Hanka ŠtefaničováTrocha černého humoru na úvod dnešního článku. Pojďme si zahrát hru na rozpočítávanou. První-druhý. Co zabíjí každého druhého člověka v civilizovaném světě? Covid to není, přátelé. Covid nechme prozatím Covidem. Skutečným nepřítelem našich životů jsou totiž kardiovaskulární onemocnění.
Daň za blahobyt
Infarkt, mrtvice, cukrovka .. demence. Na to se umírá v „civilizovaném světě“. Padesát lidí ze sta. To není zrovna hezká perspektiva.
Je to skutečně daň za to, že žijeme v civilizovaném světě? Daň za blahobyt?
Máme dostupnou špičkovou lékařskou péči a zdravotnictví na vysoké úrovni, které je dostupné pro každého.
Máme integrovaný záchranářský systém, systém urgentních příjmů, jednotky intenzivní péče, katetrizační laboratoře téměř v každém krajském městě, skvělé vybavení, metody, nejmodernější léky. Generaci našich prarodičů se o těchto možnostech ani nesnilo.
Tak jak je možné, že na onemocnění srdce a cév umírá stále každý druhý?
Včera, dnes a zítra
Můj dědeček zemřel na třetí infarkt ve svých 66 letech. Při možnostech dnešní medicíny mohl klidně žít o 20 let déle.
A tady je zakopán pes. Medicína by umožnila mému dědečkovi žít možná déle než do osmdesáti. Infarktové cévy by měl pravděpodobně ošetřené stenty nebo bypassy, užíval by nejmodernější léky, včetně léků na cholesterol, možná by byl i po operaci chlopně nebo by měl implantovaný kardiostimulátor či defibrilátor. Nezemřel by na akutní infarkt, ale pravděpodobně na srdeční selhání nebo na nějakou cévní komplikaci o mnoho let později.
Jenže – tomu prvnímu infarktu by současná medicína nezabránila. Troufám si tvrdit, že pokud by dědeček žil běžným současným životním stylem, měl sedavé zaměstnání a více stresu, dostal by ten první infarkt možná o hodně dříve.
Léčit nebo uzdravit?
Medicína umí řešit akutní stavy. To je samozřejmě skvělé. Kardiologie, tak jak ji znám, dokáže ošetřit akutní infarkt, dokáže opravit nefunkční chlopeň, dokáže odstranit některé typy arytmií.
Kardiologie léčí, umí zabránit komplikacím, prodlužuje život.
Ale kardiologie (až na výjimky) neuzdravuje.
Léčba nemoci není zdraví. O zdraví je třeba pečovat, nemocím je třeba předcházet. Tomu se říká prevence.
Začínat ovšem s prevencí kardiovaskulárních onemocnění v okamžiku, kdy mám našitý pětinásobný bypass je trošku pozdě.
V systému zdravotní péče má preventivní prohlídky na starosti praktický lékař. Znáte to – odběry, změření tlaku, někdy i EKG, výdech, nádech. Pokud něco není v pořádku, dostanete zpravidla léky (na tlak a vysoký cholesterol). Ano, lékař vám doporučí určitě pohyb a zdravou stravu. „Začněte se hýbat a zhubněte“, popřípadě poněkud přesněji: „Nejezte bůček, omezte živočišné tuky a denně ujděte 5000 kroků“. Většinou pak následuje věta: „Další prosím“. .
V době, kdy můžete svou životní prognózu radikálně ovlivnit změnou životního stylu, dostanete recept. Ten nahrazuje skutečnou prevenci – a také převzetí zodpovědnosti za své zdraví.
Skutečná prevence
To není výtka lékařům. Ti řeší – a mají řešit akutní problémy. To je jejich práce a dělají ji skvěle. Medicína nám prodlouží život a vyřeší akutní problémy. To je fajn, ale nestačí to.
