Covidfree tipy nejen pro sportovce

Jak na pandemii snadno a rychle? To by chtěl vědět každý! Pojďme se na to tedy podívat blíže. Skutečnost, že pro onemocnění COVID 19 jsou rizikovější lidé s metabolickými chorobami, obézitou, cukrovkou, je známá věc. A že metabolické choroby, obezita, cukrovka mají v „civilizovaných zemích“ pandemický charakter je rovněž obehraná písnička. Porovnáme-li pandemii koronaviru a pandemii metabolických chorob, dostáváme se k zajímavému srovnání. Zatímco virová pandemie ochromila celý svět, pandemie metabolických chorob naproti tomu nikoho neděsí. Není to divné?

K tématu dnešního článku mě v zásadě přivedl post MUDr. Jana Vojáčka na sociálních sítích. Velice děkuji za podnět!

Až covid nastaví zrcadlo …

Pokud se nad tím zamyslíme, je smutným faktem, že pandemie COVID 19  jasně ukazuje v jakém stavu obecně je zdraví populace.  Co ale s tím?

Těžší průběhy COVID 19 – postižení plic a dechové nedostatečnosti s nutností umělé plicní ventilace či extrakorporální oxygenace mají totiž tzv. rizikoví, polymorbidní pacienti.  Nikoli paušálně senioři, ale kardiaci,  diabetici, pacienti s metabolickým syndromem.

Pacienti, u kterých se nasčítaly důsledky „civilizovaného způsobu života“.  Převážně pacienti obézní.

Virová infekce je pouze pověstnou  poslední kapkou, která rozhodne, že tělo, které je v tomhle stavu už to prostě nezvládne.

To, že například na vysoký krevní tlak máme nějaké léky a na COVID nic moc nás najednou děsí. Na vysoký krevní tlak nezemřeme, alespoň ne  hned, na COVID můžeme.

Jen na to prostě  nejsme zvyklí.

 

Jak tedy vypadá rizikový pacient? Cituji (MUDr. Jan Vojáček):

Jak vypadá takový člověk?

Má nadváhu, nebo obezitu, inzulinovou rezistenci, prozánětlivé vnitřní prostředí, vyšší obsah útrobního tuku, nekompetentní imunitní systém, nedostatek vitamínu, hlavně vitamínu D a C, vyšší hladinu oxidativního stresu a mnohé další.   O kolika lidech mluvíme? O 80% populace minimálně…..

80% populace MINIMÁLNĚ .. !!!

Na tomto místě si dovolím polemizovat s rozložením rizikovosti populace směrem k civilizačním onemocněním a infekčním onemocněním.

Obrázek udává rizikový  „overfat body status“ nad 28% u žen, nad 14% u mužů, „normal“ 14-28% ženy, 8-14% muži, „underfat“ pod dolní hranicí, s tím, že „underfat“ tělesná kompozice je rovněž riziková.

Jsem rozhodně přísnější, než jsou populační normy a zkušenost s klienty to potvrzuje – 28% tuku u ženy není „normální“, taková žena už má prostě nadbytečný tuk a stejně tak 14% tuku u mužů, kdy je větší sklon k ukládání tuku ve formě tuku viscerálního je už na horní hranici normy.  Ze své kardiologické praxe vím, že pokud i takto „normální“ klient změní životní styl a v důsledku toho tělesné složení, radikálně se lepší kondice, metabolický profil a upravuje například se vysoký krevní tlak.  Zlepšení výkonnosti směrem ke sportovním výsledkům už je pouze logickým důsledkem.

Stejně tak si nemyslím, že žena, která sportuje a má 14% tuku a více aktivní tělesné hmoty je jakýmkoli způsobem riziková a stejně tak to platí u mužů. Většina výkonnostních sportovců s dobrým tělesným složením má okolo 5%-10% tělesného tuku  a přiměřené množství svalové (aktivní) hmoty, tím pádem i vysoké procento tělesné vody, pevné kostní trámce a nejsou nikterak rizikoví.  Záleží to samozřejmě i na kvalitě stravy, dostatečné regeneraci, a dalších aspektech.

