Surová pohádka o draku Coviďáku

Tentokrát vám budu vyprávět pohádku.
A nebude to pohádka ledajaká.
Bude o jednom království ve kterém se všichni měli dobře. Tak dobře, že je to pomalu zabíjelo. Jenže všichni v království si na to zvykli a tak jim to přišlo normální. A najednou přiletěl drak, který začal zabíjet rychle. Ten drak byl drak Coviďák. To království je království, ve kterém všichni žijeme. To království je náš civilizovaný svět.

Svět, ve kterém máme pocit, že medicína za nás všechno vyřeší.

Svět, ve kterém předáme zodpovědnost za svůj život státu, a za své zdraví zdravotnickému systému.

On nakonec vždycky přispěchá kouzelník v bílém plášti, podá  kouzelnou pilulku  a čárymáry fuk – deset let života nám přibyde navíc.

V tomhle světě nejsme zvyklí umírat. A vlastně si smrti nechceme ani všímat.  Odsouváme ji někam do nemocnic, domovů důchodců, na lůžka následné péče. Málokdo zůstane se svým umírajícím příbuzným doma a málokdo je ochoten se smrti podívat do tváře.

A najednou … je to všechno jinak.  Najednou vidíme do tváře smrti všichni.  Přiletěl drak Coviďák a  v našem království začali lidé umírat. Na nemoc, na kterou se nikdy neumíralo.

Jsme v roce 2021 a království potáhlo černé sukno.

Jsme v roce 2021 a zažíváme na vlastní kůži kombinaci Camusova Moru a Orwellova románu 1984.

Daň za blahobyt … ??

Nikdy nás nezaráželo, že každý druhý umírá na onemocnění srdce a cév – protože díky kouzelným pilulkám se v mizerné kvalitě dožil vysokého věku.

No ale najednou je to jinak. Najednou se umírá na zápal plic.  A nemoc si  zpravidla nevybírá  svou daň mezi dětmi, mladými lidmi či zdravými sportovci.

Nejčastěji umírají  ti, kteří jsou obézní,  mají nadváhu, vysoký krevní tlak a cukrovku. Nejčastěji zkrátka umírají ti, kteří by za pár let měli onemocnění srdce a cév. Kouzelné  pilulky přestaly fungovat.

Myslím si, že z určitého úhlu pohledu se COVID dá označit jako daň za  blahobyt, se kterým neumíme zacházet.  

Neplatí to samozřejmě vždycky. Kdokoli z nás si může vytáhnout Černého Petra – a ačkoli žije zdravě nemá nadváhu, jí kvalitní stravu a je v kondici, může mít těžký průběh onemocnění a skončit na ventilátoru. Může dostat mozkovou příhodu nebo trombózu nebo mít smůlu na cytokinovou bouři – i bez rizik spojených se životním stylem.

Ale obecně, statisticky platí, že nadváha, respektive obezita, je jednoznačný rizikový faktor.

 

Pojďme na konkrétní údaje:

Nadváha, resp. obezita (hodnoceno parametrem BMI) jednoznačně koreluje s úmrtností.

Obézní pacienti mají těžší průběhy onemocnění, častější nutnost hospitalizace.

Potřeba intenzivní péče a umělé plicní ventilace koreluje s nárůstem BMI.

Vakcína Pfizeru má u obézních nižší účinnost.

Ze 2,5 milionu pacientů, kteří zemřeli na COVID 19 jich bylo 2,2 milonu v zemích, kde více než 50% populace mělo nadváhu. 

                                          (statistika WHO)

 

Jak jsme na tom v České Republice?

Popravdě? Jsme vřed v Evropě, co se týče obezity ….

 

…  a vřed Evropy, co se týče úmrtí na COVID….

 

A troufám si říci, že nebýt robustního zdravotnictví, skvělé vybavenosti jednotek intenzivní péče a schopných a obětavých lékařů a zdravotníků, byli bychom na tom s úmrtností výrazně hůře …

Proč jsme „best in Covid“ ??

Mohli bychom spekulovat určitě dlouho, ale za sebe bych příčiny tristní situace v ČR shrnula do třech základních bodů.

#1

Řízení pandemie jako firmy v čele s psychopatickým amorálním mikromanažerem. Pokud nám tvrdí, že vidí světlo na konci tunelu, obávám se, že je to rozjetý vlak.

