejmě  boří holčičí výkonnostní tabulky. Nebo třeba identifikace s jednorožci.  Čím větší bizár, tím lépe se to prodává, ale nutně mě to vede k zamyšlení, zda si lidstvo nezaslouží vyhynout.    

To nejlepší z komentářů

Ale zpět k obezitě.  Vybírám to, co mě v komentářích nejvíce zaujalo:

** Bodypozitivita a bodyshaming obézních skloňováno ve všech pádech.

** Obézní mají nárok na hezké spodní prádlo!

** To to se snad obézní nesmějí fotit?

** Obezita je nemoc.

** Důležité  je sebepřijetí  a cítit se ve svém těle dobře.

 ** Bez sebelásky nikdo nezhubne.  

Samé hyperkorektní kecy.   A jestli něco vyhrává v soutěži o největší ultra-ezo-bizár, tak je to ten výšplecht se sebeláskou. 

Kdo se totiž má skutečně rád,  tak se přece doprčic takhle nemůže vyžrat, to teda pardon.   

Pozor! Nemluvím o mírné nadváze a nešikanuju někoho za to, že má pár kilo navíc a velikost 42.  Pokud je navíc fit, hýbe se, jí zdravě – jen třeba kapku víc, není to žádný velký zdravotní problém.

Ale  tohle tedy nejsou žádné sexy-plné křivky.  Tohle opravdu není fit-fat.  Ne, není to normální mít velikost 54.

Pokud se někdo v tomto těle „dobře cítí“, tak  podepíšu krví, že za dvacet let – možná i dříve,  se  v tomto těle dobře cítit rozhodně nebude.

Kvalita nebo kvantita?

Obezita stojí za epidemií civilizačních onemocnění, excesivním nárůstem cukrovky,  kardiovaskulárních onemocnění a demence.  Zkracuje život – ale to by nebylo tak nejhorší.

Hlavně a zejména zkracuje jeho kvalitu. 

Poměrně dost často vyšetřuji pacienty na doporučení praktického lékaře, kde je na žádance napsáno „dušnost nejasné etiologie“ (přelož příčiny). Dotyčný vypadá podobně jako model či modelka na obrázku – akorát bez retuše. Takový člověk má v padesáti letech klidně endoprotézu, píchá si inzulínu, má samozřejmě vysoký krevní tlak a takzvané srdeční selhání se zachovanou systolickou funkcí levé komory. Přeložím to do „lidštiny“ – to srdce tu váhu prostě  neutáhne.   Ale tak hlavně že máme národní kardiovaskulární plán – což můžeme přeložit jako nové typy léků na srdeční selhání, a biologickou léčbu na vysoký cholesterol.  To určitě pomůže situaci řešit a hlavně to bude „zadarmo“.

Říkám si, co asi tak za odpověď praktický lékař ode mne očekává a přemýšlím, jestli by nebylo užitečnější třeba složit z té žádanky vlaštovku a jít třeba zamést chodbu.

A co náš pacient? Nové a ještě lepší léky na srdeční selhání, ale dále tu máme únavový syndrom,  imunitní systém v ha.zlu, lázně a rehabilitace na bolavá záda a mohli bychom pokračovat ..  a často skončit u invalidního důchodu.

Neúměrné zatížení sociálně- zdravotního systému,  spotřeba   zdravotní péče se blíží spotřebě raketového tryskáče a výsledek?  Dlouhý život v plné kvalitě?   

Tak trochu jiná normalizace ..

Jde mi o tohle: pokud se ve veřejném prostoru takovýmto způsobem „normalizuje“ obezita, je to něco naprosto šíleného.    

To,  co mě zarazilo v diskuzi bylo, jak moc je to běžné. Jak moc už je to „normalizováno“. Jak moc se v běžném populačním vzorku bere obezita jako nemoc, se kterou ne-mocný, nemá vlastně nic společného.  Obezita vyznívala z mnohých komentářů jako nelítostná rána osudu jako třeba rakovina.

