Rýmička a kašlíček – nepřátelé tréninku

Můj dnešní příspěvek bude jednou z variací na oblíbené téma v tomto ročním období. Takže se mrkneme na to, jak sportovat, trénovat a hlavně závodit, pokud nás trápí nějaké to nachlazení nebo přímo choroba. Půjdeme do toho přes nějaké vtipné příběhy ze života a třeba vás obohatím i zajímavými postřehy. Můžeme?

Pravda je, že letos máme vážně nádherné babí léto, což mě trochu smiřuje s krátícími se dny a blížící se změnou času na zimní. Aby to bylo téměř v půlce října odpoledne téměř na tričko a kraťasy, to se často nepoštěstí. Nalijme si ale čistého vína – ráno už je pěkná kosa a za měsíc přijede na bílém koni Martin, čekají nás mlhy, déšť, plískanice a lezavo. Ven bys psa nevyhnal, ale v přírodě to má své nepopiratelné kouzlo – můj bratranec má pro to trefné pojmenování „středověké počasí“. V MHD, na úřadech a v práci to ale zas taková romantika není.  Každý nudli u nosu a všudypřítomné reklamy na Paralen, Coldrex a Olynth.  Jak si tedy vychutnat kouzlo podzimu a užít si středověké počasí bez rýmičky?

Není listopad, ale říjen, není to Martin, ale Ondra, ne na koni, ale na kole. To jste asi poznali. Mohlo by to ještě chvilku vydržet, ne? 

Prevence

Říká se sice, že nejlepší obrana je vždycky útok, ale tady je obranná linie důležitější. Zdravý imunitní systém nám umožní chorobě se v ideálním případě zcela ubránit.  Pravidelné sportování sice z dlouhodobého hlediska imunitu spíše posiluje, ale není to pravidlo. Hodně záleží, zda jste spíše hobík, nebo výkonnostní či  profesionální sportovec a  jak intenzivně trénujete i s ohledem na další aktivity.  Důležitá je  kvalitní strava a  dostatečná regenerace mezi tréninky či závody. V exponovaném ročním období  lze využít i  vhodné doplňky, případně vitamíny na podporu imunity, bylinky a další vychytávky. Každému funguje něco kapku jiného, máme i osvědčené „highlights“, ale toto téma si necháme asi na jindy.

Prevence je tedy základ, ale co když to neklapne?  

Imunita a příklad ze života

Pokud na vás někdo prskne  superagresivní bacil (typická je tzv.  pravá chřipka), a/nebo máte krátkodobě oslabený  imunitní  s největší pravděpodobností to  prostě „schytáte“.  Stačí málo-nevyspání, stres, prochladnutí.  U sportovců je často opomíjenou příčinou krátkodobě oslabené imunity absolvovaný závod, nebo i intenzivní trénink.  Po intenzivní zátěži máte 24-72 hodin podstatně sníženou odolnost imunitního systému, což se k normálu vrací až 3.- 4.den po absolvovaném závodu.

Na loňském půlmaratonu jsem si to bohužel měla tu čest osobně 🙁  Po závodě jsme šli k mým rodičům na pozdní oběd, kam dorazila  i moje sestra Jitka.  Její synek se léčil se streptokokovou angínou, ale ten byl doma a Jitce nic nebylo.  Asi za dva dny mě začalo škrábat trochu v krku. Nepřikládala jsem tomu význam, do té doby, než jsem se od ségry dozvěděla, že už má angínu také a užívá antibiotika.  Jen tak, pro jistotu jsem zajela za mým praktickým lékařem a kamarádem v jedné osobě, aby mi udělal tzv. streptest.  Vyšel mi vysoce pozitivní, takže to znamenalo na 10 dní antibiotika a žádné běhání.  Vzhledem k tomu, že jsem plánovala běžet za měsíc  pražský maraton, tak mi to hodilo do tréninku slušné vidle.    Byla to prostě smůla. Streptokok je velmi nakažlivý, imunitní systém byl krátkodobě po závodě oslabený a metabolismus urychlený, protože tělo začínalo regenerovat.

Závody jsou super zážitky, ale je třeba počítat s tím, že  imunita zkrátka dostane „čočku“…..

Pravidlo krku?

A jak je to se sportováním, když už se o vás něco pokouší a necítí se ve své kůži? Ano nebo ne?  Známé pravidlo zní, že pokud máte příznaky od krku „nahoru“,  (rýma, slzení, škrábání v nosohltanu) můžete jít na lehký trénink, od krku „dolů“ (kašel, průdušky) máte zůstat v posteli.  Stejně tak, pokud máte zvýšenou teplotu.

Nedá se na ale stoprocentně spoléhat.

