Jak nebýt biorobotem

Minule jsme otevřeli trochu kontroverzní téma, a to, že sportování nemusí být vždy jen klíčem k perfektnímu zdraví. S kritikou a negativními reakcemi jsem tak trochu počítala a chápu je. Rozumím tomu, že ne každý s mým názorem souzní a že pohled z druhé strany může být nepříjemný a leckoho i rozhodí. Pozornému čtenáři však jistě neuniklo, že se nejednalo o žádné strašení sportem ani nabádání k sezení na gauči 🙂 Takže pojďme dnes společně o kousek dále …..

Pokud jste předchozí článek nečetli, klikněte sem a jinak jdeme na to ….

Cesta ke zdravému srdci

Asi před měsícem jsem na konferenci preventivní kardiologie usoudila, že kardiologie prevenci řeší – doslova a do písmene – s křížkem po funuse. Podle mého názoru jsou oficiální doporučení vágní, nedostatečná a prostor pro prevenci je minimální.

Řešit prevenci tam, kde už je našitý pětinásobný bypass a implantovaný defibrilátor mi připadá kapku pozdě. Populace se obecně nehýbe (pouze 12% lidí má tolik pohybové aktivity, aby to přineslo nějaký efekt), přibývá cukrovky, metabolického syndromu, kloubních obtíží a na kardiovaskulární onemocnění umírá prakticky každý druhý – přes to, že lékařská péče je na špičkové úrovni.  Prodloužil se věk,  ale bohužel nikoli aktivní život a jeho kvalita.

Mezi vámi, co sportujete, to samozřejmě vypadá diametrálně jinak a to je samozřejmě perfektní.  Sport, nebo-chcete-li pohyb,  je nejefektivní prevence civilizačních onemocnění a nejlepší cesta ke zdravému srdci. Bez debat.  Musí se ale na to jít  správně..

Klíčem je rovnováha ….

Sportem je možné se uzdravit, stejně jako je možné se jím zničit. Co je v přiměřené míře lék, může být i jedem, pokud se použije nevhodné dávkování, načasování nebo se nerespektují kontraindikace.

Těmi kontraindikacemi nejsou myšleny limity hlavy  (nechce se mi), ale mluvím o limitech těla (mám chřipku/nemám dobře léčený vysoký tlak).  Vše, co do těla vkládáte, vám vrací zpět.  Buňky našeho těla jsou inteligentní, dokážou podle potřeby vypínat a zapínat geny, opravovat se. Lidské tělo se dokáže poprat i s těžkou nemocí, úrazem. Je zázrak sám o sobě.

Lidské tělo není stroj a už  vůbec ne perpetuum mobile. Jak trefně podotkl jeden z našich klientů a přátel, krátkodobou nerovnováhu zvládne, ale dlouhododobě se s ní bude vypořádávat těžko a je jen otázka času, kde něco „bouchne“.  Dlouhodobá nerovnováha a následná stopka může vypadat různě.

Pokud dostanete několik těžkých angín po sobě a musí vám vzít mandle, nebo máte roční odklad kvůli operaci kolene a pak místo běhu přesednete na rekreační cyklistiku, končí to ještě dobře. Pokud začnete užívat léky na vysoký tlak a hlídáte si léčbu a váhu, tak v zásadě také. Pokud ale dostanete umělou kyčel nebo jste po operaci srdeční chlopně a doživotně musíte užívat léky na ředění krve, je to už horší….

Myslím si, že zátěžová laboratoř nemá sloužit pouze k nastavení vhodného programu pro co nevyšší výkon a také si myslím, že lékař není automechanik, který vymění vadné součástky.  Naše tělo je jediné, které jsme na tento svět dostali. Měli bychom se podle toho k němu chovat, a pečovat o něj – s láskou.  

Popřemýšlejme chvíli o tom, jak správnou rovnováhu najít a jak by mělo sportování ideálně vypadat, aby pomohlo našemu tělu výrazně si prodloužit aktivní život a udržet si zdraví a kondici až do vysokého věku. 

Viděla bych to nějak takhle …….

1. Dokážeme vnímat a poslouchat své tělo

2. Sport pro nás není zdrojem dalšího stresu

3. Jsme si vědomi svých zdravotních omezení a limitů a víme jak s nimi zacházet

4. Jíme správně

5. Sport nebo trénink je správně pojatý co se týče objemu a kvality

6. Máme dostatek pohybu i v běžném životě

7. Důsledně doléčujeme onemocnění, nesportujeme s virózami či antibiotiky

8. Dokážeme dostatečně regenerovat, odpočívat a spát

9. Pěstujeme dobré vztahy

1. Dokážeme vnímat a poslouchat své tělo

To je podle mého alfa a omega celého poselství tohoto článku, protože se odtud odvíjí všechno ostatní. Pokud dokážeme své tělo vnímat, brát ho jako svého nejlepšího přítele, nepřehlížíme signály, které nám dává. Pokud dokážeme své tělo vnímat, jsme v souladu se svými vizemi, neotročíme egu a nezapomínáme na své srdce a duši.  Nic nedrhne, nejdeme proti sobě. Zkrátka se mějme rádi.

2. Sport pro nás není zdrojem dalšího stresu

Jaké si to uděláme, takové to budeme mít.  Záleží, jak moc máme stresující zaměstnání, jak jsme na tom se svými zdroji -ať už materiálními, tak časovými. Pokud je adrenalin ze závodu vítaným zpestřením při poklidném životě (například jste rentiér a máte svého Saturnina:), pak je to v pořádku.  Pokud je sport relax  a určitá forma meditace, je to perfektní.