Za sebe a podle mých profesních zkušeností získaných při práci s kardiaky, pacienty s metabolickým syndromem, vysokým krevním tlakem a civilizačními onemocněními, i s výkonnostními a profesionálními sportovci, bych zdravé rozložení „posunula“ směrem dolů – cca o 5% tuku níže, oproti výše uvedeným rozmezím.

Zkrátka a dobře si myslím, že nastavené normy jsou příliš „měkké“.

Otázkou je proč je populace s nadváhou (a obézní pacienti) více rizikové nejen k civilizačním onemocněním, ale i k těžším průběhům infekcí (COVID 19 nevyjímaje).  Zcela jistě je to záležitost komplexní,  jak píše MUDr. Jan Vojáček.

Jednu z hlavních rolí bych přisuzovala kvalitě střevního mikrobiomu, která je výrazně ovlivňována stravou.  Ve střevě sídlí podstatná část našeho imunitního systému. Kaloricky bohatá strava s nedostatkem zeleniny, vysokým podílem průmyslově zpracovaných potravin, vysoce zpracovaných sacharidů v extrémním množství, jednoduchých cukrů a nekvalitních tuků, neprospívá (mimo jiné) ani střevu ani našim přátelským střevním bakteriím. A to je pro správnou funkci imunitního systému velmi důležité.

 

Pandemie versus pandemie

To, že v České republice je milion diabetiků a vedeme žebříčky obezity sice občas někoho zarazí, ale obecně nad tím mávneme rukou. Tak to prostě je.

Proč nás neděsí to, že tito chronicky nemocní existují?  Proč nás nijak neděsí, že – tak jako tak – COVID- neCOVID každý druhý dnes umírá na kardiovaskulární onemocnění? Proč to bereme jako normální věc?

Jak je možné, že přesto, že máme špičkové zdravotnictví a perfektní zdravotní péči,  úmrtnost na civilizační onemocnění se nijak neposouvá?

Jak to, že i když máme pomalu v každé vesnici katetrizační sály, skvěle vybavené jednotky intenzivní péče, dostatek ambulantních specialistů,  dostupnou farmakoterapii, kardiostimulační centra, perfektní kardiochirurgická pracoviště a transplantační týmy – stále každý druhý na srdečně cévní onemocnění umírá? Co je špatně?

Medicína totiž (až na výjimky) nijak nezabrání tomu, že dostaneme první infarkt. To si většinou způsobíme sami. 

Bůh, ďábel a Algida …

Většinou to probíhá nějak takhle:

(Mark Sisson, Primal Blueprint .. převzato)

Na počátku  pokryl Bůh zemi brokolicí, květákem a špenátem, zelenou a žlutou a červenou zeleninou všeho druhu, aby muž a žena mohli žíti dlouho a zdravě.
A Satan stvořil Algidu a Rafaelo. A zeptal se: „Ještě pár horkých višní k té zmrzlině?“
A muž odpověděl: „Ano, rád“ a žena poznamenala: „Mně prosím ještě horkou vafli se šlehačkou“
A tak každý nabrali 5 kilo.

A Bůh stvořil jogurt, aby si žena mohla uchovat figuru, která se muži tak líbila.
A Satan vytvořil z pšenice bílou mouku a z řepy cukr a zkombinoval je.
A žena změnila svou konfekční velikost z 38 na 46.

I řekl Hospodin: „Zkuste můj čerstvý okurkový salát.“
A Ďábel k tomu stvořil dressing a česnekový toast jako přílohu.
A mužové a ženy si po tomto požitku povolili pásky alespoň o jednu dírku.

Bůh ale vyhlásil: „Dal jsem vám přece čerstvou zeleninu a olivový olej na ni.“
A Satan vytvořil malé briošky, humrové chlebíčky a kuřecí prsíčka na másle, k čemuž bylo již třeba druhého talíře.
A hladina cholesterolu lidstva stoupala k nebesům.

