… aneb zhřešit nebo nezhřešit s PBM? 

PBM – co je to za sprosťárnu? Něco jako BSM? Nebo ještě horší?
Pomalu, pomalu,  všechno hned vysvětlím a nebojte, brzo budete v obraze.

Každopádně až si doma nainstalujete fotobiomodulační panel a rozsvítíte ho v prvním patře v zšeřelé ulici, náhodní kolemjdoucí budou mít pocit, že koukají přímo do Luciferova obýváku, a sousedi zase budou přesvědčeni, že jste rozjeli vedlejší příjem v podnikání, o kterém se nemluví.

Pokud se tedy kolemjdoucí a sousedi na těhletěch internetech ještě nedočetli o světelné terapii.

Červené světlo – o co tady vlastně jde?  

Fotobiomodulace  – neboli PBM (photobiomodulation) je neinvazivní terapeutická metoda využívající specifické vlnové délky světla ke stimulaci biologických procesů na buněčné úrovni.  Využívají se vlnové délky červeného (RED, okolo 660 nm) a blízkého infračerveného (NIR, okolo 850 nm), které pronikají do tkání a v mitochondriích ovlivňují aktivitu enzymu cytochrom c-oxidázy. Výsledkem může být zlepšení buněčného metabolismu, zvýšená produkce ATP, snížení oxidativního stresu a celková podpora regeneračních procesů. 

Červené světlo proniká do hloubky několika milimetrů, a působí zejména na pokožku a povrchové tkáně. Naopak blízké infračervené světlo má větší penetrační schopnost – až několik centimetrů – a ovlivňuje hlubší struktury, jako jsou svaly, šlachy a kloubní aparát. Obě spektra se často kombinují právě pro svůj synergický efekt.

Terapie se využívá v široké škále oblastí: od regenerace po sportovní zátěži, přes podporu hormonální rovnováhy, až po zlepšení kvality spánku nebo optimalizaci metabolických funkcí. 

Tohle všechno zní samozřejmě velmi lákavě …. 

Pro ostřílené biohackery je svícení prakticky povinné, ale svítí nejenom biohackeři.  Pod červenou lucernou vidíte každého druhého influencera v českém rybníčku, svítí umělec, psycholog i stratég, triatleti i běžci,  strejda z Libně i Maruška z pavlače.  

Pojďme se podívat na to, jestli to tak nějak dává celkově smysl, nebo je to jen „lapačka na peníze“, která vypadá hezky na vašem instagramu. 

Heleďte se, nejsem dnešní a vím, že články a reklamy na světelné panely na mě vyskočí pokaždé, jakmile je v české kotlině zima a tma jak v pr.eli polárního medvěda. 

Pojďme se tedy na PBM podívat objektivně – bez ohledu na roční období a naopak s ohledem na tvrdá data. 

Žádné dojmy, ale data! 

Jsem poměrně dost známá tím, že co si nevyzkouším, tomu nevěřím.  V ordinaci předepisuju osvědčené a léty prověřené highlighty a vystačím si v zásadě s několika preparáty. Pokud je uvedená na trh nějaká superskvělá novinka, tak si mí pacienti musí vždycky pár let počkat, než se projeví možné nežádoucí účinky. Mě nějaký dealer i igelitkou nebo zájezdem do Peru neoblbne. Studii si může udělat každý jakou chce a vyjde mu tak jak potřebuje, to není žádné velké tajemství a těžko interpretovat nějaké univerzální řešení pro všechny. Co platí, jsou velké metaanalýzy, populační data, prospektivní sledování,  kazuistiky  – a klinická zkušenost. 

