RunCzech Star

Titul RunCzech Star získává každý, komu se podaří odběhat v sezóně všechny závodu z RunCzech běžecké série. Loni nám do Cardiolabu přinesl sbírku svých medailí náš kamarád (a klient ) Roman Čip, máme ji vystavenou na čestném místě a neustále inspiruje nejen nás, ale všechny návštěvníky naší laboratoře.
Od inspirace nebývá nikdy daleko k činům – a rozhodla překrásná finisherská medaile z tradičního pražského půlmaratonu.
Musím je mít všechny!!
Pokud si chcete přečíst kratičké reportáže z každého závodu letošní RunCzech ligy, uvařte si nějaké dobré kafe a pojďte se se mnou ohlédnout za uplynulou sportovní sezónou.
Zavzpomínejte přitom na své letošní „zářezy“ – a nemusí to vůbec být zrovna závody z RunCzech běžecké série.
Každý závod je svátek a každé dokončení je skvělý zážitek a někdy i vzpomínky na celý život.

#PRAGUEHALF – pražský půlmaraton

K půlmaratonu mě to v minulosti nikdy extra netáhlo.  Když už, tak už – ne? Takže jako první větší závod v životě jsem dala rovnou maraton a půlmaraton jsem prostě přeskočila.  „Na stáří“ ale půlmaratonu přicházím pomalu na chuť a v  posledních pěti letech a ten pražský běhám pravidelně. Reportáž z toho loňského najdete tady.

Pražský půlmaraton je parádní otvírák sezóny. Mám ráda atmosféru velkých městských běhů, jarní Prahu, kvetoucí magnólie na „Palacháči“.  K závodu patří i  tradiční procházka po Kampě a vychlazená Plzeň.

Nepatřím k typům, obětují vše stoprocentní přípravě a neodchýlí se od tréninkového plánu. Dlužno podotknout, že většinou tréninkový plán ani nemám. Jsem tak trochu pankáč, který občas před nějakým tím klíčovým závodem poslechne chytré rady trenéra (Michala), ale myslím, že jsem jeho nejhorší tréninkový „svěřenec“.

To dokazuje i příprava na pražský půlmaraton.  Ano, přes zimu jsem něco naběhala, ale větší systém to vcelku postrádalo a ladění formy se nějakým záhadným způsobem přetavilo na výlet na ski-alpy s kamarádkou necelý týden před startem.  4 dny na lyžích, na kterých jsem v životě nestála, batoh na zádech, horská panoramata. Krásná dovolená, skvělý zážitek, ale příprava měla vypadat asi jinak.  Nohy i záda se naštěstí daly nějak do kupy.

Půlmaraton jsme běželi s Michalem oba, užili jsme si to na 100% a mě se dokonce povedlo na posledním kilometru zrychlit.

Výsledný čas: 1:34:11 – čímž se mi povedl „osobák“ a letos to byl vlastně nejlepší čas.

Utekla jsem Michalovi jen o délku kecek …. ve vodě on mi uplave o celý parník ….

 

#PRAGUEMARATON – pražský maraton

Maraton nás baví a jednou za rok to chodíme s kamarády slavit na Staromák 🙂

Maraton je  prostě moje srdcovka a největší sportovní událost roku.

Letošní jubilejní 25.ročník jsem běžela po dvanácté a mí maratonští kamarádi Roman a Honza  dokonce po devatenácté. Bylo počasí na osobáky a ty padaly jeden za druhým.  Bylo to dojemné, sváteční, chvílemi bolavé a náročné, ale plné radosti a krásné.

S kamarády Romanem a Honzou se známe od roku 2002 a setkáváme se každou první květnovou neděli. Všichni tři patříme mezi maratonské krále a královny – máme na kontě více než 10 startů. Nesmí tedy chybět ani tradiční podpis na „desce cti“ .

Scénář každého roku je vcelku tradiční, mění se jen detaily.

