#praguehalf 2024 – nashledanou v lepších časech

Minulý blog jsem psala hodně ve spěchu, ale na základě vašich osobních reakcí a reakcí na sociálních sítích, které se organizace pražského půlmaratonu týkaly, jsem se rozhodla napsat dopis organizátorům závodu.

Pojala jsem ho jako otevřený dopis, který tímto zveřejňuji i pro vás, protože jeho text vznikl i na základě mnoha vašich podnětů a postřehů – tímto za ně děkuji.

Takže tady to je:

RunCzech

Carlo Capalbo

Tomáš Mirovský

Sašo Belovski

Dobrý den,

ráda bych se touto formou vyjádřila k organizaci letošního pražského půlmaratonu.   

Na úvod je myslím dobré říci, že s RunCzechem běhám už 23 let, účastnila jsem  se 14 pražských maratonů, mnoha půlmaratonů, několika „desítek“. V roce 2019 jsem absolvovala celou RunCzech ligu a vícekrát jsem přebírala cenu za katerogii zdravotníci.

Sama se aktivně sportuji – věnuji se nejen běhu, ale i triatlonu, ironmanu a 4x jsem dokončila nejtěžší extrémní ironman u nás, Wintermana.  Jsem kardioložka, specializuji se na sportovní medicínu,  funkční výživu a popularizuji sport jako aktivní formu prevence srdečně cévních onemocnění.

Troufám si tvrdit, že mám dostatek zkušeností a znalostí, abych dokázala relevantně posoudit to, co se první dubnovou sobotu dělo na trati a v cíli závodu. 

Půlmaratonu jsem se sama účastnila, jsem tedy skutečný insider.   

Letošní závod jsem pojala spíše jako sportovní happening s kamarády a běžela jsem velmi nízkou rekreační intenzitou, nebojovala jsem o žádný čas či umístění. Nesoustředila jsem se tedy jen na sebe a svůj výkon, ale měla jsem vcelku dobrou možnost i sledovat situaci na trati a podél ní.    

Bohužel musím říci, že organizace pražského půlmaratonu byla vaším frapantním selháním a jednoznačným důvodem pro kolaps mnoha běžců, kvůli kterému byl aktivován traumaplán.

Vaše poděkování složkám IZIS s vyjádřením „společně jsme to zvládli“ je absolutním alibismem a výsměchem.  Vy jste totiž nezvládli nic.

Záchranáři (plus dobrovolníci a také ostatní běžci i diváci) se postarali o to, že se nestal nějaký větší průšvih a nedošlo například k úmrtí závodníků.

Shrnu nejdůležitější fakta:

Navýšení počtu závodníků na 16 tisíc, při zvolené trati a způsobu organizace prostě nelze kapacitně zvládnout.

Pravděpodobně chyběla domluva s dopravním podnikem – přetížené metro a neprůchodnost výstupů na Vltavské.

Přesun zázemí do Holešovické tržnice –  nedostatečné značení, chybějící tekutiny před startem, nedostatek toalet.

„Úzká hrdla“ při vstupu do koridorů s dlouhým čekáním na start.

Od odevzdání věcí do startu uplynula mnohdy i hodina, pokud si běžci s sebou nevzali pití a neměli kam dojít na toaletu, startovali již přehřátí a dehydratovaní. 

Poznámka: ano, mělo je to napadnout si vzít svoje pití, ale vaší povinností je upozornit na to, že tekutiny do startu i při horkém počasí organizátor nezajišťuje.  

Navíc asi nechcete pít, když víte, že si nebudete mít možnost odskočit. Tím se problém jaksi cyklí.

Nedostatečně zajištěné občerstvovačky, mnohde chybělo pití, dobrovolníci nestíhali, chybělo chlazení – houbičky, voda, led, sprchy. Plýtvalo se minerálkou na polévání. Ta pak opět logicky chybí na pití, o ekologickém i nákladovém aspektu nemluvě.

Katastrofální management v cíli závodu.

Opět úzké hrdlo, doběhový koridor, kde se vyčerpaní běžci tlačili přes sebe, nebyla k dispozici ani voda, natož ionty či něco dalšího. Nebyla  možnost se postarat o někoho,  kdo se necítil dobře, protože dobíhali další a další běžci.

Do zázemí, kde bylo již k dispozici občerstvení a prostor to trvalo i déle než půl hodiny. Zde se hodí snad jen použití zkratky – WTF?!!!

Mám i informaci z první ruky od lékaře intenzivisty, primáře ARO, výborného běžce, triatleta, který po doběhu ošetřoval závodníka s vážnými zdravotními problémy – potvrdil mi absolutně nezvládnutý management z vaší strany.

Důsledky a rizika:

Kolapsů na trati bylo obrovské množství, něco takového nepamatuji ani v Olomouci v roce 2019, kdy bylo 38stupňů ve stínu.

Záchranný systém a dobrovolníci měli opravdu co dělat, počet DNF a ošetřených a hospitalizovaných závodníků byl alarmující.