A tak to bylo i se mnou a červeným světlem. Zpočátku jsem se tomu trochu posmívala. Postupně mě zviklali kamarádi, kteří ho už měli a pěli na něj chválu, až jsem jednoho krásného podzimního dne – bylo to těsně po dokončení pátého Wintermana mluvila s naším „rege guru“ Tomášem Rackem. „Hele, víš co? Tak si to vyzkoušej. Já jedu teďko pryč, tak si půjč můj Temelín a uvidíš“.   A viděla jsem. Pro neinformované doplňuji, že Winterman obnáší distance klasického „železňáka“, a navrch náročné podmínky – celkem je to tedy 226 kilometrů zábavy ve vodě, na kole i v keckách.  I ti nejčipernější lezou závěrečné metry pod lanovkou po čtyřech a člověk je po téhle taškařici docela solidně rozbitý.   Já jsem byla po týdnu používání panelu úplně v pohodě.  Téměř zázračným způsobem mi vyskočila HRV (variabilita tepové frekvence, známka regenerace a aktivity parasympatiku) a to z téměř záporných hodnot do krásných zelených čísel, dobře jsem spala a jediné negativum, které jsem pozorovala, byl všudypřítomný hlad.  K tomu se ještě dostaneme. Temelín tedy fungoval na výbornou, a po deseti dnech jsem ho vracela s trochu těžkým srdcem. 

Pak jsem na to samozřejmě ve víru událostí kolem nového projektu Cardiolabu – totiž online výživových kurzů – trochu pozapomněla, ale pořád jsem měla zasuté někde v hlavě, že by stálo za to se RED + NIR panelům podívat trochu na zoubek.  Správná chvíle nastala v okamžiku, kdy jsem si v lednu zlomila pravou ruku v zápěstí a po rozplynutí mozkové postanestetické mlhy jsem měla čas trochu přemýšlet.  A tak jsem navrhla jsem design malé kazuistické studie na využití světelné terapie v praxi. 

Vymyslela jsem, že budeme sledovat  vybrané laboratorní parametry, glykémii, a spánková a regenerační data „před“, po měsíci a třech měsících pravidelného svícení.  Od nápadu u mě nebývá daleko k realizaci, takže jsem s tímhle projektem  oslovila firmu Mitolight, největšího výrobce panelů u nás a ti byli nadšeni – jedna věc jsou totiž opravdu dojmy, jiná věc jsou jasné ukazatele, které nám prověří funkčnost postupů v praxi.  

Abych pravdu řekla, jdu zase o kousek víc s kůží na trh.  Když o tom tak přemýšlím, dělám to vlastně pořád – píšu velmi osobní reportáže, sdílím sice pracovní život, ale i osobní příběhy a netajím se se svými názory (nejen na výživu a kardioprevenci).  Kývla jsem na podcasty, natáčení videí a začala fungovat i v on-line prostoru – také slušný výstup z komfortní zóny.  Věřím ale, že pokud chcete druhé inspirovat, motivovat a třeba i malinko vzdělávat, tak bez autenticity je to slepá cesta. A další level nastává právě teď – zveřejnit  v rámci kazuistiky o sobě skoro všechno a to včetně laboratorních odběrů a anamnézy. 

Takže „svlíkat kůži“ – jdeme na to. 

Než se pustím do výsledků, tak malé upřesnění. Tady v článku se pověnuji spíše subjektivnímu popisu, ale pokud vás budou zajímat konkrétní čísla a mechanismy účinku světelné terapie, tak vše jsem podrobně zpracovala formou kazuistického sdělení. 

Co se vlastně (v dobrém),  pro účely studie hodilo, je skutečnost, že sama mám poměrně závažné autoimunitní onemocnění štítné žlázy (Graves-Basedowu thyreotoxikózu) a zároveň jsem děvče z kategorie pozdní sběr, tedy po proběhlé menopauze. 

Fuuuj o tom se nemluví. Ale prd. O tom by se mluvit mělo. Nikdo z holek ani kluků hormonálnímu poklesu neujde, a záleží na spoustě okolnostech, jak tím proplují.  Tohle téma necháme na jindy, a možná vydá na samostatný speciál pro holky. Teďko ale čtěte všichni, protože to,  co u pébéemka platí pro estrogen, bude platit i pro  testosteron. Jsme přece pod červenou lucernou, že … 

Tak či tak, mechanismus PBM by měl ovlivňovat jak autoimunitní záněty, tak hormonální osu. 

Nechme se překvapit, jestli teda jo.  

Jak to dopadlo ve sledovaných oblastech?  

Spánek – razantní změna jeho kvality a zlepšení spánkových vzorců.  