Ale postarat se o to, aby problémy nevznikly, musíme my sami. To nelze očkávat od lékařů a nelze to očekávat od systému veřejného zdravotního pojištění, ve kterém zodpovědnost za své zdraví předáváme institucím.
První infarkt nepřijde jako blesk z čistého nebe. Je to účet vystavený za mnoho let. Za to, jak žijeme – zda kouříme, nezdravě jíme, máme nadváhu nebo si neléčíme vysoký krevní tlak. Za to, že se nehýbeme a nedokážeme zvládat stres.
Prevence nezačíná tehdy, kdy dostanete první infakrt, ale minimálně o dvacet let dříve. Pokud se chcete dožít aktivního stáří, svojí prognózu si tvoříte již dnes. Každý den.
Zodpovědnost za svoje zdraví nenese medicína.
Zodpovědnost za svoje zdraví má každý sám.
Ano, někdo možná hraje s hůře, někdo s lépe rozdanými kartami. Ale i špatně rozehraná hra může mít dobrý konec a i se samými trumfy to můžeme na celé čáře prohrát.
Zkusme udělat maximum pro to dožít se vysokého věku, v aktivním zdraví, v biologickém mládí.
Slibem nezarmoutíš?
Co se kardiovaskulárních onemocnění týká, nikdo vám dopředu nezaručí, zda vás čeká či nečeká do budoucna nějaký problém. Neexistuje žádné zázračné vyšetření, které vám dá jistotu, že nikdy nedostanete infarkt či mozkovou příhodu. A pokud vám to někdo slíbí, tak bohapustě lže.
Žádné takové vyšetření neexistuje. Dokonce i katetrizace věnčitých tepen (to je vyšetření, při kterém se kontrastní látkou zjistí zda jsou dobře průchodné cévy, které zásobují srdeční sval) vám nic nezaručuje. Na cévách mohou být pouhé nerovnosti a druhý den se taková nerovnost (což je takzvaný aterosklerotický plát) může natrhnout a můžete dostat infarkt.
Nepíšu to proto, abych vás strašila. Píšu to proto, aby jste se nedali oklamat. Zkrátka a dobře, nikdo vám na vaše srdce bianco šek nedá. Vždy jde o otázku pravděpodobnosti a eliminaci rizik.
Rizikové faktory
Pro kardiovaskulární onemocnění existuje soubor rizikových faktorů, které mohou vaši prognózu významně zhoršit.
Z těch, které neovlivníme je to věk, pohlaví, rodinná zátěž (genetika). Ovlivnit můžeme to zda kouříme, zda máme nadváhu, cukrovku případně další kritéria takzvaného metabolického syndromu. Do určité míry můžeme ovlivnit i hladinu cholesterolu. Ve většině případů postačuje změnit životní styl a stravu. Pro případy takzvané familiární dyslipidemie (což je obtížně ovlivnitelný dědičný problém) je možnost užívat léky. Dalším velmi významným rizikovým faktorem je vysoký krevní tlak. Tady je také většinou namístě vhodná léčba – myslím tím jeden nebo častěji i více preparátů (pilulek) z různých lékových skupin. Pravda ale je, že komplexní preventivní přístup a zejména úprava tělesného složení dokáže množství nutných léků dost podstatně snížit. Téma rizikových faktorů a zejména hypertenze (vysokého krevního tlaku) je hodně široké a asi by stálo i za samostatný článek : )
Benefity pro naše srdce a cévy
Všechny výše popsané rizikové faktory je potřeba mít pod kontrolou. To je ale jen jedna miska vah. Na tu druhou můžeme přihodit něco pozitivního, abychom převážili to, co třeba úplně ovlivnit nemůžeme. Říkejme tomu „přidaná hodnota pro naše srdce a cévy“.
Pokud to velmi zjednodušíme – naše vyhlídky v tomto ohledu ovlivňují tři zásadní věci.