Letošní chladné počasí  mě přinutilo ráno přiobléknout triko navíc.  Stařičké merino na desátém kilometru zahazuji a zahřátá běžím dál „nalehko“.  I když mě tento manévr sebral společně s čůráním dvě minuty, bylo fajn,  že jsem na začátku závodu  neprochladla. Hlavně, že mě do té doby nepotkala žádná nehoda.   Jak říkala moje babička – – vždycky pěkné prádlo, kdyby tě náhodou vezli do nemocnice 🙂

K obveselení letošního ročníku došlo ale hned na začátku závodu. Start maratonu  je vždy dojemný – při tónech Smetanovy Vltavy mi pravidelně tečou slzy jako hrachy. Těsně poté, po průběhu nazvučenou Pařížskou a po přeběhu přes Hlávkův most nás vítá první maraton-music kapela. Jejich píseň „Blíž k tobě bože blíž….“  mi na prvním kilometru maratonu připadá trochu předčasná.

Posledních 12 kilometrů maratonu je vždycky trochu na vůli, takže na mostě Legií je třeba vypnout hlavu a přemýšlet třeba o tom, co nového si koupím na sebe. To funguje spolehlivě až na Libeňský most, kde všechny čeká karlínská „dlouhá míle“.  Jsou to nejtěžší okamžiky celého závodu, ale čas vypadá vcelku slibně.  V Pařížské ke mně přiskakuje starší dítko a dáváme si sprintík do cíle.  Paráda.

Čas je : 3:23:00 – na pražském maratonu opět osobáček – o nějakou tu vteřinku. Medaile je krásná a afterparty může začít !!!

V hospodě u druhého piva padá definitivní rozhodnutí, že jdu do toho a letos vážně zkusím získat celou RunCzech sbírku.

Je to výzva, bude tomu potřeba obětovat nějaké to pohodlí a víkendy u vody nebo na kole, ale bude to stát za to, říkám si. Navíc se jedná většinou o půlmaratony, což je trať, která mi délkou zcela nesedí, takže to bude nejen turistika po českých městech spojená s novými zážitky, ale i nové zkušenosti.

 

Maratónský dětský fanklub skládáme z vlastních zdrojů … rok 2018 a 2019 – poznej 5 rozdílů 🙂 

#KVHALF – půlmaraton Karlovy Vary

Zaběhnout půlmaraton 14 dní po maratonu, pokud nejste Petr Vabroušek, je poměrně ostřejší mise. Závodit každý víkend s pokusem o dobrý čas prostě nelze.   I když hlava i nohy jsou celkem v pohodě, týden po maratonu si vždycky připadám, jako když v autě zapnete omezovač rychlosti.  Dva týdny po maratonu to bude tedy spíše o tom, dopravit se nějak do cíle, nežli o dobrém výkonu.

Tak jako tak,  Vary jsou pro mě  docela výlet za hranici všedních dnů a očekávám předměstí Moskvy. To se ale to se překvapivě vůbec nekoná.  Kožešiny a matrjošky skoro nevidím, ale zato překrásná kolonáda, na každém rohu lázeňské oplatky, skvělé kafe, upravené parky, zázemí a Expo v hotelu Thermal.  Trať je trošku zvlněná, takže je malinko náročnější, ale je vedená krásnou části města a kolem říčky Teplá. Všude je parádní sportovní nálada,  lázeňští hosté a majitelé malých podniků tvoří perfektní atmosféru a jako bonus nádherné počasí, co víc si přát?

Snad jen aby nohy po 14. Kilometru chtěly ještě do cíle a ne do kavárny 🙂

Ale konec dobrý, všechno dobré –  čas : 1:37:00. Ještě lepší byla následná procházka podvečerním městem.

S Michalem jsme zafandili všem, kteří dobíhali do cíle na hranici limitu, ochutnali nějaký ten pramen (třináctý jsme tedy vynechali), a užili si krásného jarního večera. Do Varů se určitě někdy ještě vrátím – a nejlépe na závody!!

Karlovarský předstartovní brífing na lázeňské kolonádě ….

 

#CBHALF – půlmaraton České Budějovice

V Českých Budějovicích by chtěl běhat každý – a já také.  Bohužel termín kolidoval s termínem Czechman (poloviční ironman), kam byl přihlášen Michal. Tím bylo zaděláno na drobnou domácí nepohodu. .

