Menopauza? Do rakve ještě neskákejte!

„Tohle je věk, to musíš vydržet.“ Menopauza je tu a vaše tělo po čtyřicítce nefunguje, jak jste zvyklá. Řešení? Rozhodně se vykašlete na rady podobné té v úvodu. Ne, menopauza není porucha ani trest. Ne, univerzální návody často nefungují – každá žena je originál. Proto je důležité přestat hledat zkratky a začít svému tělu rozumět v souvislostech. Mně nejvíc baví myšlenka: Menopauza jen zvýrazní věci, které jsme roky přehlížely. Proč? Protože to je – když se na to podíváme bez emocí – vlastně super zpráva! Menopauza nám posvítila baterkou tam, kde máme skvělou příležitost dělat věci jinak a lépe. Tak toho pojďme využít!

V době rychlého dopaminu se myšlenky nejlépe vyjadřují v reels, které zabere maximálně 30 vteřin. A ačkoliv jsem z generace Husákových dětí, a ačkoliv nejsme na Instagramu, ale na blogu, pojďme do toho.
Udělejme si oblíbený formát „POV“. Pro generaci boomerů a Husákových dětí: point of view.

POV: Je vám 20 let.
Padesátnice to mají za sebou. Nosí fialovou trvalou, krimplenovou zástěru a přes rameno síťovku. Večer si pustí Dallas. Největší odvaz je jet s kámoškou do lázní a drtit v cukrárně větrník lžičkou. Důchod je už konečně za dveřmi a bude se sypat ptáčkům.

POV: Je vám 50 let.
Přemýšlíte, které karbonové boty si koupit. Rozjíždíte nový podnikatelský projekt a řešíte, jestli běžet maraton a jaké Xtri závody jsou na vašem wish-listu. V šuplíku máte estrogenovýkrém a dobré rady pro o něco mladší kamarádky, kterým stejně jako Samantha Jones ze Sexu ve městě prošlapáváte cestu menopauzou. Takže když se vás prodavačka opatrně zeptá, jestli ty šaty nejsou trochu moc mladistvé, zareagujete stejně jako ona – a koupíte si je.

Dávno víte, že názor prodavačky na šaty nebo těch, kteří zůstali v 70. letech, pro vás nejsou informace, kterými byste se měla řídit.

Menopauza jako rýmička? Ehm…

Oki, trochu přeháním. Ale nepřeháním až tak moc. Nemám opravdu pocit, že bych měla všechno za sebou, že jsem se ve třiceti měla jako „slušná ženská“ zastřelit a teď trénovat skoky do rakve.

Padesát je podle mě důvod k oslavě. Ne každý se jí dožije, a ne každý je fit a v kondici (leckdy lepší než ve 20). Na to první musíte mít štěstí, a o to druhé se musíte přičinit.

Nestane se to samo. Ani u mě to tak nebylo.
Bylo v tom dost slepých uliček, několik pořádných facek od života, změny životních rolí, změny v práci, bolestivé ztráty i situace, které bych si dobrovolně nikdy nevybrala. A jako bonus menopauza. Taková ta opravdová. Ne ta z reklam, kde se usměvavá padesátnice v bílých kalhotách prochází po pláži a vypadá, že jediný problém, který právě řeší, je výběr příchuti bylinného čaje.

Říkám, kluci sportovci, zkuste si to. Několik let neplánovaného heat tréninku. Bez přihlášky, bez návodu, bez možnosti se na to vykašlat. Výkonnost jde dolů, ať trénujete, jak chcete, a kila nahoru – i když jíte naprosto perfektně podle všech pravidel. Rýmička, jo?

Menopauza jako zvýrazňovač problémů

Vlastně mě trochu baví používat sportovní příměry, protože většina sportovců okamžitě chápe, o čem mluvím.

Když se někdo připravuje na Ironmana, ultramaraton nebo náročný etapový závod, řeší watty, tepovku, výživu, regeneraci, adaptaci na horko, spánek i psychickou odolnost. Ví, že bez toho to nepůjde.

Jenže pak existují miliony žen, které procházejí jednou z největších hormonálních a metabolických změn života, a často mají pocit, že by to měly zvládnout samy. Bez manuálu. Bez vysvětlení. A někdy i bez podpory okolí.

Přitom menopauza má se sportem společného víc, než by se mohlo zdát.
Stejně jako náročný trénink nevytváří problémy, ale odhaluje je, menopauza funguje jako obrovský zvýrazňovač.

Neutečete před tím – není kam. Je třeba přestat fňukat, utřít si nudle a začít dělat věci jinak. Mít informace, přehodnotit priority, jinak jíst, trénovat, pracovat, meditovat i milovat.

Vtip je v tom, že neexistuje univerzální řešení. Každá žena je originál, má jinou startovací pozici, genetiku, hormonální koktejl i metabolismus.

Menopauza jako otočka na maratonu

Holky, nebojte, ono to půjde.

I když občas přijde neplánovaná lekce – děti, které najednou vyletí z hnízda, péče o stárnoucí rodiče či změna rolí.
Nebo jako v aktuálním případě vážný úraz, který vás opravdu zastaví. Kondici a mentální odolnost, kterou jsem trénovala na své vysněné závody, jsem musela použít na něco jiného – na to, abych přijala změnu plánu. Věřila, že plán B může být nakonec skvělý plán A. Místo FOMO (fear of missing out) začít opravdu žít JOMO (joy of missing out). Naučit se mít radost z toho, že nemusím.

Stejně jako se některé ztráty promění v nečekané dary, tak situace, které člověk považuje za konec, mohou být ve skutečnosti novým začátkem.

Padesátka není konec života, ženskosti ani dobrodružství. Je to období změny. A je na nás, jestli to dokážeme pojmout jako změnu k lepšímu – k lepší verzi nás samotných.

Padesát samozřejmě není „new 30“. Ve sportovní terminologii bych to spíš přirovnala k otočce na maratonu.

Jo, druhá půlka může víc bolet. Zkraje s vámi mlátí hormony jako v pubertě, řešíte, že vás začaly dřít kraťasy a že to chtělo lepší podprsenku 🙂 Pořvávají na vás puberťáci a občas prostě bolí kolena. Na druhou stranu víte, kde jsou občerstvovačky, jak si držet stabilní tempo a proč na té trati jste – a umíte si to užít.

Včetně toho (nebo právě proto), že maraton prostě někdy bolí. Stejně jako život. Ale – a od 25. kilometru chytíte to správné flow. „Just do it.“ Nepotřebujete žádné masky, fotku na Instagram ani medaili za první místo. Jste tu sama sebou, běžíte si svoje tempo a pro svou radost. Je to váš závod, váš život.

Tak si to užijte, vychutnejte si krásné zážitky a atmosféru, kterou maraton (tedy pardon, život) přináší.

P.S. A jestli jsi zrovna na otočce a chceš do toho přidat větší lehkost, porozumění a klid, a zároveň na to nechceš být sama, mám pro tebe letošní „Prázdninovku pro velké holky“. Letní klub pro všechny holky 40+, pro sporťačky i kavárnice — pro všechny, které chtějí tímhle obdobím proplout se skvělou energií do druhé půlky života.

Prázdninovka mě zajímá!