Jak to bylo v paleolitu
Vystupujeme v čase Lovců mamutů. Je tma, šero a svítí světlo ohně pod převisem v jeskyni. Přidáme se k partě - tedy, pardon, k tlupě. Zrovna se večeří. Není to mamut s koprovou omáčkou, ale prostě mamut. Maso s masem, omaštěné sádlem. Úplná carnivor dieta. Ale ne, jsou k tomu nějaké divoké bylinky ...
Jakmile oheň zhasne a setmí se, všechni spí.
Ráno muže čeká mnohahodinový pochod. Jde se poměrně svižně, vytrvale, občas se popoběhne. Tempo ultratrailu, řekli bychom. Máte hlad jako blázen - kromě zbytků masa ke snídani a dvou hrstí bobulí nic jiného na výběr nebylo. Žádná vločková kaše, žádná bábovka ke kávě ani Corny tyčinka po hodince pochodu. Jste evidentně jediní, komu to vadí. Hledáte po kapsách nějaký ten gel a magnesium. V roští cosi šramotí.
Tlupa se dává na úprk. Všichni bez problémů vyběhnou jako když střelí do stáda gazel a rozprchnou se po okolních stromech. Vaše reakce tak rychlá není. Ani to nejde. Nohy jsou jak z olova a cítíte to, co kdysi na třicátém kilometru maratonu, na jehož start jste se z mladické nerozvážnosti postavili. Maratonská zeď.
A to v roští je šavlozubý tygr. Houstone, máme problém ...
Těžko říct, jak by taková hra dopadla. Jestli by stihlo včas dorazit auto z roku 2024 a převézt vás zpátky do bezpečí civilizovaného světa, kde na náš čeká po překonaném stresu velké latté a sachr-dort ...
Je život v civilizaci vždy výhodou?
Jak je možné, že tělo našich prapředků takové situace s přehledem zvládlo?
Měli lepší metabolismus?
Jaké to bylo včera, jaké je to dnes, a jaké to může být zítra?
Kde udělali soudruzi z centrální plánování příjmu sacharidů chybu?
Zkusíme si na tyto otázky odpovědět společně 🙂
Paleolit kontra civilizace
Lovci a sběrači ...
Jak vypadal jídelníček Kopčema z Lovců mamutů? Ulovit mamuta, nacpat se k prasknutí a pak zase třeba klidně nějakou dobu hladovět. Sběrači z afrického rohu chodili kilometry pro vodu, živili se měkkýši (plnými omega 3 nenasycených kyselin), jedlými bobulemi a výhonky.
Jídelníček lovců a sběračů byl zkrátka a dobře postaven na tucích.
Nikdo z nich neořezával tuk, aby docílil nízkotučné stravy. To nedělali ani Eskymáci, ani prérijní Indiáni. Ti se naopak při dlouhých pochodech živili tzv. pemikanem. To bylo sušené bizoní maso s lojem a různými bobulemi. Prostě indiánské jerky – ale s vysokým obsahem tuku.
Metabolismus našich předků přednostně využíval tuky – jako preferenční zdroj energie při dlouhých cestách či lovech zvěře.
Nikdo nepotřeboval k snídani ovesné vločky nebo nehledal v kapse corny tyčinku, když na něj zaútočil šavlozubý tygr.
Neolitická revoluce a další "evoluce"
Od paleolitu uplynula pěkná řádka let. Lidé objevili oheň, začali si maso opékat a pak kromě spousty dalších dalších věcí objevili také zrna trav a začali pěstovat obilí. Ejhle, neolitická revoluce.
Společně s pěstováním obilí začalo pomalu a nenápadně přibývat sacharidů ve stravě a s těmi bylo potřeba s nimi nějak naložit.
Takže metabolismus našich neolitických předků povypínal "tukové cesty" a povolal do akce slinivku a hormon inzulín.
Ne, že by sacharidový metabolismus nevyužívali i lovci a sběrači. Nicméně oddob neolitické revoluce to přestal být okresní přebor, ale začala se hrát úplně jiná liga.
Pokrok zkrátka nezastavíš!
Konjuktura a vzestup glykemického indexu
Čas šel dál, lidí na planetě i sacharidů ve stravě přibývalo a jednoho krásného dne přišel vynález rafinovaného cukru. Ruku v ruce s průmyslovou revolucí a cenami na burze v období konjuktury šplhal vzhůru i glykemický index jednotlivých potravin.
V posledních desetiletích jsme zašli v konzumaci sacharidů (převážně těch rafinovaných, průmyslově zpracovaných) poměrně dost daleko.
Takový nápor nemůže vydržet ani náš metabolismus, ani naše slinivka.
Glykemická křivka a produkce inzulínu připomíná horskou dráhu, přebytky sacharidů se ukládají do tukové tkáně a lidstvo utěšeně přibývá na váze.
Civilizační i metabolický pokrok ... pokrok??
Ještě naše maminky a babičky měly spoustu přirozeného pohybu - a nemusela to být přímo práce na poli.
