Třeboňský maraton a analýza STRYD

Dnes máme nachystáno malé ohlédnutí za závěrem sezóny, který už druhým rokem patřil Třeboňskému maratonu. Kromě reportáže z famózního závodu to bude lahůdka pro milovníky čísel a technických vychytávek, protože do dnešního článku přispívá Michal se svou troškou do mlýna. A nebude to jen tak nějaká troška. Očekávejte precizní analýzu výkonu ve wattech s využitím Wattmetru STRYD a porovnáním variant Stryd Everest a Stryd Wind. Pokud vás hračičky pro velké kluky nechávají v klidu, nebojte, nuda to nebude ani tak. Nakonec se možná přesvědčíte, že i když koukáte podobně jako já při běhání raději do korun stromů než na hodinky, wattmetr je super vychytávka pro blondýny i pankáče.

Běžet na závěr sezóny maraton v Třeboni jsem se v zásadě rozhodla už po loňském prvním ročníku – na reportáž mrkněte sem. Z motivačních důvodů jsem se přihlásila ještě před pražským maratonem na jaře, aby se mi nestalo, že než se rozmyslím, závod bude vyprodaný. Vzhledem k úspěchu prvního ročníku se bitva o startovné na poslední chvíli jevila jako reálná hrozba.

 

V Třeboni by chtěl osobák každý!!

Tak jako tak, půlka října je na maratonskou kratochvíli ideální termín jak z hlediska sezónního načasování, tak i s ohledem na počasí.  Organizátoři první ročník zvládli naprosto skvěle a na letošek slibovali četná vylepšení. Trasa maratonu vede v CHKO Třeboňsko, což slibuje relativně rovinatou trať, a  díky změně trasy byl povrch citelně lepší než v loňském roce – i když je samozřejmě třeba počítat s tím, že neběžíte po dálnici a rychlém asfaltu.

 

Start i cíl závodu je na historickém náměstí v Třeboni, což nemá chybu a  za třičtvrtě hodiny po startu maratonu vybíhají půlmaratonci, kteří mají část trasy společnou. To zaručuje, že na trati je i v druhé části závodu stále „živo“.  Každý závodník dostal mapky s trasou, kde byly kromě závodních informací označeny i důležité výletní cíle – například upozornění na různé přírodní a kulturní zajímavosti.

Mnoha závodníkům jistě přišla vhod  upoutávka na kapličku, kde je možno se po cestou pomodlit, abyste závod dokončili. Celou trasu navíc v pravidelných intervalech zpestřují  cedulky s motivačními citáty a afirmacemi. Za zmínku stojí například hláška „maraton je sexy“. Na 14.km se s tím ztotožníte vcelku snadno, ale tři kilometry před cílem si většinou připadáte různě.  Slovem „sexy“  bych to ale asi neoznačila.

Jako třešničku na dortu byl na poslední občerstovačku přislíben nevšední doping – stylově servírované šampaňské, jahody, olivy a sýr. V cíli pak na každého pokořitele osobáku či maratonského panice či pannu měl čekat dort.

Skvělá motivace, takže  chutě do toho!

A teď s pravdou ven 🙂

Přestože maraton je distance, která mi  délkou „sedí“ a  vyhovuje, donedávna jsem se na start stavěla pouze s cílem „doběhnout“.  Trochu se kousnout, ale hlavně si užít den s kamarády a skvělou nálož endorfinů po doběhu na Staroměstské náměstí v Praze. Ostatně, svůj vztah k maratonu jsem popsala tady.

Teprve v  posledních 4 letech jsem se pokoušela už doběhnout i v nějakém rozumném čase.  Ačkoli jsem s teorií správného tréninku vcelku slušně obeznámena, stejně povětšinou běhám jak mě zrovna napadne.   Běh je pro mě relax a pohoda, příležitost být sama se sebou a ideálně v přírodě. Běhat tempa, nebo nedej bože  intervaly na dráze nebo na běhátku – to doopravdy není můj šálek čaje. V reálu to pak vypadá tak, že mě Michal k občasnému tréninku kvality donutí pouze pod pohrůžkou domácího násilí a to většinou jen několikrát před „závodem sezóny“.

