Bosoběh nebo celopéro?

Článků a diskuzí na téma jaké boty jsou na běh nejlepší je všude jak máku. Někdo přísahá na Mizuno, někdo na Salming, najdeme zastánce bosoběhu-jak v terénu tak i na silnici, najdete příznivce konkrétního typu odpružení či vysokého dropu i minimalisty. Sto lidí, sto chutí, běžci si mezi sebou rádi vyměňují své zkušenosti a ti agresivnější jsou schopní se mezi sebou zhádat o svůj názor do krve. Sama mám už taky vcelku vychytané typy bot a značky, které mi vyhovují, ale o tom by tento článek primárně být neměl.

Ráda bych, abychom se podívali botám trochu na zoubek a poprosila jsem o rozhovor osobu povolanou.  MUDr. Martina Čapková (dále s jejím dovolením pouze Martina) je lékařka, její specializací je na rozdíl ode mne ortopedie.  Skvěle se tak doplňujeme : já nutím své pacienty a klienty aby se začali hýbat a Martina pak napravuje to, že si nevhodným hýbáním někde něco utrhnou….. To je samozřejmě legrace, žádný podobný sdružený byznys samozřejmě nemáme : )  Dávám za ní ruku do ohně, protože rozumí nejen botám a nohám, ale celému pohybovému aparátu, souvislostem a pojímá péči o své pacienty komplexně.

A mimo to sama běhá. A mimochodem výborně.

Kromě běhání, své práce, přírody a koní miluje cestování ….. jeden obrázek z cesty po Srí Lance …..

Tak jdeme na to.

Martino jsi zastánce minimalistické obuvi nebo stojíš na straně „odpruženého“ tábora?

Všechno má svoje pro i proti.  Výběr správných bot je velmi  individuální záležitost a nic neplatí univerzálně pro všechny.  Pokud máte 20 kilo nadváhy a přečtete si článek či knihu o bosém běhu a bez předchozí přípravy začnete denně běhat v prstových botách po asfaltu, neskončí to asi úplně nejlépe. To je samozřejmě extrémní  příklad, ale asi chápeš, co tím chci říct.

Jo, stejně tak, pokud jste zarytí silničáři, běháte léta pouze po tvrdém povrchu v odpružených botách, hádám, že stav vašeho chodidla, achilovek a klenby taky nebude žádná hitparáda.

Přesně, nic se nemá přehánět.  Je dobré si uvědomit, kolik času běhu věnuju, zda běhám spíše po silnici, nebo v terénu a tomu přizpůsobit nejen obuv, ale i vhodně pohyb kompenzovat.

Tak fajn, kdy by si volila větší tlumení a případně vyšší drop?

Největší skupina lidí, která potřebuje odpružit došlap jsou určitě začínající běžci a běžci s vyšší váhou (tím nejsou míněni pouze  lidi obézní, ale třeba i svalovci z fitka).  Při běhání dostávají zabrat nejen svaly, ale i šlachy a  klouby. Je třeba je postupně zpevnit,  dostat se na pokud možno ideální váhu a naučit se běhat správně. V opačném případě hrozí potíže od zánětu šlach, přes nejrůznější přetížení až například po únavovou zlomeninu.  Větší tlumení zajistí, že noha není tak namáhaná nadměrnými rázy či otřesy a začne si pomalu „zvykat“.  Tady bych volila klasickou „odpruženou“ objemovou botu.

Typická objemovka, vhodná i pro těžší běžce…..

Předpokládám, že hraje roli i charakter povrchu, po kterém běháš.

Samozřejmě.  Pokud je to výhradně asfalt (což se v zásadě moc doporučit nedá), je dobré tlumení nezbytné. Ale i tak je dobré preferovat měkký došlap nebo terén alespoň střídat-vyběhnout do parku na cestičku, vzít to kousek po šotolině nebo jít alespoň občas do lesa nebo jinam na měkký povrch.

Osobně ještě hlasuju pro větší tlumení u závodních silničních bot.

Tohle je vážně individuální.  Já osobně s tebou v zásadě souhlasím, ale chápu, že spousta běžců na intenzivnější běhy či závody sáhne po klasické tempovce.

Třeba i na dráze….

Pro specialisty, kteří šetří každý gram váhy je to samozřejmě ok.  Pokud jsi ale hobík, nebo i výkonnostní běžec v age-groups a míříš na distance delší než 10 kilometrů, tak bych si to osobně na závod rozmyslela.  Půlmaraton je podle mě na hraně. Těch pár gramů, které ušetříš  na váze se Ti   v druhé půlce maratonu může  krutě vymstít v podobě rychle nastupující únavy, přetížení nebo zranění,  výjimkou nejsou ani svalové mikroruptury.