„Půlčík“ je totiž co do náročnosti srovnatelný s maratonem a co si budeme povídat – po  závodě je každý rád, že je rád a že ho někdo posbírá, nakrmí a uloží na sedadlo spolujezdce.  Nakonec jsme to nějak urovnali, dali si víno na usmířenou a připili si na dobré výkony.  Možnost získat do letošní sbírky čtvrtý kousek dostal přednost před  hlídáním  svačiny a sledováním mezičasů a běžecký happening byl zachráněn.

Do „Budějc“ to máme skoro za rohem a já se těším se nejen na hezké město, historické náměstí, ale taky na hezké kluky v keckách na trati.  S jedním z nich, s  Milanem, mým tradičním RunCzech sparingem na tajňačku  lezu do „áčkového“ koridoru, abychom mohli ještě chvilku pokecat.

Po startu brzy vybíháme z historického centra a nějak podvědomě očekávám romantický běh kolem řeky. To se bohužel nekoná, cyklostezka asi nemá pro tolik závodní kapacitu a tak je většina trati  je lokalizovaná v industriální zóně, po širokých asfaltkách, výpadovkách a  přes kruhové objezdy,  nadjezdy a podjezdy.  Na trase chybí diváci, navíc je poměrně horko, město je rozpálené a  asfalt a prostor mezi domy teplo kumuluje. Do desátého kilometru to ještě vcelku jde,  ale pak mi nějak dochází elán.  Pokračuju víceméně „na morál“ –  prostě jsem čekala nějak víc. Před cílem ale přece jen   trochu zaberu a vbíhám na náměstí.

Probíhám cílovou časomíru v čase 1:36:36 , dostávám medaili s oranžovou stužkou a mám velkou radost!!  Volám Michalovi jak dopadl s Czechmanem, líčí mi zážitky a těšíme se společně do Olomouce.

Čtvrtý kousek do sbírky patří Českobudějovické půlce. Můj první podvečerní start – a návrat v pozdních nočních hodinách. 

#OLHALF – Olomoucký půlmaraton

Olomoucký půlmaraton je poslední z jarní série a pátý v řadě RunCzech ligy.  Do Olomouce je to lán cesty a nebýt toho nápadu s medailemi, asi bych se tam nevypravila.  Koncipujeme to s Michalem jako výlet a poběžíme oba.

Start je v sedm večer, odpoledne teploty překračují o hodně tropickou třicítku a modlíme se za bouřku.  Bohužel, jak tak sledujeme radar, vypadá to, že to nespraví ani deset otčenášů …

Na startu je krásných tropických 33.st, což popírá, že neexistuje špatné počasí, pouze špatné oblečení. Méně se již obléknout nelze.  Nezbývá než doufat v nějakou tu sprchu po cestě a dostatek chlazených nápojů.

Na startu se s Michalem loučíme, běžíme „každý za své“ a přejeme si štěstí.  Na trati ovšem vládne pohoda, dobrá nálada, trasa je parádní a četné hanácké fankluby zpestřují atmosféru.  Sprchy na ochlazení jsou skoro na každém rohu a v překrásném úseku kolem řeky  Moravy nás dokonce zahrádkáři kropí vodou z hadic.  Tisíceré díky a spousta děkovných dopisů!! Pomalu se ochlazuje, cítím se v pohodě a přes úvodní obavy mi to prostě „sedí“. Michala  vidím v protisměru, bohužel moc v pohodě nevypadá a nakonec se ukáže, že mu to taky „sedělo“, ale na ToiToice pro střevní potíže. Asi to ledové frappé.

Já na náměstí do cíle dobíhám v nadcházejícím soumraku v čase 1:36:12, což se posléze ukazuje jako druhé místo v katerogii za profesionální Petrou Pazderovou.

V cíli je ještě málo závodníků, a než se náměstí zaplní, stíhám v pohodě sprchu, masáž a relaxaci.

Pravda je, že počasí bylo pro mnohé běžce skutečně náročné, až likvidační. Plno závodníků v cíli kolabuje a záchranáři mají plné ruce práce.  Michal se dává pomalu do kupy, žaludek srovná vychlazenou dvanáctkou, šoupneme tam kebab a tím máme regeneraci odbytou.