 

Tak jako tak, i tímto dost nahodilým stylem se mi povedl opravdu hezký sportovní rok a jsem za to moc ráda.  Na jaře jsem pojala nápad odběhat celou RunCzech ligu, a do konce června jsem měla na kontě pět pěkných „zářezů“. V  létě se mi tak trochu „z leknutí“ povedl  slušný výsledek na triatlonovém ChallengePrague – na trati IM70.3.  Po srpnovém sportovním vyvlátí jsem se odhodlala v rámci plánovaného maratonu v Třeboni chvíli výjimečně poslouchat Michala v roli trenéra.

To  znamenalo neběhat náhodně a na pocit a dát tréninku nějakou tu strukturu. Přesto, že to nebylo při cílení na maraton zrovna vhodné, chtěla jsem ještě absolvovat zbylé tři závody RunCzech ligy v září a říjnu. Jednalo se o Birrel Grand Prix 10km, Ústecký půlmaraton a Liberec Natur run. Michal  z toho zrovna  nadšený nebyl, ale nakonec to do tréninkového plánu nějak zapracoval.  #stimsesmiř

 

Moje zkušenosti s wattmetrem

 

V rámci tréninku jsem kromě sledování tepové frekvence a tempa začala používat i měření výkonu ve wattech pomocí wattmetru STRYD EVEREST, takže zkusím shrnout svoje pocity blondýny z jeho využití.

Založením jsem skutečně spíše pankáč, kterému nevyhovuje se hodinu ověšovat nejrůznějšími budíky, než vyrazí si na půl hodiny zaklusat. Měřič tepové frekvence (využívám brachiální optické čidlo OH1) pravidelně zapomínám doma, hodinky si kolikrát ani nezapnu a synchronizaci s Training Peaks provádím až na opakované intervence, že mi tam zase týden chybí 🙂  Na závody jsem donedávna nenosila ani senzor tepové frekvence, protože hrudní pás mi prostě vadil a nechtěla jsem se stresovat tím, že mám na startu tepy jak po dávce adrenalinu rovnou do komory.  Koukat při tréninku každou chvíli na hodinky a sledovat jestli stěrače stírají mi připadá fakt na hlavu. Navíc ráda běhám v terénu, v kopcích, takže nějaké sledování tempa – či tepů – postrádá smysl.

 

Vlk taky sliboval …

.Michal sliboval až se hory zelenají, že jakmile si na botu přidělám švába,  země se zatřese. Od té chvíle bude všechno růžové, zalité sluncem a nad wattmetrem se klene dvojitá duha. Nakonec jsem teda kývla, přicvakla na tkaničku a vyrazila.

Dlužno podotknout, že hned napoprvé se mi při přebíhání kolejí zachytil o kolejnici a pak jsem ho čtvrthodiny hledala a modlila se, aby nejel vlak.

Láska na první pohled to tedy nebyla, ale nakonec jsme si na sebe s wattmetrem (dále používám familiární přezdívku šváb) zvykli. Někdy jsme radši každý sám – já v lese a on na nabíječce, ale jsou situace, kdy ho ráda zapojím do hry.

STRYD je parádní na hlídání intenzity při intervalových trénincích. Na běhátko mě neužije, takže jsem je běhala většinou venku, buď na asfaltu, nebo na šotolinovém oválu. Nejraději tyto tréninky běhám do kopce, ale tam v měkkém terénu (kameny, kořeny, hlína), wattmetr selhává a je třeba se řídit spíše tepovou frekvencí.