Pokud by například došlo k resuscitaci či kritické situaci v cílovém koridoru, neměly by se tam záchranné složky jak dostat, hrozilo by ušlapání davem, přestože byl v zázemí Golem.

Největším rizikem v tak horkém počasí je tzv. heat-shock, tj. kritické přehřátí organismu, který vede k multiorgánovému selhání i k úmrtí.  Půlmaraton je závod, který se běží v relativně vysoké intenzitě (neboli na vysokém tzv. intenzity faktoru, IF), kterému odpovídá vysoká tepová frekvence, proto je z tohoto hlediska výrazně rizikovější než například ultraběhy či delší závody. 

Dehydratace a vysoká teplota přispívají k přetížení srdečního svalu, může dojít k jeho poškození (vyplavení tzv. kardiospecifických enzymů jako při infarktu), dále k tzv. prerenálnímu selhání z dehydratace, ischemii zažívacího traktu, kdy se zhorší vstřebávání tekutin a tak dále.  To vše může být rizikem, případně prohloubit problémy ze samotného přehřátí.

Samozřejmě, že běžci jsou za svůj stav zodpovědní, že často jdou na závody nedostatečně připravení a že podepisují „informovaný souhlas“ a start na vlastní riziko. Vy se tím coby organizátoři vyvazujete ze zodpovědnosti,  což je na jednu stranu pochopitelné.

Na druhé straně považuju za amorální podporovat a propagovat rétoriku, že „Anythink is possible“ a  „All runners are beautifull“, jak bylo zmíněno v mnoha komentářích na sociálních sítích.

Vzhledem k tomu, že na pražském půlmaratonu měli problémy i zkušení závodníci, jednoznačně se jedná o selhání z vaší strany.

Počasí a předpověď byla známá velkou dobu dopředu, zcela jistě bylo možné se na takovou situaci připravit a adekvátně ji zajistit. Příkladem je maraton v Bratislavě, který se konal den poté, a kde takovéto problémy nenastaly a mohli bychom najít další paralely. 

Zkušený tým dokáže takovou situaci dobře supportovat a identifikovat kritická místa, vy jste to po více než dvaceti letech organizace závodů v centru Prahy prostě nezvládli.

Jak to udělat lépe?  

• Změny by měly začít zmíněnou propustností závodu – akce musí být kapacitně zvládnutelná. 

• Propozice mají být takové, aby závodníci mohli odpovědně zvážit, zda se mohou akce vůbec zůčastnit.  Pokud se dá půlmaraton v limitu i ujít, je na zvážení snížit cut-off (alespoň na 2:30), protože se nemá jednat o vycházku s fotografií na instagram.

• Na místě by bylo popřemýšlet o rolling-startu.

• Důsledně je třeba zvládnout  organizaci cíle s „trychtýřem“ a dostatečným cílovým koridorem. Například Celetná na pražském maratonu v klasickém pojetí byla výborná, dost místa, občerstvení, prostor pro diváky. 

• Chcete-li závod více propagovat a dělat osvětu, přidejte raději doprovodné akce a fitness běhy pro děti a širokou veřejnost.  Přidejte štafety (například s jiným místem či časem startu) ale omezte počet běžců na klasické distanci.

• Zajistěte občerstvovačky, zaměřte se na důkladný support celé akce s přihlédnutím k aktuální předpovědi počasí.  

• Dejte důraz na dostupnost pomoci, zázemí, dostatek tekutin, základní zdravotní vybavení na stanovených check-pointech.

• Zapojte mediky či zdravotní dobrovolníky a vytvořte podél trati záchytnou síť, která bude schopná řešit problémy. 

• Vytvořte emergency plán pro cílový koridor. Každý musí vědět, co má dělat.

• Přidejte edukační a informační materiály pro startující i diváky, desatero správného tréninku či přípravy na start, začněte psát blogy, natáčejte podcasty se zajímavými hosty a začněte vzdělávat veřejnost v tom, jak sportovat zdravě.

• Zapojte diváky, koncerty, kapely, tak jak to bývalo dříve.

• Komunikujte s lidmi, přibližte se těm, pro které sport děláte. Nenechávejte to na někom, kdo o tom nic neví, nebo na umělé inteligenci. Lidská přidaná hodnota má největší cenu.

Já sama jsem velký fanda městských běhů a obecně sportovních akcí pro veřejnost, protože mají obrovský potenciál motivovat a inspirovat širokou veřejnost ke zdravému životnímu stylu a prevenci. 

To ale musí jít ruku v ruce s odpovídající edukací, organizací a supportem takovýchto akcí.

Akce RunCzechu bývaly vždy celkem dobře zajištěné a cílili na širokou veřejnost, kterou přiměřeným způsobem podporovaly ve sportu.

 Na tomto místě připomínám studii Marathon-lab z roku 2019, která proběhla ve spolupráci s IKEMem, a která, správně uchopená mohla být skvělou inspirací pro sport jako součást zdravého životního stylu.