„A co křivky popularity? Neustále strmě stoupají … stejně jako schodek státního rozpočtu, daně našich dětí a zisk ANOfertu … že Ferenci?“

(pohádka Tajemství staré bambitky) 

#2

Psychicky zdecimovaná a rozdělená společnost. Vlivem špatného řízení plného nesmyslných nařízení, které spíše škodí než pomáhají a navíc se neustále chaoticky mění, už většina lidí „nedává“.  Logická a smysluplná omezení nejsou směrem k veřejnosti prakticky vůbec jasně a srozumitelně komunikována.  Část  lidí je hysterická a udává své sousedy za to,  že stojí bez roušky uprostřed parku a druhá část nedodržuje vůbec nic a naráží sudy ve sklepích.

#3

Fyzicky zdecimovaná populace – což rozvedu trochu podrobněji.

Ono to na první pohled nemusí být tak zřejmé.   Jeden by řekl, že Bridget Jonesová není nijak fyzicky zdecimovaná, ani riziková … Myslíte?

Odhaduji že má 30-32% tělesného tuku, kouří, nesportuje, má sedavé zaměstnání. Ve třiceti to možná nevadí … ale jak to bude vypadat  v padesáti, v šedesáti?  Vysoký krevní tlak, cukrovka, vysoký cholesterol, pohybové problémy. A  možná první infarkt – nebo mrtvice.

 

Většina populace je na tom podobně jako Bridget. Na první pohled to není tak patrné … ale …

 

Máme 62% lidí s nadváhou (BMI větší než 25), 26% populace je obézní.  Jsme jedni z nejhorších na světě.

K tomu je třeba podotknout, že hodnocení podle BMI je značně nepřesné a nezohledňuje stavbu těla.  Ale i pokud bychom vzali hodnocení podle procenta tělesného tuku, jsou nastavené normy příliš měkké.

Myslím si, že žena s  30% tuku a muž s 20% tuku by neměli být hodnoceni jako „normální populace“.

Ukazuje se to i v jednotlivých případových studiích – podle tabulek je to možná norma, ale rozhodně to není zdravá norma. Pokud se takto poskládaný muž či žena aktivně zamyslí nad svým životním stylem, leccos změní a dostane se tzv. pod normu, je náhle výrazně zdravější. Například se zbaví léků na vysoký krevní tlak nebo mu zázračně odejde cukrovka 🙂

Podle některých údajů a musím říct i podle mého soukromého názoru má 80% populace tzv. „overfat syndrom“, zkrátka příliš velké množství tuku v těle a nezanedbatelné množství tuku viscerálního.

S overfat syndromem souvisí i špatná kvalita střevního mikrobiomu a tudíž i zhoršená funkce imunitního systému.   

Jak se pak bránit infekci, když je vojsko ještě před bitvou zdecimované?

XXL cheesburger, Věstonická Venuše a jiné povídky …

Navíc není nadváha jako nadváha.  Nadváha či obezita způsobená nadbytkem kalorií je totiž trošku jiná, než obezita způsobená nadbytkem nekvalitních/prázdných  kalorií.

Stejně jako prostorově výraznější ženy přírodních národů, i naše slavná Věstonická Venuše neměla svoje proporce (odhaduji na 110-80-110) z pojídání XXL cheesburgeru, ale stál za ním asi spíše přechodný kalorický nadbytek mamutího masa a méně pohybu při žvýkání kůží v jeskyni.

V jejím případě to byl výhodný fenotyp s lepší pravděpodobností přežití a možností reprodukce v náročných podmínkách – tak je tomu u přírodních národů.

Strava Bridget Jonesové ani běžná česká strava ovšem neoplývá nadbytkem bizoního masa s kořínky, ale nadbytkem tzv. UPF  (ultra-processed foods).  Což je obecně problém „standardní západní stravy“.

Co jsou to UPF a s čím je jejich nadbytečný příjem spojený? 

UPF – já jim pracovně říkám ultra-prasárna-foods jsou vysoce průmyslově zpracované potraviny, které nemají s tím, z čeho by měly být vyrobeny, už vůbec nic společného.

Třeba taková „zdravá mléčná svačinka“ s našlehanám mléčným krémem a pravým kakaem:

SLOŽENÍ: sušené odstředěné mléko(28%), cukr, palmový olej, pšeničná mouka, kakao s nízkým obsahem tuku, slunečnicový olej, emulgátor : lecitin(sója), sůl, kypřidlo : hydrogeuhličitan sodný, vanilin. 

Sdružení žump a kanalizací vám přeje dobrou chuť!! Sejdeme se na diabetologii, až si půjdete pro svůj inzulín. 

Víte, co tím chci říct, že …

… že taková sušenka nemá nic společného s pšenicí, ze které si pekly chleba naše babičky, s normálním plnotučným mlékem, které neprošlo UHT pasterizací, normálním kakaem a obyčejným máslem.  I když si upečete doma buchtu – která se obecně považuje za nezdravou, asi tam nedáte odstředěné mléko, emulgátory  a palmový olej. O nadbytečném množství cukru a astronomické hodnotě glykemického indexu nemluvě.