V cíli maratonu to vypadá nějak takhle….klasickou tempovku bych si nevzala ani náhodou….člověk toho má dost i tak a ještě tvrdý došlap…

Pokud to tedy zkusím malinko zobecnit, vyšší tlumení bych volila pro těžší běžce a běžce začátečníky u  tvrdého povrchu (asfalt) vždycky. Pro závody maximálně do půlmaratonu bych sáhla po tempovce pouze v případě, že chci šetřit váhu (tedy i logicky spadám do nižší váhové kategorie) a jsem zkušenější běžec. Na delších distancích bych volila striktně větší tlumení.

Tady máme obě verze – vlevo odpružená bota, vpravo triatlonová speciálka – lehká závodní bota, vhodná spíše na kratší distance typu např. sprint-triatlon….A to, že byly obě testované na vysokohorské tůře? Nikdo nejsme dokonalí :)) 

Přejděme teď od maximalismu k minimalismu….jak se díváš na nadšené  začátečníky, kteří chtějí rovnou začít „naboso“?

Popravdě bych je trochu brzdila v rozletu a byla bych opatrná. Každopádně předpokladem je správná technika běhu, měkký povrch a  „nižší váhová kategorie“ .

Jak to tedy vidíš s „bosým během“? Doporučila bys barefoot nebo minimalistickou obuv na běhání?

Obecně ano. Chůze i běh na boso je pro tělo přirozený.  Vrací každého k takovému způsobu pohybu, na který je tělo přirozeně stavěné.  Stimuluje se propriocepce (hluboké čití), zapojuje a posiluje se podélná a ideálně i příčná klenba chodidla, drobné svaly nohy, zpevňují se šlachy a celá stavba nohy. Od nohy se  potom odvíjí i postavení pánve a páteře a celý pohybový stereotyp, který se uvádí do rovnováhy.

Proč  tedy neběhat naboso stále?

Nejsme na to zvyklí.  Vem si, že třicet, čtyřicet, padesát let chodíš v klasických botách a to převážně po tvrdém povrchu. V horším případě se hýbeš minimálně. Pokud se odstěhuješ do chaloupky a máš práci kolem domu a zahrady, měkký povrch a chodíš na procházku do lesa, nohy si postupně na bosou chůzi zvyknou  a tělo se znovu naučí přirozenému pohybu. Ale za normálních okolností, pokud máš klasické „kancelářské“ sedavé zaměstnání, chodíš hlavně po městě a občas si zaběháš v parku, určitě bych ti nedoporučovala vyházet celý botník a vyměnit jej za barefoot boty.

Takže začít postupně.

Přesně tak….zkusit nejdřív „naboso“ chodit, začít třeba s turistikou.  Potom přejít na pomalý klus a rozhodně bych volila měkký povrch. Určitě si přirozeně zpomalíš – klidně o 1-2 minuty na kilometr. Ze začátku bych to brala jako rehabilitaci, kompenzaci ke klasickému běhání. Soustředit se na správnou techniku, nedošlapovat na patu…

Potvrzuji, protože pokud se Ti to povede, šíleně to bolí…

Martino, bavíme se teď o klasickém běhu „naboso“, tedy buď o čistě barefoot běžeckých botech, nebo o prstových botech či podobném řešení. Jaké jsou v tom rozdíly a co bys preferovala?

Já bych asi pro regenerační a rehabilitační běhání, tak jak jej tady popisuji, volila klasické „prsťáky“. Nejlépe imitují čistě bosou chůzi – nebo bosý běh – pouze chrání chodidlo před úrazem a pomáhají lépe „číst“ terén. Navíc  na rozdíl od klasických barefootů nejen podélnou, ale i příčnou klenbu, pomáhají srovnat dysbalance třeba i typu vbočený palec a podobně.

A u minimalistické obuvi?

Hranice mezi botou minimalistickou a barefootovou není úplně ostrá, je trochu i pocitová a záleží jak si to vydefinujeme-nebo i jak to výrobce zrovna popíše.  Minimalistická se zkrátka více blíží i vzhledem klasické botě, jen jí chybí tlumení a má minimální drop,  barefootová nemá drop žádný  a má větší prostor ve špičce….

Kam tedy pocitově dáváš použití minimalistické boty?

Těžištěm využití minimalistické obuvi by měl být podle mě hlavně běh v terénu.  Pokud chci, aby noha „četla“ podklad a  zapojovala se správně,  tak bych se toho nebála.  Nemusím už jen tak „ťapat“, jako v prstovkách, ale  můžu jít i intenzivněji a to i v náročnějším terénu, pokud má dobrý grip.  Já za sebe bych ji využila i na delší běhy nebo závody v terénu.  Asi bych si je nebrala úplně denně, střídala bych je i v terénu s klasickou objemovkou.  Rozhodně bych se vyhýbala delším úsekům po tvrdším povrchu (asfaltu).

Martino, moc Ti  za rozhovor i za vše děkuji 🙂