Jak nažhavit motory …

Inspirací k dnešnímu článku byl blog Michala Hrabce z @running2 o ztrátě motivace.  Michala trápí ho potíže s achillovkami a kvůli léčení pokles formy a ztráta motivace. To ho vede do začarovaného kruhu s výsledným přibíráním na váze.

Co ke ztrátě motivace vede?

V diskuzi pod článkem se běžci svěřují s podobnými zkušenostmi, na který mají či měly vliv různé okolnosti. Jaké to jsou?

Zranění

Ta se nevyhýbají žádnému sportovci, stejně jako občasné přetížení nebo i únavová zlomenina. Je to nepříjemné, ale děje se to. Málokdo z hobíků i výkonnostních sportovců dává takový důraz na regeneraci a kompenzaci jako na samotný trénink.

Každé zranění či přetížení o něčem vypovídá. Únavovou zlomeninu nepřeběháš, takže je do budoucna bude záhodno se začít zabývat prevencí, strečingem, kompenzačním cvičením a posilováním.

Mateřská dovolená a péče o děti

Vybalancovat sport, zaměstnání, rodinu, péči o domácnost a děti je úkol hodný top-manažera – tedy pokud nemáte armádu pomocnic.  Stejně ostatní děvčata, která ráda sportují, bych o tipech na sportování s malými dětmi mohla psát romány.

Žádná medaile není tak důležité, aby stála za to, promeškat nejkrásnější čas se svými dětmi. Pokud netlačíte na pilu, lze být velmi kreativní a nevyčerpávat své cenné zdroje. Sportovat lze i tak, abychom si mateřskou užily a abychom trávily se svými dětmi krásné chvíle v přírodě a společně.

Pracovní vytížení

Někdy je toho prostě hodně.  Může se jednat o jednorázovou záležitost, dlouhodobý projekt, novou pracovní pozici či nutnost vypomoci třeba ve směnném provozu.   Stane se, že pracovní stres vede k tomu, že nedokážeme dostatečně regenerovat, odpočívat a ani se na trénink či sport netěšíme, nemáme na něj čas nebo se nám do něj jednoduše nechce.

Situace, kdy nás „nutnost“ jít si například zaběhat stresuje je signálem, že je třeba něco změnit. Ubrat v práci, nebo na sebe ve sportu neklást aktuálně tak vysoké nároky.

Nekonečné lockdowny

Situace v posledních dvou letech nebyla moc příznivá pro mnoho z nás a z různých důvodů. To co zmiňoval Michal a zaznělo to i v diskuzi pod článkem.  Mnoho lidí mělo starosti s podnikáním, on-line výukou, na mnoho lidí dopadly těžké psychosociální dopady toho, co přineslo „řešení“ pandemie a jeho důsledky. Kromě zdravotních obtíží a psychických dopadů, jsou tu i praktické důsledky, týkající se sportovců.  Rušení závodů, neustálé přesouvání, nemožnost odjet na soustředění či tréninkové kempy v zahraničí,  tlak na sportovce ohledně očkování, diskriminace. Každý z nás situaci vnímá jinak a vypořádává se s ní po svém.

Ztráta motivace sportovat a připravovat se na závody je ale poměrně logickým a častým důsledkem těžké situace, která se dotýká celé společnosti.  Krizi lze ale brát i jako příležitost k přehodnocení priorit a připomenutí skutečného smyslu tréninku a sportu.

Co lze dělat, pokud přicházíte o motivaci trénovat, nedaří se vám, nechce se vám na trénink, přestáváte v systematickém pohybu vidět smysl?

Položme si otázku … jaká je moje SKUTEČNÁ motivace?? 

Je to kvůli závodům, kvůli medailím – nebo kvůli svému pocitu, štěstí a radosti ze sportu?

Je důležité absolvovat ten a ten závod – nebo mít zdravé tělo, dobrou kondici, silné srdce a pozitivní mysl?  

Potřebuji se porovnávat se soupeři nebo je pro mě důležitá cesta k sobě samému? 

Rozlišujme motivaci a cíle

Cílem může být absolvovat konkrétní závod, nebo osobáček na určité trati.

