Hele Háňo, víš co – mě to fakt nebaví, vážit se, vážit si jídlo, přemýšlet nad každým kouskem chleba.

Budu se víc hýbat a bude to.  Co? Bude to fungovat?

Ano - ale...

Bude to fungovat, pokud budete jíst pořád stejně, ani o kalorii více, nebudete si dortík zdůvodňovat tím že jste se byli půlhodinky projít a každý den poctivě odsportujete hodinu a půl.  Pokud to zvládnete, za měsíc máte kilo až dvě dole. 

Cožeee?

Přátelé, nalijme si čistého vína, je to přesně takhle. 

Matematické okénko  

Pokud k čistě sedavému způsobu života přidáte třikrát týdně půlhodinky běhu (což je docela velká změna), udělá to rozdíl maximálně 2000kJ – ale pozor – za týden.  Jenže efektivní redukci váhy docílíte s energetickým rozdílem zhruba 2000kJ DENNĚ. 

Pokud oněch 2000kJ rozpočtete, vychází vám okolo  300kJ denně.  Což je přesně jeden proužek čokolády nebo třetina tatranky.

Navíc, přiznejme se dobrovolně .... 

... často bývá pohyb „alibi“ proto, dát si nějaké ty kalorie navíc, protože přece tělo potřebuje doplnit ztracenou energii …. A to často bude asi o dost více než jeden proužek čokolády, pokud už tu výmluvu budete hledat.

Bohužel zároveň platí,  že čím více pohybové aktivity máte, tím více máte tendenci ztracenou energii „dojídat až přejídat“.  Tento mechanismus je tím výraznější,  čím máte horší metabolismus tuků  a rozkolísáváte se křivku glykémie -  tedy pokud trpíte po zátěži pocity hladu.

Pokud nemáte jídelníček nastavený správně, pohyb sám o sobě vás prostě „nevytrhne“. Ať chcete nebo ne, všechny dorty se prostě vyběhat nedají. 

Důkazem jsou někteří  sportovci, kteří bojují s kilogramy navíc – příčinou je chybně poskládaný jídelníček, nikoli nedostatek pohybu. 

Tak fajn ... Háňa tedy tvrdí, že sport nás nevytrhne. Takže sportovat je na nic, protože zhubnout se dá i bez toho. 

Ano - ale .. 

Bez sportu možná zhubnete. Ale zdraví rozhodně nebudete …

Proč je pohyb tak důležitý?

Tím, že se budeme rozumně hýbat, zvýšíme citlivost na inzulín, naučíme tělo aktivovat glykogenové zásoby, a při vhodném načasování pohybu a výživy i nastartovat tukový metabolismus.  Tím například předcházíme cukrovce. 

Vytrvalostní trénink zlepšuje dlouhodobé zdraví našeho srdce – zlepšuje jeho činnost jako pumpy, zlepšuje jeho prokrvení a snižuje pravděpodobnost onemocnění ischemickou chorobou srdeční  - nejčastějším zabijákem „civilizované“ populace.  

Tím, že pohyb „rozhýbává“ nejen svaly, ale také náš metabolismus, pomáhá nám nejen rozvíjet zdatnost a kondici, ale také  udržovat optimální hmotnost.

Třikát půl hodinka týdně nás sice možná úplně nevytrhne „energeticky“, tedy do mínusu (i když i to se počítá), ale značně nám pomůže metabolicky. 

Trochu jinak funguje sport vytrvalostní (ve fitness hantýrce zvané „kardio“), jinak silový trénink, ale benefity má oboje. 

Ten, kdo se v rozumné míře a pravidelně hýbe, se spolehlivě dožívá vyššího věku ve zdraví, a má výrazně nižší riziko kardiovaskulárních onemocnění.

Navýšíme  svou celkovou pohybovou aktivitu. Máme tělo, tak jej používejme!    

   Obecně máme pohybu málo, sedavé zaměstnání a pánbůh nás nestvořil k sezení na kanapi s mobilem v ruce. Každý krok se počítá, každá aktivta má svůj význam a smysl.

Ve sportu v zásadě neexistuje horní strop, který by byl škodlivý – pokud zvládneme zátěž zregenerovat a netrpí tím ostatní důležité věci v životě (práce, rodina), tak si na něj najděme času co nejvíce. 

Odbouráme stres!

To asi není třeba dvakrát zdůrazňovat.  Pohyb je nejepší lék na dlouhodobý „kortizolový“ stres – ať už se pohádáme v práci se šéfem nebo nás zrovna naštvala tchýně, jakýkoli sport je nejlepší lék.

Pokud pracujeme hlavou, často náš okysličený mozek potkají ty nejlepší nápady a myšlenky po ránu v lese s keckami na nohou.

Netvořme si ovšem ze sportu další stresor – nemá smysl opustit krysí závod v korporátním segmentu a vytvářet na sebe nesmyslný tlak ohledně výsledkům závodech.

Vyrábíme si tolik potřebné endorfiny – hormony štěstí. 

I když ve stresu nejsme, po sportu se zpravidla cítíme ještě líp.

Vidíme jasněji důležité priority, z tréninku se vracíme spokojení a nabití příjemnými zážitky a endorfiny, které s při příjemné sportovní aktivitě vyplaví nám dopřejí větší a trvalejí porci šťastných hormonů než ztláskaný čokoládový dort.

Trénujeme své srdce – snižujeme riziko srdečně-cévních onemocnění.

Neoodiskutovatelně.

Lidé, kteří pravidelně a smysluplně sportují, snižují riziko srdečně cévních onemocnění stejně, jako kuřáci, kteří „seknou“ se svým zlozvykem. A to je setsakra hodně.  Srdce člověka, který sportuje odlišíme o „nesportovního“ při běžném vyšetření a biologický věk v tomto případě nelže.

Zlepšujeme kondici – budujeme základní vytrvalost .

Kdo chce dělat v domově důchodců nástěnkáře a sypat ptáčkům z kolečkového křesla, může.   Kdo chce být fit, aktivní, zažívat ve svém životě to co má rád a baví ho – až do vysokého věku – recept je jednoduchý. Pravidelně se hýbat. Každý si může vybrat.     

Jsme v kontaktu s přírodou. 

Já osobně toto považuji za velmi důležité. Současný „moderní“ životní styl nás odvádí od vnímání svého těla a přírody, jíž jsme součástí.  

Staří lidé, kteří mají zahrádku bývají často v lepší kondici a více fit než ti, kteří bydlí v paneláku. Je to určitě dáno tím, že se více hýbou a jsou na čerstvému vzduchu, vypěstují si vlastníma rukama čerstvé potraviny, ale také tím, že jsou v kontaktu s koloběhem přírody a tak i sami se sebou.

Sport nám může do určité míry toto dávat také – můžu-li si vybrat běh na pásu ve fitku, či v lese, volím les, čerstvý vzduch a koruny stromů.     

Setkáváme se s podobně naladěnými lidmi a budujeme dobré mezilidské vztahy. 

Jakmile se stanete součástí sportovní komunity a začnete potkávat lidi na stejné vlně, váš život dostane úplně jiný rozměr. Získáte nové přátele, zapojíte rodinu, sdílíte stejný koníček či dokonce vášeň.

To je na sportu to krásné!