Všude se chodilo pěšky, už i malé děti docházely samy do školy na poměrně velkou vzdálenost. Byl to perfektní vytrvalostní trénink (zóny 1 a 2, chcete-li, aneb základní vytrvalost) a efektivně pracoval tukový metabolismus.
Tzv. indexy pohybové aktivity (tj. násobek toho, kolik potřebujeme energie nad úroveň bazálního metabolismu) se pohybovaly okolo 1,4-1,5. Dnes, kdy většina z nás sedí v práci za stolem, u přepážky nebo u počítače, počítáme tak o 30% méně.
Ačkoli ve stravě našich prarodičů převládaly sacharidy, jejich jídelníček byl "obyčejnější", a nebyl tolik zatížen průmyslově zpracovanými potravinami. Stánky s hranolky nebyly na každém rohu a kukuřičné lupínky nikdo nesnídal - sacharidy měly přirozenější podobu a nižší glykemický index.
Proto se lidé se tolik nepřejídali a tím, že měli zároveň více pohybu, stačili nadbytečné sacharidy "spálit".
Mrkněte se na staré fotografie, filmy nebo časopisy. A na statistiky obézních. Před sto lety i před padesáti lety nebylo tolik obézních, ale ani tolik žen a dívek trpících anorexií - vztah k jídlu byl zkrátka zdravější.
Obezita, diabetes, demence - nový normál?
Náš životní styl se za poslední desítky let dramaticky proměnil. Dnes má většina z nás sedavá zaměstnání, všude jezdíme autem, žijeme v toxickém prostředí, jsme uzavření v budovách, máme minimum kontaktu s přírodou.
Chronický stres v životě, který se často přirovnává ke krysímu závodu nemá nic společného s krátkodobou zdravou stresovou reakcí "boj nebo útěk", na kterou jsou naprogramovány naše geny.
Náš chléb nemá s chlebem našich babiček bohužel nic společného - co do kvality i kvantity obsažených živin. Naše strava je extrémně zatížena všudypřítomnými sacharidy a cukrem.
Cukrovka, metabolický syndrom, kardiovaskulární onemocnění...
Jsou civilizační onemocnění daň za civilizovaný způsob života ?
Dnešní hyperkorektnost k obézním a zároveň trvající kult extrémní štíhlosti prohlubuje nezdravý vztah k jídlu.
Na obezitě není nic sexy a mít plné křivky ještě neznamená, že je normální mít velikost 54.
Cítit se "dobře ve svém těle" těchto rozměrů je čirý alibismus.
Není na tom nic zdravého a to, že mladší tělo tuto velikost "utáhne", neznamená, že za deset či dvacet let nečekají na jeho nositele těžké zdravotní obtíže.
Hánino ekologicko-metabolické okénko
Ani naše planeta nemůže vydržet nápor neustále narůstajícího konzumu a ničím neoprávněného pocitu neomezené a trvalé spotřeby. Zdroje se jednou vyčerpají. Lidstvo stojí na útesu a balancuje nad propastí.
Nadnárodní korporace chrlí další a další produkty, kteří nás mají udělat zaručeně šťastnými, stejně jako nás má krátkodobě uspokojit sladká tyčinka té a té značky.
Vyčerpají se zdroje planety - stejně tak jako se v případě nadměrné spotřeby prázdných kalorií a přemíry sacharidů vyčerpá náš metabolismus a naše slinivka.
V obou případech je lékem vědomá střídmost ve spotřebě. A v obou případech stále platí - mysli globálně, jednej lokálně.
Začněme tedy u sebe.
Odstartujme metabolicky flexibilní 21.století
Jak na to? Stačí velmi málo ..
... a naše tělo se na naše přirozené nastavení zase rozpomene. A nemusíme běhat v bederní roušce a lovit mamuta. Náš metabolismus umí spalovat tuky, nepotřebuje kvanta inzulínu a to, že mozek potřebuje "sladké" je jen výmluva a závislost.
Naučme naše tělo to, co umí od pradávna - být metabolicky flexibilní. A kdo chce tuky spalovat, musí je také jíst.
Celý takzvaný „light“průmysl založený na radikálním omezení tuků ve stravě a jejich nahrazení sacharidy vede k epidemii cukrovky, obezity a kardiovaskulárním chorobám.
Odmítněte kvantitu, vsaďte na kvalitu, střídmost a jednoduchost.
Co prospívá našim cévám, našemu srdci a našemu metabolismu?
Upravit poměr živin ve prospěch tuků, škrtnout prázdné kalorie, ultrazpracované potraviny a vařit obyčejná jídla, která znaly už naše prababičky.
No a samozřejmě - podle toho jak jsme aktivní a jak sportujeme (a to bychom měli) - stanovit optimální množství sacharidů (najít svůj sweestspot).
Stabilní energie, glykémie, optimální váha, prevence metabolických onemocnění dobrá kondice. To je výsledek.
Každý krok se počítá. Stačí být konzistentní. Dělat malé změny a vytrvat.
Není to nic složitého. Třeba si na snídani místo cornflakes s mlékem dejte vajíčka nebo si do auta místo brambůrek nachystejte sáček přírodních ořechů.
Zítra ráno můžete začít.