Nezlobte se, ale to je už úplně ujeté.  Obezitu si skutečně vybíráme.   Neplatí to samozřejmě stoprocentně – jsou situace a stavy, kdy to prostě skutečně nejde efektivně řešit –   ale v populačním měřítku to platí.   

Sebeláska nebo fake?

Celá hyperkorektní sebeláska žádná skutečná sebeláska není. Je to maskovaná lenost a fake. Povím vám, co potřebují obézní.  A ne, nejsou to fotky značkového prádla na ještě více obézních. Je to motivující prostředí a inspirativní okolí.

Reklama na brokolici. Reklama na spodní prádlo ve velikostech S-L (sexy plné křivky).  Když v XXXL neseženu nic pořádného na sebe – jako je to drsné, ale funguje to.  Fotky a reklamy normální postavy. Normální, ne „normalizované“.  Ne, že budu posouvat konfekční velikosti ve stylu „38 is new 34“ a končíme na 54.

Zdravou školní jídelnu a zdravé jídlo v nemocnicích (bůh žehnej Margit za její neutuchající entuziasmus).  Příběhy těch, kterým se to povedlo. 

Spotřební daň na všechny ty UPF (průmyslově zpracované) sr.čky. 

Na obalech z mekáče obrázky obézních z JIPky, kde je otáčí 6 sester a hasič.  A tak dále.

Možná vám připadá, že jsem v tomto tématu jako protialkoholik doktor Skála. Jo asi jo. A jsem asi ještě větší „džihádista“. Protože alkoholismus, anorexie, drogy  –  samozřejmě zabíjí. Ale na úrovni jednotlivců. Obezita zabíjí na úrovni populace a národů.

Mysli globální, jednej lokálně ..

Obezitu na úrovni populace asi nevyřeším, své okolí ke změně inspirovat můžu.   

Nikdo z nás nemá optimální váhu zadarmo.  Ani já, ani vy, ani klienti, kteří prošli našimi konzultacemi.  

Je potřeba dělat smysluplné kroky ke zdraví každý den.  Žádné nesmysly, hladovky, cheaty,  diety, změny životního stylu ode zdi – ke zdi. 

Žádné kouzelné pilulky na hubnutí, žádné prášky na erekci, žádné kouzelné vodičky na imunitu.  Žádné zkratky.  Nikdo nemá automatický nárok na zdraví a štíhlé tělo a lékař není automechanik, který vyměňuje vadné součástky.

To, jak budu žít a cítit se za dvacet, třicet let, rozhoduji právě teď.  Ne, není to zadarmo.

Začíná to srovnanými prioritami.  Vědět co je důležité, kam chci směřovat svůj život a tedy i svojí pozornost. Pak se stačí vrátit k základům. K obyčejným věcem.

Dobře se vyspat, trávit čas s milými lidmi, umět si odpočinout, dělat práci, která mě baví.  Jíst dobré, kvalitní jídlo, být gurmány ale být vědomě střídmí.  Přiměřeně se hýbat.  Možná občas meditovat, koukat na hvězdy nebo se pomodlit.  To už je na každém.  Tak to dělají všichni v „modrých zónách dlouhověkosti“, ať jsou chudí, či bohatí.  O tom třeba někdy příště.

Konzistentní péče o sebe,  o své tělo, o svou mysl,  den za dnem, krok za krokem s postupným zlepšováním stávajícího stavu. To je skutečná sebeláska, žádný fake.  

Není to žádná raketová věda.  

Jsem šťastná, že pracuji s těmi, kteří jsou ochotní za své zdraví a svůj život převzít zodpovědnost.  A něco pro to udělat.  Mám ve svém okolí stejně smýšlející a naladěné lidi a vybrala jsem si takovou práci.  Jsem za to nesmírně vděčná.  Díky za vás všechny!

Tak to by bylo asi v rámci dnešního nekorektního okénka a vše.

Dejte mi vědět, jestli radši CK 2022 nebo 1992 v komentářích – jen doufám, že si pak nebudu připadat jako nekorektní boomer.