Ano, běh je zdravý a  trénink je prospěšný a závod má být třešnička na dortu. Nikoli survival pro nepřipravené běžce na nepřipraveném závodě.

Tento email píšu svým jménem a koncipuji ho jako otevřený dopis. Text a odkaz na něj zároveň zveřejňuji na svém blogu a sociálních sítích.

Byť se nejedná o žádnou petici, stejný názor sdílí mnoho zkušených závodníků včetně kvalitních výkonnostních sportovců či profesionálů. 

Hovořila jsem nejen s běžci, kteří se půlmaratonu účastnili, ale i jinými vytrvalci z běžecké a triatlonové komunity, s trenéry, organizátory větších či menších závodů, lidí, kteří se kolem sportu pohybují,  i se svými kolegy lékaři.

Ráda bych vás tímto vyzvala vás k veřejné sebereflexi a převzetí zodpovědnosti za selhání, kterého jsem byla účastníkem v přímém přenosu. Nic takového se z vaší strany neodehrálo a bylo by to myslím poměrně vhodné.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem dobrovolníkům, kteří dělali, co mohli s obrovským nasazením a úsměvy na tváři, záchranářům i zdravotníků, kteří ošetřili ty, kteří závod nezvládli. 

S pozdravem, … atd.

Post scriptum:

Pokud jste dočetli až sem, moc vám děkuji. Stejně tak ještě jednou děkuji za veškerou podporu, veřejné i soukromé zprávy a různé postřehy na sociálních sítích.

Připojuji ještě skvělý komentář na našem FB od Mariana Kuzmiaka, který sepsal porovnání pražského a bratislavského půlmaratonu.

Nechávám je v původní, krásné a milé slovenštině : )

Nikdy som nemyslel ze budem porovnavat Prazsky a Bratislavsky polmaraton a ten druhy vyjde z toho lepsie, ale tohto roku urcite.

– K obcerstvovackam, v case ked ja som behal, na obidvoch boli na vsetkych to co malo byt, ja nemozem povedat zeby niekde chybala voda. V Bratislave dokonca dobrovolnici ponukali aj mimo obcerstvovaciek flase, a na niektorych boli aj gely, co som fakt necakal.

– pocasie zhruba rovnake, asi rovnako malo tienistych miest, v PHA na poslednych kilometroch snad na kazdych 100m niekto skolabovany, v BL za cely cas 2. Pri trati ked som behal. Ocenit v PHA musim zachranarov aj dobrovolnikov (tu treba dat vdaku organizatorovi ze ich tolkych zabezpecil), ktori zrejme vedeli co robit a boli na kazdom mieste.

– BL: pred pretekom prisiel mail so strucnymi 5mi bodmi, coho sa vyvarovat v teple a ako to zvladnut (chladenie, pitie, oblecenie…)

– BL: na 6tich miestach hasici s kropiacou hadicou, bezci si to velmi pochvalovali

– PHA: spektakularne vyhlady a trasa. Zial kvoli dlazobnym kockam ked sa niekto musi pozerat viac pod nohy ako pred seba, z toho si nemusi vela uzit. Toto je najvacsi hendikep BL.

– BL: toaleta pred startom do par minut, toto som este nikde nezazil.

– sprchy, toto som potreboval kedze som sa dalej presuval vlakom, v BL tohto roku som nenasiel, po minule roky boli slusne, v PH velmi zufala a s dlhsim cakanim nez som ocakaval.

– BL: cielovy koridor plynuly, tu v tomto nikdy nebol problem, voda vsak toho roku zial tiez az po nom. PHA: asi najslabsi clanok celeho preteku – toto co sa tam dialo je neakceptovatelne z nijakeho hladiska, bez vody, (vdaka dobrovolnikom ktori od boku potom davali nejake flase) a dlzka casu.

– uschovna – tu PHA zvykla byt to najlepsie co som kde videl, BL sa k tomu priblizila a nezaostava.

– startovne – v BL sa so zlavami da dostat na 28e, najnizsie startovne v PHA je len asi o 10e viac, maximalne vsak uplne inde. V BL s kvalitnym a peknym finisher trikom.

– ucastnicka medaila – PHA stale mala spektakularnu, BL nezaostava

– BL: v jeden den je maraton aj polmaraton, nie vsade je bezne ako tu, ze kto sa prihlasi na maraton, ak sa neciti dobre ma moznost ho ukoncit v polke ako polmaraton a aj byt v polmaratonskych vysledkoch.

ps. obidva behy v jeden vikend som absolvoval 5x, takze mozem porovnavat.

Tímto zároveň smekám před energií, se kterou Marian 5x absolvoval víkendový rozložený maraton Praha-Bratislava 🙂

Přeji všem běžcům sportovcům a organizátorům pevné zdraví, radost z běhu a těším se na společná setkání a příjemné závodní prožitky v lepších podmínkách.