- To jak dokážeme zacházet se stresem a zda máme dobré mezilidské vztahy
- To, zda jsme zvyklí se pravidelně hýbat a jsme v kondici
- To, co jíme, a zda si udržujeme zdravou váhu.
Tři základní pilíře pro naše zdraví jsou tedy – zvládání stresu, dobrá kondice a ideální váha.
Zvládání stresu.
Popravdě, do chaloupky v horách či do indického ašrámu, kde lze od rána do večera meditovat se z nás odstěhuje málokdo. Každému funguje na stres něco jiného a neexistuje asi žádná univerzální rada. Kromě jedné. Nedělejte si z života dostih. Nežijte „až“, žijte „teď“ a naučte si vychutnávat drobná potěšení života.
Pohyb.
Pro dobrou kondici je třeba se pravidelně, systematicky, dlouhodobě a přiměřeně hýbat. Procházka jednou za týden v tempu „jdu sypat ptáčkům“ fakt nestačí. 5000 kroků denně nestačí. Ne. Nestačí. Pokud má mít pohyb nějaký smysl, je třeba začlenit běžný pohyb do každodenní rutiny a k tomu se minimálně 4-6 hodin týdně v součtu (to považuji na nepodkročitelné minimum) věnovat lehké aerobní zátěži (kolo, běh, plavání, in-line brusle, svižná turistika, běžky). V zásadě platí čím více, tím lépe – samozřejmě ne na úkor regenerace a ne s cílem sebezničení. A to ani v případě, že se systematicky věnujete nějakému sportu.
Ideální váha, nebo-li optimální tělesné složení.
To začíná a končí na našem talíři.
Samozřejmě asi všichni víme, jak by měla zhruba vypadá strava zdravá a strava nezdravá. Pokud budu chodit celý život do mekáče, večer se ládovat brambůrky a colou, nemusím být zrovna Einstein na to, abych chápal, že ve výsledku mě za pár let po zdravotní stránce nic dobrého nečeká.
Pokud parkujete v garáži Porche, asi do něj taky nebudete lít vyjetý olej. Proč bychom se k našemu tělu neměli chovat minimálně stejně jako k luxusnímu vozu?
Údržba karosérie je fajn. Pravidelné servisní prohlídky samozřejmost. Ale důležité je také to, co lijeme do nádrže.
K pandemiím covidovým i kardiovaskulárním na závěr …
Já už s tím fakt nechtěla otravovat, ale ono to spolu doopravdy souvisí. Schválně jsem se mrkla na starší články, které jsem psala na covidové téma, a po dvou letech bych na nich nezměnila ani slovo. Ke zdraví neexistují žádné zkratky a byť je to mnohokrát nepohodlné, dlouhodobě se to vyplácí jak jednotlivcům, tak celé společnosti.
A ačkoli je nad slunce jasné, že těžké průběhy SARS-CoV-2 mají především lidé se špatným metabolickým statutem, obezitou, cukrovkou a vysokým krevním tlakem, neudělala vláda za dva roky vůbec nic proto, aby podpořila zdraví svých občanů.
Nikde v médiích neslyšíme žádnou reklamu na pohyb, sport a zdravý životní styl. Situace se naopak ještě zhoršila, lidé přibrali, přestali se hýbat, máme velká nadúmrtí diabetiků. Bohužel se tento naprosto tristní stav zdraví týká i dětí.
Ve veřejném prostoru mi chybí intenzivní mediální kampaň za skutečné zdraví a zdravý životní styl.
Nejde „jen“ o pandemii Covidu. Jde o mnohem více.
O zdravou a silnou společnost, o naši budoucnost, o naše zdravé, zdraví našich dětí. Pojďme pro to něco udělat my sami.
Nečekejme, že to za nás udělá praktický lékař. Naše pojišťovna. Pojďme to zkusit odspodu. Zkusme se namotivovat vzájemně.
Pak na nás žádná rozpočítávadla na civilizační onemocnění nebudou platit.
zpátky na FB můžete tudy:
