Co jím místo špaget?

Po týdnu je tady další díl slibované šmírovačky v naší kuchyni. Dnes tedy spíše v lednici a nákupním vozíku, jak jsem předeslala minule. Doporučuji si u toho udělat stylovou pohodu – uvařte si kafe se smetanou, dejte si k němu na zub třeba ořechy a kousek hořké čokolády….

.… no a pokud to máte jinak než já, dejte si klidně větrník a punč, je to taky úplně v pořádku. 

 

 

V předchozím článku jsem rozebírala důvody, co mě vedlo k přechodu na nízkosacharidovou stravu a jaké může mít tento typ výživy benefity pro každého.

Zázraky na počkání neexistují

Na úvod bych asi měla předeslat ještě jednu důležitou věc. Pokud začnete měnit svoje stravovací zvyklosti, efekt nebude okamžitý. Některé změny zaznamenáte rychleji – řekněme v řádu týdnů. Na nízkosacharidové stravě budete mít velice brzy více energie, zlepší se vám metabolický profil, začne se vám měnit postava a pokud budete mít správně nastavenou energetickou bilanci začnete pomalu, ale jistě ztrácet přebytečná kila.  Pokud sportujete, poměrně  zaznamenáte lepší fungování tukového metabolismu (nebudete muset nosit plné kapsy tyčinek na každý trénink) a lepší regeneraci.

Pokud ale výživou řešíte nějaký závažnější problém, může to trvat opravdu poměrně dlouho, než zaznamenáte nějaké pozitivní změny.  Já sama jsem léky na štítnou žlázu zkusila vysadit až po půl roce.  Když jsem se změnou stravy začínala, došlo u mě naopak k výraznému zhoršení atopického ekzému a trvalo jistě více než rok, než se kůže začala trochu lepšit.   Pro představu skutečně nemluvím o dvou skvrnkách na předloktí, ale o situaci, kdy jsem si chtěla každé ráno nasadit na hlavu papírový pytlík a vystřihnout díry pro oči.   Pravda je, že jsem určitě nedělala všechno perfektně a možná jsem si mohla ušetřit některé slepé uličky, ale  jsem přesvědčená, že některé věci nelze uspěchat.

Minule jsem psala o syndromu propustného střeva – a to se prostě za měsíc zahojit nedá.  Zdraví je dynamický proces, může docházet ke zhoršením, a je tu spousta dalších vlivů, které mohou zdravotní stav ovlivnit -ať už pozitivně, nebo negativně. V mém případě to určitě bylo téměř dvouleté kojení a s ním spojená spánková deprivace.

Pokud se vaše zdravotní potíže vyvíjí léta, nelze čekat, že otočíte kouzelným prstenem, střihnete si  například program Whole30 a všechno bude zalité sluncem a duhou a budete se moct vrátit k pizze a hranolkům.  Takhle to zkrátka nefunguje. Zázraky na počkání nebo zkratky neexistují. Je to jako s dobrým jídlem.  Udělat si domácí vývar nebo upéct dobré maso s nějakou skvělou přílohou není jako zajít si do fastfoodu.

Dobré jídlo vyžaduje péči, trpělivost a láskyplnou přípravu. Stejně jako vaše zdraví.

 

 

Když si s tím ale dáte práci, výsledek stojí za to …

Už jsem zmínila, že moje změny ve výživě šly postupně, takže jak to prakticky vypadalo?

Jaké typy LCHF  protokolů mám za sebou?

Začínala jsem vynecháním pšenice a omezením obilovin. Zpočátku jsem měla v jídelníčku fermentovaný (kvasový) žitný chléb a například ovesné vločky, rýži, kukuřici.  Později jsem škrtla veškerý lepek a teprve poté jsem striktně vyřadila obiloviny a přešla na paleo, možná spíše „primal“ stravu (ta vychází z jídelníčku lovců a sběračů).

Postupně jsem zkoušela vyřadit mléčné, cukr, přechodně i ořechy a většinu ovoce, plus některé druhy zeleniny. Mám za sebou autoimunitní protokol,  intermittent fasting, Whole30, a před dvěma lety jsem prošla i GAPS protokol včetně poměrně hodně ostré úvodní fáze. Nejzásadnější posun jsem zaznamenala právě na GAPS protokolu, ale to už jsem za sebou měla 5 let nízkosacharidové stravy.  Díky GAPS jsem se ale mohla vrátit k určitým typům potravin, které pro mě byly dříve problematické.

Z mých zkušeností vyplývá, že efektivnější jsou postupné a dlouhodobé změny, ty mají také stabilní zdravotní přínos, než krátké protokoly, které ukončíte a vrátíte se k původním stravovacím návykům.

Zároveň zastávám postoj, že v případě zdravotních problémů je lépe být na sebe přísnější a pokud jste na tom dobře, je lepší pokračovat v nastaveném směru a udržovat pravidlo 80/20 –  to je mentálně mnohem lépe zvládnutelné.

To, kde kdo najde tu svojí „niku“, která mu nejlépe vyhovuje a je pro něj dlouhodobě udržitelná,  je individuální, stejně tak, kam si pustím těch zmiňovaných 20%, ve kterých zkrátka nejsem perfektní.

Jak ke stravě přistupuji v současné době?

Svoje stravování bych charakterizovala jako „primal“, kdy držím pravidlo 80/20. Těch 20% pouštím v zásadě do hořké čokolády, trochy vína a občas mírného zahřešení s cukrem. Stejně tak tam patří gely při závodech (v zásadě ale výhradně přírodní – používám Agave), výjimečně rýže k doplnění glykogenu, trocha luštěnin, quinoi nebo pohanky – pokud na ní mám chuť. Rozhodně to není pravidelná součást jídelníčku – představte si menší porci zhruba jednou týdně – občas dvakrát (po delším tréninku na kole nebo po závodě).

 

 

 

 

Asi největším mým hříchem je pivo, to si prostě čas od času neodpustím, ale nijak to nepřeháním a stopové množství lepku v něm neřeším.

Klasické obiloviny nejím vůbec, v žádném případě si je nepouštím ani do těch 20%. Tedy žádné pečivo, nic v čem je mouka, vločky, pšenice, žito.  Pokud si dám sem-tam něco sladkého, je to většinou nějaký typ ořechového nebo raw dortíku.  Nepiju mléko ani nejím čerstvé sýry, ale nevyhýbám se fermentovaným mléčným výrobkům (kefír, creme-fraiche) nebo vysokotučným mléčným výrobkům (smetana) či zrajícím sýrům.

Co tedy jím? Nemám hlad? Kolik sacharidů denně sním?

Jím doopravdy  docela hodně a taky jím hodně ráda. Hlad rozhodně nemám.  Co se ale sacharidů týče, zpravidla se  pohybuji mezi 80-100g sacharidů na den a v pohodě mi to stačí –  a to i když sportuji.  Jedinou výjimku by představoval dlouhý trénink na kole (ale to se bavíme o 4 a více hodinách a takových moc za rok nejedu) nebo závod delší než 5-6 hodin (což je taky výjimečné).

Většina sacharidů, které sním  pochází ze zeleniny, mléčných výrobků, trochy medu a ovoce, občas nějaký ten doplněk ve formě batátů, quinoi či malého množství rýže.  Zeleniny jím  mraky, ale vážně mraky.  Odhaduji, že denně minimálně 500g. Ve formě příloh, polévek, salátů, syrové zeleniny,  avokáda a  klíčků.

Jím vývary. To jsem se naučila na GAPS a zvlášť v zimě mi skoro pořád bublá v hrnci nějaké maso, kosti nebo zbytky na vývar.   Jím spoustu vajec, ořechů, domácího kefíru a kysané smetany. Tuku jím poměrně hodně a jejich trávení mi nedělá problémy, i když nemám úplně v pořádku žlučník. Postupně jsem se na to adaptovala – a to jsem byla dříve příkladem člověka, který seškrabával máslo z chleba a pokud měl jogurt více než 1,5% tuku jak jsem ho nejedla. Teď se nevyhýbám máslu, šlehačce, sádlu, miluji domácí škvarky nebo bůček, na zeleninu dávám spousty olivového oleje.

Jak se eticky srovnávám s tím, že jím poměrně hodně živočišných produktů?

Tuhle otázku a odpověď zařazuji úmyslně, protože i pro mě to bylo téma k řešení.   Pro někoho toto není vůbec důležité a pro někoho je to rozhodující.  Hodně lidí se stalo vegetariány z etických  důvodů – mám to víceméně stejně a maso jsem proto nejedla více než deset let. Kromě toho jsem si myslela, že to prostě není zdravé.  Popravdě řečeno jsem si asi tehdy zadělala na spoustu pozdějších zdravotních obtíží, ale to jen tak na okraj.