To, jakým mechanismem vedou UPF k nadbytečnému kalorickému příjmu jsem psala tady, tak kdyžtak mrkněte.

Ve zkratce jde o to, že takováto strava vede k epidemii obezity a metabolického syndromu, a že nadváha Bridget Jonesové je mnohem horší,  než výhodná nadváha Věstonické Venuše.

Je téměř pravidlem že ten, kdo se takto stravuje,  má dříve či později tzv. metabolický syndrom. Vysokou hladinu krevního cukru nalačno, nepříznivé hodnoty lipidového (tukového) spektra, vysokou hladinu kyseliny močové, útrobní tuk a vysoký krevní tlak. Smrtící kombinace pro vznik srdečně-cévních onemocnění. Na druhé straně je takovýto člověk vlastně podvyživený. Má nedostatek vitamínů, minerálů, nekvalitní osídlení střeva (mikrobiom- už zase jsme u něj), osteoporózu, trávicí obtíže, potíže s imunitou, často mívá deprese, hormonální problémy  a anémii.

Na všechno najdete číselnou diagnózu v mezinárodní klasifikaci nemocí neboli MKN.  Pojďme si zahrát, jen tak pro legraci, je to jako lodě ..

E 11 – diabetes mellitus, D 53 – anemie, I 10 – hypertenze,  I 25.9 – ischemická choroba srdeční, E 78.9 – hyperlipidemie ….  To jsou kódy pro jednotlivá onemocnění.

Tak hlavně že máme škatulku, a můžeme tedy řešit „onemocnění“! Železo na anémii, betablokátory na hypertenzi, statiny na vysokou hladinu tuků, inzulin na cukrovku.

Velká legrace, taková hra.  Hrajeme ji všichni, my lékaři.

E 66.0 – zásah, potopená.  Základní diagnóza – obezita. To ostatní jsou jenom její průvodní projevy, nikoli nemoci. 

Kvalita stravy, kvantita pohybu a míra rizika  …

Řekněme si narovinu, že kvalita stravy české populace je obecně strašná.  Jsme popelnice Evropy.

Stačí se podívat do nákupních vozíků – a podle skladby potravin  okamžitě odhadnete, jak vypadá ten, kdo vozík tlačí.  Doporučuji si občas tuto soukromou studii v sámošce vyzkoušet.

 

Nejen, že  62% populace má nadváhu a 26% je obézní – a podle predikcí se toto číslo bude dále zhoršovat.  V korelaci s tím je obrovské procento pacientů s metabolickým syndromem, téměř  10% populace má cukrovku – a  její předstupeň – takzvaná inzulinorezistence je pravděpodobně na trojnásobku.

U mladších obézních  pacientů je riziko fatální kardiovaskulární příhody samozřejmě nízké a stoupá až s věkem – problémy mohou nastat třeba za dvacet– třicet let a s kouzelnými pilulkami se mohou dožít (v mizerné kvalitě)  vcelku vysokého věku.

Ale problém s těžkým průběhem covidové pneumonie může nastat okamžitě. Hned teď. 

Můžou mě vzít všichni čerti, když si přečtu zprávy o mladých pacientech na JIPu s nějakým děsuplným komentářem.  Ano, jsou čím dál mladší (starší ročníky jsou už částečně proočkované) Zrovna včera jsem viděla jedny covidové plíce, které ošetřoval o službě kolega.  Ze záznamu:  ročník 84, váha 90 kg, 180cm, diagnóza covidová pneumonie bez přidružených komorbidit (tzn. přidružených onemocnění).

A co diagnóza E 66.9? Zásah, potopená.  Říkala jsem, že to bude surová pohádka. 

K tomu přistupuje ještě další fakt – málokdo je v kondici, sportuje, nebo se přiměřeně hýbe tak, aby to mělo vůbec nějaký význam. V tabulce nahoře vidíte, že nedostatečnou fyzickou aktivitu má  30% populace – ale to jsou velmi měkká kritéria.  Za dostatečnou pohybovou aktivitu se považuje zhruba 4-5 hodin lehké aerobní zátěže (pro sportovce zóna 2) týdně, což splňuje zhruba 12% populace. Ten zbytek je zatížen stejným kardiovaskulárním rizikem jako kuřáci.