Říká se, že jak si to zdravotníci jednou rozhážou, tak se to těžko spravuje, ale já jsem na spánek trochu „prase“ už od vysoké.  Občas prášky na spaní, epizody nočních služeb, dvě děti (přícucky) kojené skoro do dvou let.  Asi chápete, že nejsem zajištěná „zelená vdova“, čili den není nafukovací a ze spánku se nejlíp krade. Postupně ale vzniká schodek, který se jednou vymstí –  podepisuje se na zdraví, výkonnosti i běžném fungování. Na všechny strany špatný obchod, takže bylo co zlepšovat. 

A to se povedlo. Až na velmi pracovně náročné období v dubnu jsem si nastavila lepší režim, načasovala spánek tak, abych se budila bez budíku a i za kratší dobu jsem se vyspala kvalitněji. Pokud to někdy prostě nevyšlo, tak to spravilo nejen velké kafe, ale hlavně poctivých dvacet minut „pod Temelínem“ – tohle musím říct,  že je na panelech geniální.  

Regenerace – nárůst HRV.  

Jednoznačně prokazatelný a měřitelný.  To, že jsem se peklila s různými komplikacemi po zlomené ruce samo o sobě stačí k tomu, že je tělo prostě v průšvihu.  Zdá se, že je to drobnost, zlomené zápěstí, ale stačí se podívat na snímky z rezonance, aby si člověk ujasnil, jak velké je to trauma kolik struktur je potřeba zahojit. Snažila jsem se vrátit alespoň k nějakému pohybu, aby rekonvalescence a návrat k tréninku netrval rok, ale to je popravdě taky slušný záhul – nebudu první ani poslední, kdo něco podobného zažil a kdo to může potvrdit.  Za mě – jednoznačné plusové body pro světlo. 

Lepší úroveň energie, nálada

 To se ničím změřit nedá, ale je to tak. V zimě dost trpím nedostatkem slunečního svitu, trochu mi na to pomáhá saunování – které jsem musela pochopitelně letos vynechat.  Určitě je to pro zimní měsíce skvělý pomocník, jak nepropadnout depresi a neládovat se Prozacem. 

Glykémie

Jsme u zmiňovaného hladu, který je známkou poklesu glykémie a zvýšení citlivosti na inzulín.  Senzor na glykémii jsem si dala až v průběhu studie, takže nemám delší referenční období „bez“, ale když jíte furt tak nějak stejně a najednou máte hlaďáka při lehkém tréninku nebo se vám v noci ukáže propad na glykemický křivce pod 3mmol/l, nemusíte být zrovna jaderný fyzik, aby vám nedošlo, že se tělo adaptuje a bude mu to chvilku trvat.  Takže diabetici vítání a nízkosachariďáci vydržte, za chvíli si to sedne. A taky jo – i já jsem brzo jsem měla v noci krásnou miminkovskou glykémii a ranní pokles -– který ukazuje mimochodem také na nízký ranní kortizol. 

A co laboratoř? 

Na krevním obraze a základní biochemii žádná změna – to se asi ani čekat nedalo, je to červené světlo – žádné EPO ). Vylepšilo se mi lipidové spektrum, ale tady bych to úplně nepřičítala metabolickému efektu PBM, ale i tomu, že blbé výsledky v úvodu studie byly dané stavem po úrazu. 

Naprosto fantastické mi připadá, že už po měsíci mi o 10% mi klesly protilátky na štítnou žlázu – mrkněte na to do studie.  Snížení autoimunitního zánětu považuju za obrovský benefit.  Tento efekt je popisován i v literatuře u onemocnění Hashimotovou thyreoiditidou, a já to tímto mohu potvrdit i u GB thyreotoxikózy.  

A  teď to hlavní – holčičí (i klučičí) hormony.  Sedněte si na zadek.  Po měsíci stoupnul estradiol  trojnásobně, testosteron byl  o 10% nahoře (ano, i holky ho chtějí) a progesteron, který se u mě plazí někde při zemi se vyplazil dvakrát výše.   Takže pecka, to chcete všichni. V menopauze, andropauze i mimo ni.  Jenom neudělejte tu chybu jako já, že v dobré víře začnete užívat doplněk stravy, který jiným pomáhá, ale zrovna vám může udělat pěknou neplechu.

