Rychlé nebo "líné" srdce ... existuje ideál?
Kdo má rychlejší srdce, rychleji běhá...
Kdo má pomalou tepovou frekvenci, nedokáže zrychlit...
Rychlé srdce se dříve unaví a takový člověk dříve zemře...
A tak dále, a tak podobně...
Opravdu?
Existuje skutečně ideální tepová frekvence?
Skutečně platí, že na rychlosti, kterou naše srdce bije závisí naše výkonnost či naše zdraví?
Co vlastně naši tepovou frekvenci ovlivňuje jaké jsou faktory, které se podílí na individuální variabilitě tepové frekvence?
Proč dva stejně staří čtyřicátníci mohou mít různou TF max a čím je to dané?
Regulace TF - autonomní nervový systém
Srdce má vlastní udavač rytmu, tzv. elektrický pacemaker. Je jím takzvaný sinusový uzel a je zcela nezávislý na mozku či míše.
V praxi to znamená, že srdce nedokáže nic jen tak jednoduše „vypnout“ nebo „zapnout“. Zaplaťpánbůh.
Přesto, že srdce běží vlastně "samo", určité typy podnětů ale tepovou frekvenci mohou regulovat, neboli modulovat.
V tom se uplatňují parasympatická a sympatická nervová vlákna, neboli takzvaný autonomní nervový systém.
Obecně lze říci, že sympatikus má za úkol reagovat na „boj či útěk“, zatímco úlohou parasympatiku je odpočinek, trávení a obnovování rezerv.
U srdíčka se to projevuje tak, že pokud převažuje vliv sympatiku, srdce běží rychleji, pokud převažuje parasympatikus, je tomu naopak.
Tepová frekvence a její odezva na zátěž je individuální a částečně je ovlivněna autonomní regulací.
"Rychlotepci" - v hlavní roli sympatikus
Jsou lidé, kteří velmi citlivě reagují na externí podněty (například stres) zvýšením tonu sympatiku a tedy i výrazným zrychlením tepové frekvence (tachykardií).
Těmi zevními podněty nemusí být nutně útěk před šavlozubým tygrem, ale například i chronický stres doma nebo v práci, přílišná orientace na výkon, sklony k agresivitě a podobně.
U mužů je tato konstituce často spojená s vysokým krevním tlakem, u žen jsou časté poruchy štítné žlázy, úzkosti, nepravidelné bušení srdce (palpitace) a arytmie.
Tomuto typu reakce říkáme sympatikotonie.
U sympatikotonních sportovců ale přesto dochází k poklesu srdečního tepu v noci či v klidu, zatímco u netrénovaných lidí je pokles méně výrazný.
Tepová rezerva je rozdíl mezi klidovou TF a TF max.
U sympatikotonních sportovců může být toto rozpětí klidně 40-200 tepů za minutu.
Extrémní variantou minimálního kolísání tepové frekvence je vzácná diagnóza tzv. „nepřiměřené sinusové tachykardie“.
To je stav, kdy k poklesu tepové frekvence prakticky nedochází - není výjimkou, že průměrné hodnoty tepové frekvence jsou okolo 100/min i vyšší.
Když převládá parasympatikus
Parasympatikotonici jsou pravým opakem lidí s rychlým srdíčkem. Mají pomalejší tepovou frekvenci jak v klidu, přičemž v noci jsou hodnoty často extrémně nízké, tak i při zátěži.
Vzestup tepové frekvence je během zátěže pomalejší a ani maximální hodnoty nejsou do tak vysokých čísel.
Konstitučně jsou to spíše flegmatici, než cholerici.
Příkladem extrémního parasympatikotonika je praktikující jogín.
U sportujících a trénovaných parasympatikotoniků mohou být noční hodnoty tepové frekvenci i nižší než 30/min.
Často se objevují i různé poruchy rytmu (takzvané SA či AV blokády).
Kardiology nezkušené ve sportovní problematice může tento nález i vyděsit, takže pokud mezi takovéto pomalotepce patříte, lékaře raději včas upozorněte : )
Rychlost srdce ale nijak nesouvisí s výkonností!
Není pravda, že pomalé srdce nedokáže podat velký výkon a neplatí to ani naopak - sympatikotonie není záruka rychlosti.
Rychlotepci i "jogíni" jsou stejně dobře trénovatelní 🙂
Poznámka pod čarou 🙂
Kromě regulace autonormním nervovým systémem (podíl sympatiku a parasympatiku) existují ještě další faktory, které srdeční tep ovlivňují.
Například velikost srdce sama o sobě - někdo má srdce menší a jiný větší. Zjednodušeně řečeno menší srdce dohání výkon větší rychlostí a naopak.
No a to co jsem už nakousla, je trénovanost. Díky adaptaci na zátěž se srdce "zpomaluje". Je to díky tomu, že dokáže přečerpat na jeden stah více krve.
To, co je totiž skrytou veličinou, které rozhoduje o naší výkonnosti a kterou na hodinkách nevidíme není jen tepová frekvence, ale takzvaný tepový objem.
A o tom bude další kapitola 🙂