Každopádně je trochu těžké vyznat se v tom, jak můžu mít špetku environmentální empatie a zároveň jíst poměrně hodně masa či vajec.  Každý to má nastavené jinak.  Já to mám tak, že si radši dám dobré hovězí z místní farmy, než sójové maso z plantáže na druhém konci světa.  Až na čestné výjimky (oslava, návštěva, situace ve kterých to nemohu ovlivnit), nejím nikdy maso z konvenčních velkochovů.  Maso kupuji od malých chovatelů, farmářů či  řezníků, které znám, stejně tak vajíčka. Smetanu a  kefír kupuji od českých lokálních farem, na trzích, od místních soukromníků či na Scuku.

Nic z toho nemusí být zrovna bio, ale je pro mě podstatné aby zvířata byly chované v dobrých podmínkách a dobře krmené (tzv. štastné slepičky). Nepohrdnu domácím králíkem, či zvěřinou, pokud ji od někoho dostanu.  Lososa bych si nekoupila, tresku výjimečně. Radši si dám pstruha z malých sádek a pokud děti trvají na vyfiletovaném mase tak zbytky vyvařím na vývar.  Kuře kupuji od místního farmáře jednou za 14 dní a zpracovávám z něj vše. Jím i vnitřnosti, často si kupuji  krůtí játra z malých farem.

Nepřipadá mi tento jídelníček trochu snobský a náročný?

Snobské to trochu možná je.  Pokud tedy někdo považuje za snobárnu investici do svého zdraví a kvality života. Je to tedy otázka priorit.  Je mi blízká filozofie Francouzů – umět si jídlo užít a jíst kvalitně a dobře.  Není pro mě důležité nové auto, kuchyňská linka ve vysokém lesku nebo značková kabelka.  Nevadí mi, že mám telefon z roku raz-dva  a klidně si koupím repasovaný.

Za jídlo určitě utratím více než ten, kdo jí dobře poskládanou  stravu s vyšším obsahem sacharidů – ale obiloviny si zdravotně prostě nemohu dovolit.

Na druhé straně nekupuji žádné průmyslově zpracované potraviny, tyčinky, sušenky, nekupuji polotovary, hotové výrobky, instatní směsi, kaše, atd.   Nakládám si domácí zelí, vyrábím si vlastní kysanou smetanu.

Do jaké míry jsem perfekcionista? 

Nejsem  dogmatik a ani sama sobě nevyhlašuju džihád.   Když to nejde, nedělám problémy jiným – ale ani sobě.  Klidně si dám třeba cappuccino, kvalitní zmrzlinu (skoro bych na tomto místě udělala reklamu našemu místnímu zmrzlináři:),  kousek dobré mléčné čokolády nebo i makronku.

 

Občasné zahřešení není úlet ale potěšení …

Je to svátek a radost – i proto si vybírám to, co mi radost udělá. A vídeňská káva s domácí šlehačkou mi udělá radost vždycky 🙂 

Tato strava je náročnější na čas, plánování.  Často musím řešit logistiku a vozit si jídlo s sebou. Nemůžu si dát kdekoli nebo cokoli.  Ale jsem přesvědčená, že se to vyplatí.  Nebude to hned, ale třeba až za deset, dvacet, třicet let. Ano, můžu mít špatně rozdané karty, ale  pro své zdraví a budoucnost to nejlepší co v danou chvíli umím.    Chci být zdravá, aktivní, dožít se vyššího věku bez toho, abych od šedesáti chodila od ordinace k ordinaci.

 

Jsem přesvědčená, že investice do vlastního zdraví je ta nejlepší, kterou mohu udělat. A jsem přesvědčená, že to platí pro každého – protože zdraví začíná na našem talíři.

To by bylo pro dnešek asi zatím vše a příště bych se podíváme přímo ke sporáku  – kolik času trávím v kuchyni, jak to zapadá do sportování a tréninku a jak přistupuji k výživě našich dětí.

Doufám, že vás to bavilo a možná třeba i inspirovalo. Dejte mi vědět jaké jsou vaše vlastní zkušenosti a zda a jak ovlivňuje strava vaše zdraví 🙂

Zpátky na FB prosím tudy …..