Tak Hospodin stvořil běžecké boty, aby jeho děti ztratili nějaké to kilo.
A Satan stvořil kabelovou televizi s dálkovým ovládáním, aby se člověk nemusel obtěžovat s přepínáním.
A mužové a ženy se smáli a plakali před blikající obrazovkou.

Na to Bůh stvořil brambory, s nízkým obsahem tuku a bohaté na draslík a další cenné látky.
A Satan odstranil zdravou slupku a vnitřek rozdělil na plátky, které smažil a pak poprášil spoustou soli.
A člověk přibral dalších pár kilo.

Pak Hospodin vynalezl libové maso, aby jeho děti nemusely zpracovávat tolik kalorií, a přitom aby se zasytily.
A ďábel stvořil McDonalds a Cheeseburger za 99 centů.
A pak se Lucifer zeptal: „Hranolky?“
A člověk odpověděl: „Jasně, extra velkou porci s majonézou!“
A čert řekl: „Tak to má být.“
A člověk utrpěl srdeční infarkt.

Bůh si povzdychl a stvořil čtyřnásobný bypas.
A Satan vynalezl státní zdravotní pojištění…

 

A Satan vynalezl státní zdravotní pojištění …

Kouření. Nadváha. Stres.  Dlouho se zdánlivě nic neděje. Deset, dvacet, třicet let. Pak se z nadváhy stane obezita. Přichází metabolický syndrom. Vysoký krevní tlak. Cukrovka. Takže hledáme  kouzelné pilulky.  Ano, na vysoký krevní tlak to zabere. Takže- nemusím nic dělat – předám to doktorům, od toho tu jsou a od toho si platím zdravotní pojištění.

Jasně, doktoři to vyřeší.  Jedny, dvoje, troje, čtvery, patery antihypertenziva. A pokud nadále stoupá ručička na váze, snižuje se citlivost na inzulin, stoupá množství útrobního tuku, hladina triglyceridů … roztáčí se smrtící spirála.

Občas do ní lékaři vstoupí nějakou tou pilulkou.  Infarkt, mozková příhoda, arytmie, komplikace a další a další léky, nějaká ta angioplastika, bypass, defibrilátor.

Srdeční selhání, selhání ledvin, komplikace cukrovky, demence, smrt. Není to zrovna povzbudivé … že?

Ale – mohou za to lékaři nebo si za to můžeme sami?

Účet, prosím …

Sbíráme účty za to, jak jsme žili.  A ten účet není v populačním měřítku příliš radostný a tak většina seniorů nemá aktivní a pohodové stáří.   Díky medicíně, která do roztočené smrtící spirály našich účtů za náš „civilizovaný“ životní styl zasahuje, se délka života prodlužuje. Co ale nejde udržet, je jeho kvalita.

Moderní, západní medicína umí skvěle řešit průšvihy.  Zachraňuje životy. Pomůže, pokud se stane malér. Ale neřeší příčiny průšvihů.  Hasí požár – a nikdy nechytí žháře.  Hašení požáru je super. Ale potom je potřeba chytit i žháře, jinak přijde další požár – a to se prostě neděje.

Rádi přijímáme falešnou iluzi, že nemusíme za sebe mít žádnou zodpovědnost, že ji můžeme na zdravotnický systém delegovat. Že přijedeme prostě jednou za čas do servisu (a aniž bychom zaplatili spoluúčast), vyjedeme ven nablýskaní jako z výrobní linky.

Nechci tvrdit, že celá preventivní medicína je farmalobby spiknutí … ale vidíte někde reklamu na brokolici?  Salát? Domácí vajíčka? Dostatečné množství spánku? Na přiměřené množství zdravého pohybu? Občasný půst nebo mírnou kalorickou restrikci?

Tohle všechno vám život prodlouží a zkvalitní.   Tohle všechno je zadarmo.  Stačí převzít zodpovědnost.  Za vlastní zdraví, za vlastní život a jeho kvalitu.