V Olomouci zůstáváme ještě do druhého dne, procházíme si historické centrum, dáváme si snídani na náměstí a navštívíme ještě Svatý Kopeček. Krásný závod to byl a parádně strávený víkend. Do Olomouce zase určitě někdy  vyrazíme.

Za sebe mohu říct, že to byl nejkrásnější závod celé RunCzech ligy.

Nádherné město, skvělí lidé a neopakovatelná atmosféra.

Mé srdce zůstalo letos v Olomouci. Naprosto nejlepší závod !!!

#BIRRELGRANDPRIX – Pražská desítka

Pražská desítka.  Podvečerní babí léto v centru Prahy. Romantičtější atmosféru si asi ani nelze představit.  Loni jsem tento závod běžela prvně – na romantiku mě přemluvili kamarádi Petra a Roman Jankotovi. Petra pravidelně běhá „holčičí pětku“, Roman desítku.  Roman mi na krátkých tratích pravidelně uteče, na dlouhých utíkám pravidelně zase já jemu, takže je dopředu jasné, komu bude patřit vítězství.

Desítka je pro mě zabijácká vzdálenost – závod na anaerobním prahu, nepříjemný, bolavý. Neumím se pořádně „zmáčknout“ a  rychlé běhy mi prostě nejdou. Letos je to první závod, který poběžím s wattmetrem, takže se budu řídit výkonem, nikoli tempem. Důvěřuju plně Michalovi, že mi hodnoty dobře spočítá – jinak bych asi pošla někde u krajnice. Před startem musíme s Romanem trochu zabojovat v tlačenici, abychom se vůbec dostali do startovního koridoru.  Roman mi utíká hned na startu, ale tím se netrápím.

Trasa je trochu jiná než loni – za mě horší. Dvojí průběh „Husákovým tichem“ není žádný šlágr, ale do osmého kilometru se mi běží celkem v pohodě .  Na  hodinkách sleduji  pouze obrazovku s wattovým výkonem – v závěru závodu je to trochu boj s hlavou, abych nezpomalila, protože nohy na to v pohodě mají.

Dobíhám do cíle asi dvacet vteřin za Romanem ve výsledném čase 0:42:28

Za mě úspěch, a oproti loňsku zlepšení o minutu, což je na desítce vážně fajn. Vypadá to, že se s wattmetrem možná nakonec skamarádím, protože mi přesně nastavený výkon v závodě výrazně pomohl.

V okamžiku, kde si s Romanem v cílové rovince objímáme, dáváme si dáváme pusu a vzájemně se omlouváme, že jsme zpocení, začíná hrát česká hymna.  Silný zážitek, který vhání slzy do očí, aneb jak podotkla jedna naše kamarádka – mohla bych se živit jako maratonská plačka 🙂

Jdeme to oslavit dobrým nápojem a večeří, máme dvě medaile za desítku, Péťa výborný čas na pětce, takže důvody by rozhodně byly …

„All runners are beautifull …“ a pro běžkyně to platí dvojnásob … Foto s mojí nej – běžeckou spoluzávodnicí Péťou !! 

Aneb – pětka a desítka xx třicítka a čtyřicítka 🙂 Přeberte si to jak chcete, ale věk je jen číslo v občance!!!

#ULHALF-  půlmaraton Ústí nad Labem

Tak to úplně neklaplo.  Závod vyšel na víkend, kdy jsme měli domluvenou víkendovou akci od bývalé školky našeho Adama : rodiče, děti, penzion, učitelky (účy nebo úči?), nápoje, společenské hry a výlety.

V praxi to znamenalo v pátek do pozdních nočních hodin popít a posedět, ráno ve velkém stylu posnídat a  zanechat zbytek rodiny a partičky dalším radovánkám.  Následně pobalit závodní věci a vyrazit směr Ústí. Dvě a půl hoďky za volantem, kávička na mekáči na probrání, vyřešit parkování, registrace – a první můj startovní koridor „A“.   To by se slušelo oslavit i nějakým pěkným časem, říkám si.

