Váha je tvůj kamarád 🙂
Jako fakt je to nutný?
Už to slyším: nerad/nerada se vážím, nerada něco zapisuju, eviduju, držím se svých pocitů.
Drahouškové, bez toho to nepůjde.
Příklad: To jsem takhle jednou měla na Czechmanu pocit, jak se mi super plave a najednou koukám, že kolem mě jsou akorát tak zoufalci, co neumí ani prsa a moje kolo bylo v depu poslední. Dobře, tak předposlední.
Jsou prostě situace, kdy nás pocity klamou a potřebujeme zpětnou vazbu. Ať už je to měření času na stovku v bazénu, nebo vážení. Sebe i jídla.
Pocit, že jsem tlustá mám i jako anorektička a pocit, že toho másla pod vajíčka jen trošičku a bylo to 30g mi může poslat energetickou rovnici do červených čísel.
Takže vystupme z komfortní zóny a chtějme po sobě tvrdá data :))
Přátelství (s váhou) na dobu určitou ...
Akceptujte svůj výchozí stav.
Nechtějte hned zázraky a nevytvářejte si frustraci z toho, kolik vám vám schází do cíle.
Tam míříte každý den díky své laskavé sebedisciplíně a konzistenci.
Třeba i tím, že každý den stoupnete na váhu. Nebo tím, že si zvážíte kousek másla, který si mažete na chleba.
Vážit sebe i jídlo JE NUTNÉ, ale je to nutné jen na dobu určitou.
Je to skvělá a užitečná zpětná vazba, díky které se můžete stát svými vlastními nutričními kouči.
A máte perfektní nástroj, jak odhalit něco, co se nepovedlo a příště to udělat lépe.
Takže ano, vážit se společně budeme, a budeme také vážit jídlo a vše evidovat.
Jak se správně (z)vážit ?
Z váhy si uděláme svého přítele, takže ji nebudeme vytahovat zpod skříně s odporem, ale zkusíme to radostně.
Mám si pořídit tzv. „chytrou“ váhu?
… takovou, která mi ukáže třeba procento tuku a podobně? Upřímně? Ušetři si peníze. Pro kvalitní analýzu tělesného složení je potřeba relativně drahý model (v řádu minimálně desítek, spíše stovek tisíc) a u levnějších modelů je vypovídající hodnota sporná. Ano, pokud se budete vážit stále na stejné váze, bude vám sloužit jako „benchmark“, ale na to stačí i dobře vážící osobní váha.
Je fajn si jednou za čas nechat zkontrolovat tělesné složení na kvalitní bioimpedanci (a nemusí to být zrovna u nás v Cardiolabu), ale pro účely domácího monitorování postačuje jakákoli normální osobní váha.
My máme doma obyčejnou z Lidlu - ale klidně si pořiďte něco lepšího.
Važte se na stejné váze, pokud možno ve stejných podmínkách.
Ideálně ráno, nalačno, poté co si dojdete na záchod, bez oblečení. Večer se važte těsně před tím, než si půjdete lehnout.
Po dobu prázdninovky se važte opravdu denně. Žádné jednou za týden. Denně. Právě proto, že neudivíte pokrok ze dne na den. Váha samozřejmě osciluje - a je to normální.
Naučte se sledovat dlouhodobé trendy, nikoli krátké výkyvy dané tím, co jste jedli, zda jste po těžkém tréninku, nebo jestli máte pravidelné vyprazdňování.
Váha kuchyňská ...
Vážit sebe zvládáme, ale pro správnou evidenci jídelníčku je třeba vážit i jídlo. Alespoň pro začátek.
Stačí úplně obyčejná digitální domácí kuchyňská váha. Vyplatí se mít takovou, kde máte možnost si váhu vynulovat a přepínat mezi gramy a mililitry. Také je dobrá s odnímatelnou miskou, abyste mohli použít svoje nádobí - tedy tak velkou abyste na ní postavili třeba talíř a tak stabilní, aby zvládla třeba láhev olivového oleje. To ale zvládne skoro každá.
Uznávám, že na začátku je to opruz. Brzy ale budete vědět, kolik oleje si zhruba dáváte na salát, kolik gramů má lžíce majonézy, kolik másla si mažete na chleba a pokaždé to vážit nebudete muset. Je to pár pohybů při přípravě jídla navíc (a pár kliknutí do mobilu).
Za chvíli vám systém přejde do krve, zjistíte, že jíte opakovaně stejná jídla a vážit vše nebudete muset.
Nic nevyhodnocujte, neposuzujte, nevytvářejte si domněnky, ani domnělé souvislosti mezi tím co aktuálně jíte a ručičkou na váze.
Důvěřujte procesu.