Petra, Roman, PIM a zátěžové testy – reportáž (I.)

Tak a je to tady. Jeden příběh, něco trošku osobního, pár historických fotek a fotoreportáž z testování. Petra a Roman Jankotovi jsou „běžecký“ manželský pár, známe se ..

Tak a je to tady. Jeden příběh, něco trošku osobního, pár historických fotek a fotoreportáž z testování. Petra a Roman Jankotovi jsou „běžecký“ manželský pár, známe se už nějaký ten pátek a jsme velmi dobří kamarádi. Náš projekt se jim líbí prakticky od jeho kolébky a teď se oba rozhodli se otestovat naše služby v praxi a využít výsledky z testů pro větší radost ze života. Běh je totiž radost ze života. Povíme si jak to všechno začalo … a jak to bylo dál.



S Romanem se známe už pěknou řádku let. Poprvé jsme se potkali v roce 2002, což byl můj druhý pražský maraton v životě.  Po absolvování závodu, který je mou srdcovkou (o tom možná někdy jindy) jsem si vychutnávala svou hezkou chvilku na dláždění Staroměstského náměstí.  Rovnou se tady přiznávám – válet se v cíli Pražského maratonu na dláždění a koukat do nebe pod orlojem jsou pro mě nejromantičtější možné okamžiky v životě. Tomu vyrovná jen máloco. Dneska se sice už nelze válet přímo pod orlojem, musíte si pro tento zážitek až na Ovocný trh, ale stejně se na to těším nejen celých 42 kilometrů, ale vlastně celé jaro.

Takhle nějak podobně ta romantická chvilka vypadá.

Tak. Chvilka romantiky pominula, hooodně pomalu se zvednete a já se tehdy rozhodla využít masérských služeb. Na vedlejším lehátku hekal zrovna nějaký blonďák a dali jsme se do řeči. Roman čekal ještě na své kamarády, slovo dalo slovo a večer jsme šli s celou partou do sauny a následně do hospody oslavit vítězství ducha nad hmotou.

Přestože naše životy šly úplně jinými cestami, občas jsem se vídala s celou Romanovou partou a naprosto pravidelně jsme se všichni setkávali začátkem května na Staromáku.

Takhle jsme byli vysmátí v roce 2006 na startu:

Probíhalo to zhruba tímto způsobem: Asi měsíc před maratonem jsme si zavolali: „Jdeš?“ „Jasně?“ „Běháš?“ „No trochu, nic moc“ „To dáme. Už se těším.“ Maraton byl zkrátka naše každoroční jarní radost a zásadně jsme běhali za zážitkem, nikoli za cílovým časem. Šlo jen o to doběhnout a užít si skvělý den.

Někdy samozřejmě nevíte, jestli pojedete domů metrem, nebo jinak. Je třeba se připravit na všechny eventuality….

Většinou jsme běželi společně s Romanem-vyhovovalo nám  tempo a navíc jsme celých 42 km většinou prokecali.

Po pravdě řečeno, když jsem se seznámila s Michalem a zasvětila ho do detailů svého tréninku a pojetí závodu, vstávaly mu vlasy na hlavě hrůzou.

Já si myslel, že si říkala, že běháš?!

Pro Michala tempo pomalejší než 4.00/km a týdenní objem nižší než 40km není vůbec běhání, ale výlety….

Vy si jako při závodě povídáte??

No a?  Však jsme taky na výletě, ne?

Víš něco o sacharidové superkompenzaci?“

O sacharidové kompenzaci jsem toho věděla dost. Čistě teoreticky. Myslím, že ty tequily den před závodem v  v baru Limonádový Joe do ní zrovna dvakrát nezapadají.

Tady jsme parta maratonců včetně Michala v roce 2011. Teorii měl zvládnutou dobře,  ale z 30. km jel tramvají, hahaha!!

Každopádně je pravda, že Roman nevynechal Pražský maraton s výjimkou roku 2016 ani jednou a patří k P.I.M Kings. Já jsem se sice párkrát ulila-nějaká ty těhotenství, porody a kojení, ale mám jich taky na kontě celkem dost.

Tady jsme na galavečeru pořádaném pro P.I.M. Kings & Queens v pražském Hiltonu v roce 2015.

Nesmím zapomenout ještě  na historické okénko. Pamětníci budou jistě vědět, že před dávnými a dávnými časy se totiž  běhalo po Strakonické a půlmaraton se točil u Zbraslavského zámku. Popravdě současná trať je o mnoho lepší. Co bylo ale moc fajn, že  přímo v den závodu se pořádaly  kratší běhy se startem přímo ze Staroměstského náměstí.  Kdo si netroufnul na celou trať, mohl si užít v den maratonu třeba desítku.

Takže si všichni přišli na své.

Složení partičky se postupně doplňovalo,  našli jsme si partnery, poženili se a povdávali a povili droboť.  I to má svá úskalí i kouzla.  Kdo zrovna neběží, dělá mažoretku, fotografku, svačinářku-ideálně tohle všechno dohromady. Rovněž hlídá děti a na závěr je přehazuje své drahé polovičce přes blendy v Pařížské, aby tatínek nebo maminka mohli běžet s ratolestí do cíle.

Roman se svou ženou Péťou mají tři holčičky a sluší jim to všem nejen na startu. Sportovní rodinka.

Péťa běhá závody do půlmaratonu, je moc šikovná a baví jí to čím dál víc.

Vídáme se i při jiných příležitostech, letos jsme si parádně užili sérii kolem City Cross Run-absolvovali jsem Českou Lípu i pražský závod a bylo to moc fajn.

Hlavní je ta radost v cíli,  že….

Postupně jsme taky změnili přístup k tréninku, už nepijeme tequilu před závody a snažíme se na to jít trošku systematicky. Mě se ujal naštěstí Michal, a i když si na to jdu pořád trochu po svém (ze svého zážitkového pojetí sportu asi těžko kdy slevím), výsledkem je, že mé romantické chvilky na dlažbě začaly být ještě příjemnější-při závodu ubývalo protrápených okamžiků a po závodu to tolik nebolelo.

Cardiolab jsme dali dohromady během loňského roku a hned na začátku jsme referovali Pétě a Romanovi co chystáme a jak to bude vypadat náš projekt. Zajímalo je to a jejich první reakce byla: „Jeeee, tak to přijdeme na testy“. A jak řekli, tak udělali. Všechny děti jsme rozdali do školek a do škol a strávili jsme spolu téměř celý den. Povídali jsme, testovali, hecovali, pak konzultovali a korigovali tréninkové plány a pojetí přípravy na maraton 2018.

Myslím, že nás to společně moc bavilo, užili jsme si plno legrace a závěr patřil tradičnímu pozdnímu obědu v místním minipivovaru.

Příště si dáme nálož fotek a videa s komentáři a jestli dostanu od Péti a Romana souhlas, zveřejníme krátké zhodnocení výsledků. Uvidíte tak, jak vypadají v reálu závěry z testování v Cardiolabu a jak vám testy mohou pomoci v přípravě na váš vysněný závod. A tím závodem nemusí být pražský maraton a tím cílem nemusí být kvalifikační čas na olympiádu.