Vnější motivací může být medaile, fotka na instagramu nebo umístění v běžeckých tabulkách. 

Vnitřní motivace je to, co vás žene vpřed.

To, co vychází z vašeho srdce. Skutečné důvody, pro které konkrétní sport děláte.  Tím důvodem je zpravidla to, že to prostě milujete.  Zkrátka a dobře láska.  K běhu (nebo jinému sportu).  A ta má – stejně jako kterákoli jiná láska – smysl sama o sobě. 

Prostě to milujete.  Ať už pro pocit větru ve vlasech, setkání s podobně naladěnými přáteli, atmosférou na trati závodů nebo tichými kroky v ranním lese, kdy se příroda probouzí.   

Pokud je motivace vnitřní, vychází z vašeho srdce, nemůžete ji nikdy ztratit. Jen je někdy třeba ji znovu objevit, pokud se ztrácí vnější cíle.

Pokud lásku nemůžete pocítit na trati zrušeného pražského maratonu nebo na běžeckém ultra kvůli zraněné achillovce, najděte si k ní jinou cestu. Láska totiž je :))

Nemůžete-li změnit situaci, můžete změnit pohled na ni.

V životě každého z nás přicházejí horší a lepší období.  Je to normální a je to v pořádku.  Kvůli těžkým věcem, které překonáme, dokážeme ocenit to dobré a dary, které nám život přináší.  

Kdo chce, hledá způsoby …

Hledejme cesty, kudy se vydat, nikoli důvody proč to nejde.  Jak na to?

•  Improvizujte

Pokud není možné kvůli zranění běhat, zkuste jiný sport. 

Srdce je sval, který můžete trénovat stále a jakoukoli aerobní aktivitou.  A o srdce jde především. Pokud si udržíte kardiovaskulární zdatnost, po doléčení zranění bude návrat k vašemu „kmenovému sportu“ hračkou – je jen otázkou času, kdy obnovíte svůj obvyklý pohybový stereotyp.

Můžete jezdit na kole nebo začnete plavat a objevíte triatlon. Můžete začít lézt, provozovat aktivní vysokohorskou turistiku, posilovat nebo v zimě jezdit na běžkách. 

• Nelpěte na nesmyslech

Pokud se připravujete na určitý závod a například ho zruší, nebo ho musíte vzdát kvůli zranění či nedostatečnému tréninku, nic se přece neděje. Nevytvářejte na sebe zbytečný tlak.

Zasportovat si můžete bez ohledu na závody.  Jít si zaběhat o samotě do lesa vás obohatí jinými zážitky a motivací může být třeba i cyklistická výzva s kamarády.

Ve sportu, stejně jako v životě platí, že mnohem více je být, nežli mít. 

• Každý krok se počítá.

Zkuste hledat způsob, jak se v pohybu udržet, i když je to momentálně třeba těžší.  Počítá se i půlhodina na cyklistickém trenažeru. Počítá se i vycházka s dětmi. Počítá se vložená čtvrthodinka svižné chůze s kočárkem do kopce.  Pokud bojujete s nedostatkem vůle, důležitá je pravidelnost.

Vytvoření rituálů a rutiny nás udrží na cestě a vrátí zpátky k naší vnitřní motivaci.  Pomáhá i proti psychickým splínům a v těžkých situacích. I v extrémně těžkých životních situacích.  Pokud to jinak nejde, naordinujte si pohyb jako lék a zařaďte ho do diáře.     

Příklady ze života …

Jsem založením spíše běžec a nikdy jsem nepřestala běh milovat. Naprostou ztrátu vnitřní motivace jsem nezažila nikdy – pro mě je běh láskou na celý život, která mě neopustí. A neopustila mě ani tehdy, když jsem kvůli vnějším překážkám běhat nemohla.  Běh totiž není jedinou možností jak sportovat a mít radost z pohybu.

Mateřská …

Když byli kluci malí, fungovala jsem se sportovním kočárkem, díky němu jsem prožila krásnou mateřskou dovolenou – strávila jsem ji venku, v přírodě společně s dětmi. Ať už v běžeckém, nebo na kole, kolečkových bruslích či na in-linech. Náš Chariot a tisíce nalítaných kilometrů by mohly vyprávět. 