Tempové tréninky jsou pro mě ještě větší „opruz“ než intervaly.  Intervaly totiž aspoň rychle skončí, ale tempo je prostě pakárna od začátku do konce, kdy pořád čučím na hodinky abych se neulejvala. Na to je je ale STRYD super. Tempa totiž běhám taky venku, v lehce zvlněném terénu, kdy se střídají různé povrchy. STRYD všechny nerovnosti vyhladí, takže nemusím  sledovat, jestli držím rychlost a jakou roli v tom hraje nějaký kopeček či více nebo méně nakloněná rovina.

Přiznávám, že koukat na wattmetr při dlouhých bězích mě neskutečně otravuje a nedávám to.  U dlouhých běhů si chci přemýšlet o svém a běžet „na pocit“.  Tyhle tréninky mám nejradši – nepovažuji je totiž za trénink. Takže je  odmítám běhat někde na asfaltu nebo na dlouhé táhlé suché rovině a vyrážím na své oblíbené okruhy do brdských lesů. O kopečky v terénu (kameny, kořeny, bahno, hlína) tam není nouze, takže watty u těchto tréninků nijak zásadně neřešíme.

Největší přínos wattmetru vidím jeho využití v závodě.

První závod, který jsem se STRYDem absolvovala byla již zmiňovaná Challenge Prague. Byl to první pokus, vlastně spíše test a musím se přiznat – byla to pro mě poměrně silná frustrace. Intenzitu, kterou jsem chtěla držet na závěrečném půlmaratonu se mi totiž dařilo udržet jen první dva kilometry, když jsem nutně potřebovala doběhnout k první ToiToice …  V zásadě mi tím STRYD potvrdil, že z hovna bič neupleteš, a když nemáš najeté objemy, tak budeš mít holka v závěrečném půlmaratonu po plavání a cyklistické části prostě „odkap“ jako prase.

Za první seriózní využití „waťťáku“, považuji pražskou desítku. Mám při kratších závodech tendenci se spíše šetřit a nejít na plný výkon. STRYD mi pomáhal držet tempo a trochu za to vzít. Plně jsem se spolehla na nastavení závodní strategie, kterou mi vytvořil Michal a věřila jsem, že neodpadnu a tempo udržím. Tvrdil, že na to v pohodě mám – a to se nakonec potvrdilo – zaběhla jsem si na desítku osobák o více než minutu, ačkoli je to délka, kterou fakt nemusím.

 

 

Se švábem na výletě

Po půlmaratonu v Ústí vypadalo všechno parádně. Čas jsem tam sice nezaběhla nijak skvostný (což bych ale přičítala spíše popíjení prosecca s přáteli noc před závodem), ale celkem se mi dařilo odběhat všechny tréninky, tak jak mi je Michal naplánoval. Vypadalo to tedy, že v Třeboni by mělo všechno „sednout“.

No nesedlo. Spíš to „lehlo“. Týden před libereckým NaturRun jsem bohužel neuvařila dobře domácí vajíčka (což berte jako doznání, že prostě žeru syrové žloutky, no…) a dostala jsem  salmonelovou sepsi. Pokud jste měli někdy klasickou střevní chřipku, vězte, že ta je ve srovnání tímhle moribundusem pouhou dětskou hrou. Střídat pobyt na záchodě, ve sprše a v posteli se zimnicí je možná dobrý způsob jak shodit vytoužená dvě kila, ale věřte mi, že takhle získat  závodní váhu fakt nechcete.

Nakonec jsem skončila na kapačkách a i  když jsem na poslední chvíli nakonec vyrazila i do Liberce a absolvovala kratší 12km trasu „pochodovým tempem“, forma vypadá vážně jinak. K tomu se přidaly ještě nějaké poměrně emočně náročné starosti, které bylo nutné řešit – takže den před startem v Třeboni jsem prakticky nespala a do poslední chvíle zvažovala, zda mám na závod vůbec odjet.

Ale okřídlené „život je sport“ platí a tak jsem zabalila kecky a vyrazili jsme s Michalem a dětmi směr jih.