Dycky Ústí.  Ústí je prostě úplně jiná liga.  Přesně jak z románu Vladimíra Párala – a jako stylový bonus průběh chemičkou. Dvakrát nahoru přes most je to skoro horší než pověstné Husákovo ticho a na závěr dlouhá suchá rovina podél Labe.  Na hodinkách mi přeměřuje mi GPS, takže sice opticky vypadají jednotlivé kilometry na čas dobře, ale ve skutečnosti jsou delší.  Navíc to páteční prosecco a nedostatek spánku si vybírá svou daň.  Nakonec se dočkám posledního přeběhu mostu a směr cíl.

Čas 1: 35:37 není na mě vůbec špatný, ale potají jsem měla spadeno na něco lepšího.

Dycky Ústí!!! 

#LIBERECNATURRUN – Liberecká dvanáctka

Chcete-li pobavit pánaboha, seznamte ho se svými plány.  Měl to být závěr celé série a poslední a osmý kousek do sbírky.  Přihlášku jsem měla na 23km trasu a závod jsem plánovala jako poslední dlouhý běh před závěrem sezóny na Třeboňském maratonu (i když ideální trénink by měl asi vypadat jinak).

Všechno bylo jinak. Hodně jinak. Týden před závodem jsem si na pozdní velkou snídani dala tři domácí vajíčka (a že je jím téměř tekutá) a dostala salmonelózu.  Díky infuzím a skvělé péči mých kamarádů lékařů jsem v pátek před závodem sice měla o 3 kila míň, byla jsem jak mátoha, ale byla jsem schopná sníst aspoň banán a  jogurt. V Running Mallu mi skvělá paní pomohla udělat přeregistraci na 12 km trať – rozhodla jsem se, že to v nejhorším prostě v dvouhodinovém limitu nějak „obejdu“ na účast.

To se nakonec podařilo – držela jsem se opět STRYDu, výkon jsem měla nastavený cca o 30 sec pomaleji než maratonské tempo a vědomě jsem držela nízké tepy – abych po nemoci spíše regenerovala a neohrožovala své srdce. Tím pádem to nebyl skutečný závod, ale opravdu lehký klus – což se dalo v pohodě zvládnout.  I když jsme běželi v dešti a bylo chladno, trasa byla parádní.  Na posledních dvou kilometrech jsem se cítila natolik dobře, že jsem si jen tak z legrace zrychlila na tempo desítky a v závěru předběhla spoustu lidí,  což mě potěšilo.

Nakonec jsem se svým časem 1:04:28 byla v kategorii druhá, ale to bylo určitě dáno tím, že výkonnostní běžci mířili spíše na delší trať. V budoucnu ji chci určitě vyzkoušet – Liberec byl parádní závod.

#FINALPARTY

Na závěr sezóny se mi nakonec podařilo absolvovat i vysněný maraton v Třeboni s pěkným výsledkem – pokud chcete mrknout na článek, tak tady. Počtete si i něco o měření výkonu ve wattech pomocí STRYDu, které tady zmiňuji.

Nakonec se tedy vše v dobré obrátilo a  já mám za letošek pěknou sbírku osmi kousků celé RunCzech série.  Spokojenost velká,  všechny závody se podařilo absolvovat, zaběhla jsem i slušné výsledky.

Přestože nejsem žádný velký sběratel medailí a titulů, na tenhle běžecký rok budu jednou doufám s vnoučaty vzpomínat!!

Tak a tady je pohromadě celá sbírka !!!

Chybělo už pouze stylově zakončit sezónu.  S mými běžeckými sparingy a kamarády patříme mezi PIM Kings + Queens, takže míváme pravidelně pozvánku na Final Party RunCzech ligy  v hotelu Hilton.

Pro jednou jsme tedy nechali doma tepláky a kecky a přenesli se do roku 1952, kdy Emil Zátopek přivezl zlato z olympiády.

Byla to prostě prima sezóna!! 

Mimochodem, Emil Zátopek prý stál u zrodu Pražského maratonu  a nápadu „rozběhat“ Českou Republiku.  

A to se podařilo se to dokonale – letos na závodech RunCzech ligy stálo na startu 100.000 lidí!! 

Děkujeme!!