Zranění …

Když jsem si loni zlomila ruku, vzpomněla jsem si na Radka Brunnera. Ruka přece neběhá. Se sádrou jsem začala chodit, jakmile jsem jí měla dole, přišel na řadu trenažer a se šrouby v ruce jsem po čtrnácti dnech od zlomeniny začala běhat.    

Covid a jiné povídky … 

Prvním zrušeným závodem během pandemie byl pražský půlmaraton 2020. Připojila jsem se ke kamarádům, kteří zorganizovali půlmaratonský happening v okolních lesích. Pokud se někde nějaké závody konaly, účastnili jsme se a závody jsme podpořili – právě kvůli setkání sportovců a mezilidskému kontaktu, který nám všem chyběl. MS v polovičním IM v Šamoríně, na které jsem se kvalifikovala jsem ale nechala propadnout  proto, že jsem se kvůli němu odmítla naočkovat. Místo toho jsme jeli s dětmi nad dovolenou k moři.

Přetížení …

To co Michal prožívá s achillovkou jsem zažila loni s patní ostruhou – kvůli tomu a chronické plantární fasciitidě běhám teď minimálně, nebudu startovat na pražském půlmaratonu který miluji,  a pravděpodobně ani na pražském maratonu.  Běh mi  chybí, ale milovat ho kvůli tomu nepřestanu. A než se vrátí v mém životě na své místo, tak se učím znovu plavat  🙂  

Osamění …

Nejtěžší ale je, když propadnete takové skepsi, že pro vás ztratí smysl sport sám o sobě.  Také se mi to stalo. Loni, když mi odešla má nejlepší kamarádka.  Běžecký i životní parťák.  Běhaly jsme spolu, smály jsme se spolu, rozuměly jsem si i beze slov. Cesty, po kterých jsme spolu běhaly už budou navždycky osamělé.  To se nespraví ze dne na den. Ono se to nespraví nikdy, duši to poznamená a něco se změní. Ale na cestu ke sportu, k přírodě, k sobě – na tu jsem se vrátila.

Občas prostě přijde krize. V závodě, v tréninku i v životě.  V životě každého z nás přicházejí horší a lepší období.  Je to normální a je to v pořádku. 

Nemůžete-li změnit situaci, můžete změnit pohled na ni.

Kvůli těžkým věcem, které překonáme, dokážeme ocenit to dobré a dary, které nám život přináší.  

Je to jako ve vytrvalostním závodě.  Když přijde krize – (a ona spíš přijde než nepřijde) –   vzpomenete si, proč jste se na trať postavili.  Co všechno už máte za sebou. Co jste odtrénovali, jaké překážky jste překonali.  A jak moc se těšíte na červený koberec, který vás čeká.

Post scriptum pro Michala Hrabce

V zásadě něco podobného každý sportovec zažívá po každé sezóně během odpočinku – odpočinek je žádoucí, ale váha vyletí nahoru, pokud se dotyčný extrémně nehlídá.   

Mě osobně docela pomáhá vedení záznamů TrainingPeaks – mám tak dobrý přehled o odtrénované kvalitě a objemu a zároveň motivaci.  Stejně dobře funguje jakýkoli tréninkový deník, záznamy z Garminu, Polaru či údaje na Stravě. TrainingPeaks je ale nad tím a dává dobrou zpětnou vazbu a umožňuje efektivní plánování.

Nechci tě kritizovat, ale … no … Když vidím ty tvoje posty se zmrzlinou, burgery či variacemi na „pořádné české jídlo pro pořádného chlapa“, ujišťuju tě, že to nezachrání ani nejlepší doplňky stravy a nejvychytanější  gel na závod. 

Pokud máš aktuálně nadváhu, je potřeba s tím něco udělat – zlehka zredukovat energetický příjem, přenastavit složení makronutrientů a začít evidovat záznamy.

Přístup ode zdi – ke zdi (chvíli dieta na krabičkách a chvíli čuňárny) jsou cestou do zdravotních pekel. 

Samozřejmě klidně doraz, rádi ti pomůžeme :))

Děkuji za případné (nejraději milé) komentáře – prosím tudy zpátky na FB