Na podrobnosti se každopádně mrkněte do samotné kazuistiky, a když už jsme u toho odhalování, tak až si lehnete pod váš vlastní Temelín, buďte nahatí, protože efekt bude nejlepší.  

A jak vůbec na to? 

Dejte si ráno po probuzení deset minut (když nestíháte, tak méně, když máte čas, klidně i 15), po tréninku odpoledne si můžete ještě přidat.  Pokud vám nevadí pohled přímo do světla, brýle si ráno neberte – více vás to nastartuje. Večer už moc nedoporučuju využívat červenou složku, raději pouze NIR, ať nejste moc naspeedovaní a dobře usnete. 

Tak jak : ano – nebo ne? 

Ač jsem primárně skeptik, tak za mě jsou RED+NIR panely fakt pecka. Ten, kdo žije v zajistěném postavení v indickém ašrámu, kde není stres ani elektrosmog, kde může přirozeně synchronizovat své biorytmy, meditovat a  jíst organickou biostravu nic takového samozřejmě nepotřebuje. 

Pro nás ostatní, kteří svým přístupem k životnímu stylu hledáme svou modrou zónu v mírně toxickém světě to může být velmi užitečný pomocník. V zimě, kdy máme nedostatek slunečního svitu nám to velmi pomůže s cirkadiánním rytmem, energií a náladou, má jednoznačné benefity na hormonální a metabolickou osu a není od věci PBM využít i v letních měsících k regeneraci třeba po tréninku. 

Je tu jedno ale … 

… malé P.S. na závěr, které si neodpustím … 

Podívejte se, asi takhle.  Celý slavný biohacking znaly už naše babičky.  Jen to tehdy nebylo tak cool a bylo to zadarmo. Stačilo chodit spát se slepicemi, jíst do polosyta,  pro vodu si dojít ke studánce, občas se postit a v neděli zajít do kostela.  V létě pracovat venku na sluníčku, na zimu si naložit do soudku zelí, zpomalit a odpočívat u kamen.  

Dáme to? Asi těžko … 

Místo toho, abychom byli co nejvíce venku, pracujeme v openspacech,  místo fyzické práce sedíme za volantem a pak to doháníme ve fitku. Jíme průmyslově zpracovanou stravu a zároveň se pídíme po zázračných superpotravinách z druhé půlky světa.  Monitorujeme si všechny možné funkce nejrůznějšími wearables – od chytrých hodinek, přes wattmetry až po monitory teploty tělesného jádra a na procházku do parku se odíváme od hlavy k patě do funkčního oblečení .. není to trochu ujeté? Jsme na tom s fyzičkou opravdu lépe než generace sokolů, kteří cvičili s Tyršem?  

Přiznejme si upřímně, že máme tendence jet trošku ode zdi-ke zdi.  Důležité totiž není jen sbírat nepřeberné množství dat, ale umět je interpretovat a využít. Stejně tak, než začneme přemýšlet o výživových doplňcích, podívejme se, co máme na talíři.  A s využitím RED a NIR panelů je to totéž.  

Takže než si koupíte poslední generaci Garminů a grass-fed protein z Argentiny a než si rozsvítíte poprvé svůj světelný panel, zkuste se zamyslet, jestli by nebylo fajn taky udělat i něco úplně obyčejného. 

Nepřejídat se, nejíst nesmysly a nebílit v noci ledničku.  Jít do práce pěšky.  Projít se s pejskem nebo si zacvičit na sluníčku. V podvečer si vypnout mobil.  Postarat se o zahrádku a vyjet si přáteli a dětmi o víkendu na kole.  

Jo a až ráno budete místo scrollování instagramu meditovat, lehněte si klíďo pod pébéemko, ať si sousedi myslí, co chtějí. 

Malé P.S. #2

Mimochodem, pokud byste se rozhodli fotobiomodulační panel pořídit a vybrali byste si jako já značku MITO LIGHT® , zařídila jsem pro vás malý dárek. Zadejte si při objednávce kód CARDIOLAB10, která vám ze skvělé investice udělá velmi příjemných 10% dolů 🙂

A pochopitelné P.S.#3

Prosím vás, kdybyste náhodou přehlídli na naší HomePage zpracovanou studii, tak kompletně ji najdete tady