 

Protože jsem měla k dispozici STRYD Everest i STRYD Wind, rozhodli jsme se porovnat obě varianty. Jednoho švába jsme cvakli na pravou botu, druhého na levou a vzhůru do startovního koridoru.

Pražský maraton se mi letos povedlo zaběhnout za 3.23 a loňský osobák právě v Třeboni jsem měla 3.16. Trať byla ale loni o něco kratší. Vzhledem k uvedeným komplikacím v závěru přípravy mi bylo jasné, že obhájit osobák  – bude-li trať přesně změřená – se mi asi nepodaří a dort nebude.

Na závod a atmosféru jsem se ale těšila a rozhodla se zabojovat.  Snažila jsem se držet domluvenou strategii, hlídat výkon a držet se spíše při zdi a eventuelně lehce přidat v druhé části závodu.

Takže nějak takhle …..

 

Michalova chvilka poezie

Přichází chvíle pro milovníky čísel a analýz. Ostatní prosím, v zájmu zachování duševního zdraví tuto stať přeskočí.

Domluvili jsme se na taktice začít na cca 223-225W, cca na půlce trati (pokud na to bude situace a dostatek sil) zvýšit výkon někam mezi 225-230W a posledních 5-10 km zkusit buď výkon udržet nebo ještě o pár Wattů vystupňovat.
To dávalo (v případě správné délky tratě a s očekávaným CVI (průměrnou kopcovitostí trati, o které jsme již z loňska věděli, že úplně rovná není a CVI se pohybuje někde kolem 25-26 ft/mi) čas okolo 3:15:40-3:16:30.
Počasí vyšlo skvěle, a jak se plán podařilo dodržet uvidíte na následujících řádcích.

Data: STRYD Everest (kalibrován na atletickém oválu na dlouhých úsecích, takže opravdu přesně nastaven):
Celkem: oficiální čas 3:16:40 – délka trati 42,66 km

čistý čas: 3:16:24sec (trať delší o 460 m než maraton 42,66km) = 4:36,2/km
na metě 42,195km za 3:14:15 – nový osobní rekord.

První polovina:
1:37:24 = 4:36,9/km
231,2W = 3,85W/kg
8,3LSS = 0,1383/kg
RE = 0,9369 (start o 25 m.n.m. níže než půlmaraton)
Druhá polovina:
21,56km
1:39:00 = 4:35,5/km = o 1,4sec/km lépe
230,3W = 3,84W/kg = -0,4%
8,5LSS = 0,1467/kg = +6%
RE = 0,9456 = +0,93% (půlmaraton o 25 m.n.m. výše než cíl)

CP: 247W … IF = 0,934 (nicméně: oproti nastavenému CP fakticky hmotnost v den závodu o 1,5kg níže, než v průběhu přípravy ale STRYD Weight z důvodů, které zná každý kdo s tímto wattmetrem běhá jsme nechali beze změny… proto skutečný IF 0,9107)
Negative split (druhá polovina oproti první o 1,4sec/km = 30sec rychlejší, byl dosažen díky tomu, že polovina trati byla o 25m výše než start a cíl.

STRYD Wind (oproti Everestu do hry vstupuje i aerodynamický odpor – trat třeboňského maratonu probíhá po většinu trasy chráněná před větrem a proto je aerodynamická složka výkonu víceméně konstantní).

První polovina:
1:37:24 = 4:36,9/km
244,0W = 4,06W/kg
8,2LSS = 0,1367/kg
RE = 0,8880 (start o 25 m.n.m. níže než půlmaraton)
Druhá polovina:
21,56km
1:39:00 = 4:35,5/km = o 1,4sec/km lépe
241,8W = 4,03W/kg = -0,1%
8,3LSS = 0,1383/kg = +1,2%
RE = 0,9007 = +1,4% (půlmaraton o 25 m.n.m. výše než cíl)

Ze záznamu obou dvou Wattmetrů je zřejmé, že Hanka tento maraton zvládla po technické i taktické stránce na výbornou. I přes velké zdravotní problémy cca 2,5týdne před startem se jí díky jinak podařené přípravě cílené na maratonskou trať podařilo zaběhnout osobní rekord.