Pokud ale naskočíte do smrtící spirály tlaku na výkon,  je něco špatně.  Trénink přes závit, stálá nespokojenost s výsledky, abstinence při vynucené pauze, a co je asi nejhorší – pokud se z absolvovaného závodu nedokážete radovat.  Počítáte co by kdyby, žádný osobák není dost dobrý a místo endorfinů se dostavují pocity deprese či vyhoření.

Při některém z těchto symptomů bych se asi trochu zamyslela a pouvažovala, zda je smysluplné se orientovat na výkon (alfa) či na zážitek (beta) a co mi to přináší v dlouhodobé perspektivě. Dlouhodobou persepktivou myslím třeba deset nebo dvacet let ….

Není lepší užívat si cestu než si dávat další a další cíle ? Není lepší „být“, než „mít“ ???

Rozdíl mezi „být“ a „mít“ :  cesta je cílem a pak je v zásadě jedno, jestli se vám maraton povedl za 3.45 nebo za 4.05.  Bavilo vás to a užili jste si super běžecký svátek :)) 

3. Jsme si vědomi svých zdravotních omezení a limitů a víme jak s nimi zacházet

Pokud se s něčím léčíme, nebo máme nějaké zdravotní problémy, nezavírejme před nimi oči, nestrkejme hlavu do písku ani před nimi neutíkejme.

Přesto, že se potenciální limity netýkají samozřejme onemocnění srdce a cév, zůstaneme chvilku na „mé parketě“.  Jedním z příkladů, kdy je potřeba se mít na pozoru může být hypertenze  (nebo-li vysoký krevní tlak). Nebolí, ale ani nezmizí, pokud si ho nebudeme měřit. Naopak při zátěži nastoupá do extrémních hodnot, které poškozují srdce a cévy raketovým tempem.

Budeme-li hypertenzi dobře léčit, nemusí být ani rizikem, ani problémem. Mám v ordinaci plno běžců a triatletů v age-groups s léčeným vysokým krevním tlakem, ladíme léčbu na lékárnických vahách, pravidelně děláme 24hodinové monitorace,  měříme tlak v zátěži a sledujeme nález na srdci.  Trénink nastavíme podle aktuálního stavu a hodnot a sportovat se může normálně dál. Pokud se k problému sportovec postaví zodpovědně,  nehrozí, že za deset let bude mít zničené chlopně a sníženou funkci srdce – o výkonnosti nemluvě. Je to jen jeden z příkladů, jak to může ( a nemusí) v našem těle fungovat a jak si sami můžeme  (a nemusíme) vytvářet dlouhodobě příznivou zdravotní prognózu.

Spiroergometrická diagnostika včetně EKG monitorace je „nice to have“. Mezi „must have“ pak pro všechny kardiaky patří  pravidelné kardiologické kontroly včetně klasické zátěžové  ergometrie a dalších vyšetření ……

4. Jíme správně – kvalitní a nutričně hodnotné potraviny

To je samozřejmě obrovské téma a kapitola sama pro sebe.  Sportovní výživa se bohužel automaticky nerovná výživa zdravá.  Často je naopak poměrně riziková z hlediska vzniku diabetu a aterosklerózy,  zpomaluje regeneraci, zhoršuje metabolickou efektivitu a může i poškozovat střevní mikrobiom – potažmo imunitní systém.

Přesto, že jsem sama velký zastánce a propagátor nízkosacharidové stravy, je fakt, že lze dlouhodobě profitovat a být zdravý na jiných stravovacích protokolech – například na stravě vegetariánské, pokud je výživa dobře poskládaná.

To co je nejdůležitější : strava má být vyvážená, založená na základních potravinách a ty by měly být co nejkvalitnější. Žádné průmyslově zpracované „šmakulády“.  Důraz bychom měli dávat na kvalitní zdroje bílkovin a tuků a dostatek antioxidantů (zelenina).

Naopak co považuji za zbytečné je většina doplňků stravy a různých typů sportovní výživy. Zhusta jde o předražené nesmysly, které jsou chemicky definované a nepřináší žádný užitek – naopak spíše škodí. Většinou jsou to produkty nacpané cukry (v nejrůznější podobě), zpracovanými zdroji bílkovin a chemicky modifikovanými tuky. S  původními (základními) potravinami, ze kterých byly vyrobeny nemají vůbec nic společného.

Chápu, a rozumím tomu, že velká řada profesionálních sportovců funguje v rámci sponzoringu, ale i u nich se nedomnívám, že by byly nutné a už vůbec by neměly být „denním chlebem“. U běžných hobíků to považuji za vyhozené peníze – lépe je investovat do skutečně kvalitních základních potravin. Není vůbec žádný důvod si před dvouhodinovou vyjížďkou dávat tyčinku s palatinosou, během výkonu natlačit dva gely a po sprše si vypít regener. Nejkvalitnějším zdrojem bílkovin jsou vajíčka, nejhodnotnější jednoduché cukry jsou v ovoci a tuky v avokádu.

A podepíšu krví, že nejlepší regenerační nápoj po výkonu je kvalitní domácí vývar.  (Na fotce je už snědený).

Už mi to připadá dost dlouhé, takže body 5.-9. probereme zase příště.

Hanka, Cardiolab