Ano,  nechme si podat ruku od klasické  medicíny tam, kde si nevíme rady nebo v případě, že hasíme požár. Ale pak je dobré se sebrat a jít hledat žháře.

Pokud se o sebe budeme dobře starat, převezmeme za své zdraví zodpovědnost a budeme pro něj aktivně něco dělat, je vyhráno.  Ano, můžeme mít smůlu.  Ale nemusíme chodit zubaté naproti.

Pokud je nám 30, 40, 50, účet budeme mít vystavený až za nějaký ten pátek.  Senior přeci nemusí být jen vetchý, křehký stařeček či stařenka, ale třeba i švihový sportovec, který rozhodně netráví své dny tím, že jen sype ptáčkům v parku.

Kalendářní věk se dost často tomu biologickému nemusí rovnat.

To je – zaplaťpánbůh – dobrá zpráva.  Ve čtyřiceti může žena být pořád holka a nebo taky paní v letech.  Stačí si vybrat.  Platí to i pro kluky, tak si vyberte dobře.

 

Vidí někdo tři (čtyři) dědečky, kteří sypou ptáčkům v parku??

Pět  univerzálních #covidfree tipů

#1  zatočte se zbytečnou nadváhou.  

Nejedná se o číslo, které ukazuje ručička na váze, ale o tělesné složení. Cílem je mít celkové množství tuku na dolní hraně doporučeného rozsahu nebo lehce pod ním, zbavit se zbytečného útrobního (viscerálního) tuku a mít přiměřené množství svalové hmoty.  Jde i bez zázračných diet a hubnoucích koktejlů 🙂

#2 zdravý pohyb. 

Udržovat se v kondici je alfa a omega prevence srdečně cévních onemocnění. Nepodkročitelné minimum jsou 4 hodiny aerobní zátěže týdně (raději 6). Pokud se hýbete systematicky a řídíte se zátěžovými zónami, převážná část sportovních aktivit by měla probíhat v aerobní zóně (zóna2), jednou týdně si můžete sáhnout výše. Pokud se sportem začínáte, řiďte se pravidlem mírného zadýchání či problematické konverzace s případným sparingpartnerem. To znamená, že vycházka na nákup se nepočítá.

#3 jezte kvalitně. 

Škrtněte jednoduché cukry, průmyslově zpracované potraviny, omezte celkové množství sacharidů, jezte kvalitní zdroje bílkovin a tuků. Pro podporu správné střevní mikroflóry zařazujte pravidelně živé fermentované potraviny (kefír, jogurt, kysané zelí, kimchi) a dělejte si  domácí vývar. Do kvalitního jídla investujte – pokud chcete jezdit sporťákem, taky do něj nebudete lít vyjetý olej.

#4 dbejte na odpočinek a regeneraci. 

Dostatečně spěte, odpočívejte, pokud sportujete výkonnostně, nezapomínejte na kompenzační cvičení. Naučte se naslouchat signálům svého těla a nedělejte z něj stroj na výkony. Ani v práci, ani ve sportu, ani v mezilidských vztazích. Zkrátka nepřetahujte závit.

#5 choďte do přírody.

Užívejte si pohybu na čerstvém vzduchu, proměn ročních období, sluníčka i deště. Můžeme koukat do korun stromů, jít na výlet s rodinou a přáteli, můžeme se otužovat v horském potoce a můžeme  nastavit tvář slunci a nasbírat nějaký ten vitamín D. Pokud budeme co nejvíce v kontaktu s přírodou, budeme v kontaktu s naší podstatou.  Vrátíme se k tomu, co je důležité i k sobě samým.

 

Buďme vděční za každý den na Zemi, za přítomný okamžik a za všechny velké i malé radosti.  

 

Zpátky na facebook k nám tudy!

Pokud chcete mrknout na původní článek MUDr. Jana Vojáčka klikněte na následující odkaz –  klik na článek.

Komentáře