Na tomto, již velmi kvalitním, výsledném čase, má neoddiskutovatelný podíl i výborná práce s Watty. Hanka je měla celou dobu k průběžně k dispozici na displeji hodinek. Zkušenosti s během s Watty a z nich vyplývajícím průběžném řízení okamžitého výkonu, správně nastavený CP (běžecký Wattový FTP) a dobře propočtená a naplánovaná strategie daly dohromady mix, který ji přivedl k dalšímu výraznému zkvalitnění svého dosavadního maxima (předchozí osobní rekord 3:23 PIM a 3:16 minulý rok Třeboň, ale na citelně kratší trati).
Absolutní vyrovnanost výkonu v první i druhé polovině trati s mírně vystupňovaným závěrem, znamenala v posledních kilometrech posun o několik příček nahoru až na celkové 4. místo mezi ženami a 2. v AG 40+let.

Rozdíl mezi oběma variantami STRYD:
Varianta zohledňující vliv aerodynamického odporu v případě běhu relativně konstantní rychlostí při trati chráněné proti větru nebo v případě velmi slabého větru až bezvětří nedává žádnou zásadní přidanou hodnotu. V tomto konkrétním případě (při předpokladu, že oba STRYDy měří přesně) je vliv aerodynamického odporu cca 11,2W,což je 4,6% celkového výkonu, které varianta Everest nemá jak měřit a tím pádem ani nemá možnost tuto složku zohlednit. V případě větrného počasí a otevřenější trati by výhoda varianty Wind byla vnímatelná. V podmínkách jako byly dnes však je v zásadě jedno kterou variantu STRYDu má závodník k dispozici.

Michal

PS: ještě pro srovnání kvality výkonu: podle tabulek WMA (IAAF Masters) a porovnání výkonu mezi muži a ženami, tento výkon odpovídá u mužů mezi 20-35lety času 2:45-2:46.

Druhé místo v AG bral Adam … v kategorii 40+ byl suverénně nejmladší 🙂 

 

Hančina tři a čtvrt hodiny trvající chvilka poezie

Na hodinky jsem měla napárovaný wattmetr STRYD Everest, podle kterého jsem řídila tempo, respektive výkon. Od léta mám (právě kvůli práci se STRYDem ) nové Polar Vantage M namísto starých M400, které wattovou analýzu nevyužívaly. Přesto, že hodinky mají optické čidlo, moje zkušenost s ním je veskrze negativní a proto využívám optiku OH1.

Maratonské tempo většinou intuitivně trefuji vcelku dobře, ale pravda je, že pokud se pokouším o nějaký ten rozumný čas, tak na prvních pěti kilometrech mám tendenci to malinko přepálit. Tím pádem se mi  vyrovnaný (tím méně negativní) split nedaří a lehký propad tempa mívám cca od 32-38.km, podle toho, jak to zrovna „sedne“. Tím malým propadem myslím maximálně 20 vteřin na kilometr, abych to upřesnila.

Je to určitě dáno tím, že mi vytrvalost sedí více než rychlost – zkrátka a dobře, jsem „mrcha líná, ale trvanlivá“.

Po startu bych normálně měla tendenci běžet s rychlejší skupinkou chlapců a děvčat. Cítila jsem se pohodlně  a dobře (tepy jsem měla na prvních deseti kilometrech proklatě nízko, takže podle toho jsem se neorientovala vůbec), ale když jsem mrkla na hodinky, viděla jsem, že tempo 4.11 na kilometr a výkon 245Wattů se mi asi celých 42kilometrů držet nepovede.

Proto jsem vědomě přibrzdila a nechala prestižní skupinku utéct. Stejně tak další závodníky, kteří mě na prvních deseti kilometrech předběhli – nemám tendenci s nikým závodit, takže jsem se nenechala rozhodit.  Jediné, co mě v první části závodu trápilo byla zima, zvolila jsem jen kraťasy a tričko a přece jen bylo 8 stupňů.  Jinak se mi běželo pohodově, trasa byla pěkná, motivační cedulky mě bavily,  organizace bezchybná, atmosféra na trati příjemná.

Zpětně vzato bylo chybou, že jsem při závodě málo doplňovala energii – to jsem podcenila. Normálně odběhnu maraton na 1-2 gely, které mi spíš fungují jako nakopávač. Jsem dlouhodobě na nízkosacharidové stravě, mám dobrý tukový metabolismus (Met-Flex) a pokud si před závodem odpočinu, doplním zásoby glykogenu,  tak je to takhle naprosto v pohodě. Tím, že jsem ale byla před závodem ve velkém stresu a nespala, většinu glykogenu jsem zřejmě spálila a na startu jsem rozhodně nestála s „plnou nádrží“ .  Naštěstí se to nevymstilo v závodě, ale až po doběhu.

Zatím co v první části závodu mě semtam někdo předběhl, po otočce na půlmaratonu se role začaly postupně obracet.  To mě docela namotivovalo a  stále se mi dařilo držet stabilní výkon.   Watty byly malinko výš, než jsme byli s Michalem domluvení, ale podle sledování průběhu tepové frekvence se zapracováním vlivu tepového driftu a mojí zkušeností s maratonem to bylo „na pohodu“ .

Zhruba na dvacátém pátém kilometru mě ovšem dostatečná suplementace nápoji donutila udělat čůrací pauzu, čímž jsem sice ztratila možná minutku či dvě, ale když musíš, tak prostě musíš.  Díky tomu jsem přestala myslet na plný močový měchýř a mohla jsem se více kochat krajinou. Jak se tak kochám, na 30. kilometru vidím běžce co se nekochá a má křeče jako prase. Ptám se, jestli je všechno ok, mává na mě, ať se nezdržuju, ale vidím, že ok to tedy není.  Lovím z kapsičky saltstick, vracím se a doufám, že se ho to vrátí zase do hry. Přece jen je to ještě kousek.

Od 34.kilometru předbíhám stále více běžců, na což má tedy vliv i spojení s půlmaratonskou tratí. Nikdo koho předběhnu ale není naštvaný, naopak mě každý povzubuzuje a fandí. Také fankluby na občerstovačkách mi drží palce. Na šampáňo je to už jen kousek, kolem rybníka a do zatáčky, takže zaměstnávám jako tradičně hlavu přemýšlením o něčem pěkném na sebe. V třeboňském expu měli pěkné podkolenky a sukýnky, tak se začínám těšit do cíle.  A samozřejmě na třeboňský Regent.

Na 40.kilometru zastavuji, to jinak nejde. Takovou občerstvovačku jsem v životě neviděla –  nemá chybu. Všechno nachystané, děvčata stylově v černobílém, skleničky, jahody, bílý ubrus.  Neskutečné. Pozdravím se s obsluhou, vezmu skleničku, připiju všem na zdárné dokončení a příjemnou cílovou rovinku. Za tenhle exces samozřejmě dostanu od Michala vynadáno, ale ujít si to nenechám. Zvesela vyrážím na „finale grande“. Díky zastávce se nohám už moc nechce a objevují se křeče, čímž definitivně mizí sexy maratonský look. Jakmile ale vbíhám na  třeboňskou „Pařížskou“ (oproti té pražské je na dlažebních kostkách a do kopce), čeká na mě Adam a Ondra a běží se mnou cílovou rovinku. Potácím se jak postřelený divočák, ale kluci mě mohutně povzbuzují až do cíle. Paráda!!

 

Závěrem je třeba poznamenat, že po doběhu maratonu nemívám žádné potíže a jdu s přáteli rovnou na pivo a gulášovku. Tentokrát se ale nekonalo ani expo a nákupy hadříků, ani rybí restaurace a ani třeboňský Regent. Byla jsem ráda, že jsem s sebou měla rodinu, že Adam převzal ceny za 2. místo v AG (sukýnka i pivo byly součástí cen, takže nakonec jsem měla velkou radost),  posbírali mě a odvezli domů.  Nebylo mi úplně nejlíp, ale přičítám to totálnímu „vycukrování“ –  což se mi normálně nestává, a prochladnutí s následnými křečemi.

Největší podíl na tom měla bohužel nalomená psychika a nedostatek spánku, i předchozí nemoc. Stačil ale pořádný vývar, teplá sprcha, spánek a druhý den jsme šli „vytočit nohy“ na příbramský Běh pro republiku.

Pár obrázků závěrem :  tepový drift kontra výkon ve wattech

Drift tepové frekvence 1.x 3.třetina maratonu 10%!! To by znamenalo ze zlomu 2. a 3. zátěžové zóny v první třetině závodu až do 5a. zóny ve třetině poslední a poslední více než hodinu nad ANP (HR).  To je bez hlubší znalosti problematiky zdánlivě proti logice definice ANP – a samozřejmě FTP. Zkusit takto uřídit maraton podle HR (TF) je de facto nemožné – ale ono to tak ve skutečnosti není.

Pro vaši  představu – Hančin ANP (HR) je 150/min, a TF max lehce nad 160/min. V reálu však byla stále na přesně spočteném maratonském tempu a neodchýlila se od něj po celý závod prakticky vůbec ( s výjimkou pauzy na čůrání) – takže šlo o perfektně odvedený výkon.

Kolik lidí v závěru maratonu předběhla si každý jistě umí představit sám. 

Práce s watty v průběhu tréninku i během závodu bylo to, co umožnilo od prvních minut nastavit naprosto optimální úroveň výkonu a chladnokrevně zůstat přesně tam, kde na konci čeká osobák a maximální zhodnocení veškeré práce odvedené v předchozí přípravě.

Vzpomněl jsem si přitom na citát jednoho mého kamaráda a reprezentanta v moderním pětiboji – „člověk nikdy nedá výkon na který nemá, ale často nedá to, na co má…“. Watty umožňují prodat to, na co máte – a tady se to Hance podařilo.

After party je nejvíc!

Teď už jen posezónní relax, pohodové vyjížďky na MTB – pokud bude počasí, pěší výlety a brdská panoramata při kecacích klusech s kamarádkou (to  místo větrníku v kavárně).  Nesmím zapomenout na afterparty RunCzech ligy, takže místo tepláků punčošky, sukně a lodičky. Těším se moc!!

Děkuji Michalovi za super podporu a trenérské vedení – uznávám, že to lehké nemá….. rodině, přátelům, kamarádkám i kamarádům, běžeckým sparingům a všem, kteří si se mnou letošní rok užili!! Vypadá to, že ten příští bude kapku triatlonový, takže pražský maraton asi poběžím v roli tempomakera – na nějaký pohodový čas. Zájemci hlašte se. 🙂

Sezóna 2019 je u konce, tak ať žije sezóna 2020!! 

A pokud vás zaujalo povídání o wattech a využití wattmetru, hlaste se určitě taky. Wattová analýza je nyní již standardní součástí všech našich CPET testů, takže si můžete trénink sami přesně řídit.  Pro zájemce a milovníky čísel nabízíme i podrobný wattový rozbor (to dělá pochopitelně Michal) a pokud byste chtěli s watty přímo pracovat, či pořídit si STRYD, všechno zařídíme a zaškolíme na počkání.

Napsat nám můžete sem 🙂 nebo rovnou zavolejte :  +420 731 180 611