Právě zmiňovaná streptokoková angína může začít docela nenápadně a sportováním si můžete hodně ublížit, takže se rozhodně nevyplatí ji podceňovat.  Je třeba vždy brát penicilínová antibiotika a důsledně dodržovat klidový režim. Jinak si koledujete o následky v podobě onemocnění srdce či ledvin (tzv. revmatická horečka) a pokud máte třeba i drobnou srdeční vadu, může to být o to horší.

Jinak ale v zásadě platí,  že v úvodní fázi klasické virozy (rýmička)  funguje sport jako urychlovač  – podobně jako například sauna. Pokud má tělo dost síly, aby se s virózou popralo, zvládne to rychleji. Většinou to ale končí tak,  že se nemoc rozjede s plnou parádou.

Fotoreportáž

Tak a jdeme na slibovaný „příběh ze života“, kde si právě ukážeme, jak to často vypadá a dopadá, když se rozhodnete s rýmičkou závodit. Bude to letošní Michalův zážitek z Doksyrace (pro ne-triatlonisty poloviční ironman) na Mácháči.

První zářijový víkend jsme strávili ve sportovním duchu. V sobotu se běžela pražská Birrel Grand-Prix (10km), což jsem absolvovala já, v neděli měl Michal naplánovaný Doksyrace – 70,3 Ironman. Během celého předchozího týdne se necítil moc dobře, trochu ho škrábalo v krku a byl unavenější. Bylo to určitě následkem dlouhé cesty autem z dovolené se zapnutou klimatizací a nepříjemným přechodem teplot začátkem září. Návrat z třítýdenní dovolené od moře zpátky k povinnostem také nikomu zrovna k pohodě nepřidá.  Navíc za týden dohnat absenci třítýdenní cyklistiky moc nejde, takže ladění formy vypadalo všelijak.  Takže se sečetlo lehké nachlazení, stres a ne úplně ideálně postavený trénink – imunita tedy zrovna v kondici nebyla.

Startovné bylo ale už zaplacení, závody se nevzdávají, a tohle mělo být rozloučení se sezónou, čímž  bylo rozhodnuto. Sice tvrdil, že prý půjde „na pohodu“,  ale věřte tomu.  Pětihodinový trénink na pohodu – to možná od pivovaru k pivovaru, ale to myslím v propozicích 1/2IM zrovna není.  Bylo mi jasné, že se vyhecuje  kolektivně  hned na startu a stejně půjde co to půjde, takže to bude  normální závod.  Ale tak jsme všichni dospělí, že jo.. :))

Na startu jako vždycky – krásná atmosféra. První víkend v září, babí léto,hymna … romantika na rozdávání..

Odstartovalo se, plavání 1,9 bylo trošku delší, problematičtější navigace (místo na bójku plaval na nafukovací hrad, takže to měl vážně těžké). Takže z vody nelezl s první skupinou, ale za 31minut, tuším, což mu zrovna na pohodě nepřidalo.

Na kolo ale vyrazil vcelku zvesela ….

Bohužel na kole to začalo. Křeče, zimnice, třesavka, zkrátka viróza v plné parádě.  Po 90km cyklistiky to bylo na to, hodit ručník do ringu a zalézt do postele. Ale to on neeee, tvářil se, že je všechno (skoro) normální a vyrazil na běh. Ale už zak zvesela to nebylo. Rozhodla jsem se nechat děti svému osudu na hřišti a mrknout se na trať běhu, jak mu to jde. Bylo to vážně vynikající. Ohromně na pohodu.  Běžet nemohl už vůbec, chodil, hledal roští, prostě radost ze sportu jak má být. Vytrápil se pěkně, doběhl (tedy spíš došel) 7km, na dokončení celého půlmaratonu to vážně nebylo….

Tak jsem vyrazila do obchodu pro suchou housku, do auta pro Brufen a už to vypadalo o poznání veseleji. 

Tak příběh pro ilustraci bychom měli za sebou. Pokud neposloucháte  signály těla a jedete „přes hranu“, dopadá to všelijak.  V tomhle případě to mělo dobrý konec, bylo to skutečně jen rýmička a žádná chřipka.  Proto rychle nastoupila viróza, se kterou se tělo pralo, a nakonec to znamenalo jen pokažený závod a zbytečné trápení na trati.  Je třeba si z toho vzít to lepší a brát to tak, že někdy je zkrátka třeba i lekce pokory 🙂

Každopádně je dobré si pamatovat, že závod ani trénink nejsou léčivé jako heřmánek a lipový čaj. V extrémních případech může při neléčené akutní viróze a nepřiměřené zátěži dojít k ošklivým komplikacím, k závažným, i život ohrožujícím arytmií nebo naopak dlouhodobým onemocněním srdce.  Není radno si s tím zahrávat a rozhodně je lepší nechat startovné propadnout.

Protože když nejde o život jde o víte co….

Příště bych shrnula nějaké preventivní zásady a osvědčené triky proti  nemocem a mrkneme se na to, kdy a jak se k tréninku po nemoci vracet.