Tristní  – že? Bez dostatečné funkční rezervy máte mnohem větší pravděpodobnost, že případnou covidovou pneumonii prostě nezvládnete. Mizerná kondice se současnou nadváhou a rizikovou kardiovaskulární prognózou je hodně špatná kombinace.

Těžko  v našich krajích pohledat někoho, kdo není rizikový – tedy kromě vás, kteří to čtete 🙂

Netvrdím, že neexistují štíhlí lidé a/nebo sportovci  bez dalších rizik na ventilátoru nebo třeba i na ECMO.  Ale nepřevažují.

Netvrdím, že to není průšvih. Virus prochází zcela naivní populací a nejde skutečně o rýmečku.  Navíc mutace s infekčnějším potenciálem se více šíří. Nelze tedy úplně čekat – a nelze ani nikomu slibovat, že všechny lze zachránit a že nikdo nezemře.

Jde o to se s tím srovnat s co nejmenšími škodami – a to zejména dlouhodobými. 

Jak vycvičit draka Coviďáka?

Drak se nesebere a neodfrčí na jinou planetu jen proto, že ho tady nechceme a děsně se u toho vztekáme.

Musíme hrát tu hru se ctí, i se špatně rozdanými kartami a v situaci, kdy nám nevládne moudrý král.

Nevím, jestli zvládneme draka ochočit a zavřít do klece. Musíme se s ním naučit žít a přijmout ho do svého života. Jeden každý z nás a celá společnost.

Stejně jako musíme přijmout do svého života smrt a pokoru.

Nebudu psát, že společně to dáme a že se musíme semknout. Ale nějak to zvládneme a přečkáme. Každý sám – a všichni společně – ať je naše konkrétní situace jakákoli. A vyjdeme z toho silnější.

Vy, kteří to čtete pravděpodobně nejste rizikoví a patříte mezi ta vzácná procenta, která na své zdraví myslí a zodpovědnost za něj aktivně přebírají. Proto s ostrým mečem a pevným štítem vyrazte do boje za zdravý životní styl. V téhle bitvě nepoteče krev –  a každý bude vítěz.  Nehodnoťte, nesuďte, ale motivujte a inspirujte své okolí  vlastním příkladem.

Draků se může vylíhnout ještě spousta a je dobré být připraveni.

Dodržujte opatření, která mají smysl, noste respirátory nebo roušky tam, kde se kumulují lidé a pomáhejte lidem ve svém okolí. Chraňte svým postojem své blízké.

Nenechte se semlít propagandou a  nepropadejte zbytečné skepsi.

Dobře a kvalitně jezte.  To je základ. Co si dáváme na talíř, na to taky budeme jezdit, to už jsem psala mockrát. Chcete-li mít v garáži Ferarri, nelijte do něj vyjetý olej.

Z doplňků stravy je základem vitamín C (500-1000mg denně minimálně), vitamín D (1000 IU), Zinek (10-25mg). Přidejte probiotika –  stačí ta  v jogurtu, domácím kefíru nebo kysaném zelí.

Pohybu a sportu není nikdy dost a každý krok se počítá. Nehledejte důvody, proč to nejde, ale způsoby, jak to vymyslet.  Běh, kolo, turistika, cokoli.

Rozhýbejme děti, které nemají organizované sportovní aktivity se svými vrstevníky.  Dělejme maximum co můžeme  aby z nich vyrostla silná a odolná generace.  Nám fungují procházky a výlety (i mimo katastr). Každý den s dětmi vybarvujeme okénko v kalendáři za splněnou sportovní aktivitu.

Pokud se otužujete – super.

Dobře a dostatečně spěte.

Nesportujte s rouškou, je to totální kravina. Na to nemusí být člověk Einstein, aby to chápal.

Abych to shrnula:

Dělejme všechno proto, abychom se o své tělo dobře starali – jiné už na tomto světě nedostaneme.

Radujme se ze života, ze světa ze vztahů, z přírody a jejího bohatství, setkávání s inspirativními lidmi.

Važme si svobody a nebojme se za ni postavit, ale zároveň buďme zodpovědní – za svůj život, za své zdraví, za své okolí – pokud to můžeme ovlivnit.

Zastávám postoj – žij naplno, aktivně, kvalitně až do vysokého věku – a pak padni mrtvý. A pokud si vytáhnu kratší sirku dříve – mělo to tak být, jsem fatalista.  Nebudu kopat a křičet že je to nespravedlivé.

Žijme s respektem k životu a s úctou k němu, ale s vědomím, že jsme smrtelní a naše pozemské bytí není nekonečné.

Jsme tady na světě  jen na chvíli, ale to neznamená, že tu musíme být za blbce, že jo.

Mějte se fajn a něco hezkého mi napište prosím sem.