Kdo ví o koho jde, ví a kdo neví, seznamte se:

Petr Válek, špičkový ultramaratonec, držitel rekordu na 24hodin, několikanásobný finisher Sparthatlonu a dalších šílených závodů, náš kamarád (a můj pacient).

Vygooglete si ho, dozvíte se spoustu zajímavého a ke čtení doporučuji také jeho blog). Jeho příběh publikuji s jeho informovaným souhlasem a ostatně, když si otevřete prezentaci z workshopu, mluvili jsme o něm hned na začátku.

Ultramaratonec ...  to znamená, že pro maraton je takové  rozklusávání, běžná vzdálenost je 80km a více a v tréninku se jedná zhruba o zátěž kolem 160-200 naběhaných kilometrů týdně.  To jen tak pro pořádek.

Jenže ....   Petr snídal kopu vloček, na tréninku natlačil několik sladkých tyčinek, zapil je colou, obědval fastfood a po klasické české večeři přišla na řadu čokoláda Milka.  A rozhodně nezůstalo u jedné řádky. 

Jeho tělesné složení  bylo sice ještě v normě (15% celkového tuku) ale nebylo úplně ideální a měl více útrobního tuku než by se slušelo.  To je rizikové z hlediska vysokého krevního tlaku.

A bohužel to tak bylo - jen tomu nikdo nevěnoval pozornost. Ani Petr, ani jeho praktický lékař.

Při pravidelných kontrolách mu bylo řečeno – máte to hraniční, ale „dobrý“. Což bohužel „dobrý“ rozhodně není. Protože pokud máte tlak v klidu vyšší třeba o 10-15 mmHg  proti normě, v zátěži to může být klidně o 30-40 a to je pro vaše srdce a cévy obrovské riziko – jak krátkodobé, tak dlouhodobé.

Co se stalo? No a tak to přesně bylo.  Na Sparthatlonu v roce 2019 přišel kolaps a závod pro něj na 80. kilometru skončil.  Naštěstí skončil pouze závod, nikoli život.

Tehdy jsme se také poznali – vyšetřili jsme srdce a provedli laboratorní testy. Na echokardiografii (ultrazvuk srdce) jsme zjistili, že kvůli vysokému krevnímu tlaku je zesílená srdeční stěna a zhoršená funkce srdečního svalu.

Při zátěžovém testu jsme potvrdili, že se vzrůstající zátěží nepřiměřeně stoupá krevní tlak.   To jednak omezuje výkonnost, ale je to vysoce rizikové – a to jak z dlouhodobého, tak z krátkodobého hlediska.  Zpětně jsme vyhodnotili, že díky tomu začalo srdce při závodě selhávat a došlo k tzv. edému, neboli otoku plic.  To je stav, který může končit i smrtí.

No a protože to Petr přežil, začali jsme s tím něco dělat. V první řadě jsme nasadili léky na vysoký krevní tlak.  V té době jsme také provedli test tělesného složení a zaměřili jsme se na výživu. 

Vydefinovali jsme si rozumné cíle – zbavit se útrobního tuku, upravit tělesné složení se zachováním aktivní tělesné hmoty a zredukovat celkový tuk.

A to se povedlo.   Z 15% tělesného tuku bylo 5, zmenšilo se množství útrobního tuku – tedy i objem pasu a postava vypadala opravdu sportovně.

Léky na tlak jsme mohli snížit zhruba na čtvrtinové dávky, zlepšila se laboratoř - snížila se hladina tuků i cukru a také nález na srdíčku.

Jak se to povedlo?  Po celou dobu jsme se drželi strategie, kterou znáte teď už i vy ... 

Žádné prášky na hubnutí, žádné  hubnoucí koktejly, ani krabičková výživa

Celé to bylo o normálních základních potravinách a pravidlech – co ano, co ne a kolik.

Žádný přesný jídelníček ve stylu 20g rozinek a 165g jogurtu to taky nebyl. 

Pouze tři výživové pilíře, které máte sami v malíku:  kvalita + množství - tj. správně stanovená energetická bilance a jako třetí do skládačky metebolická flexibilita. Poměr makronutrientů, sweetspot a všechno zažít a správně poskládat.

Žádný jojo efekt, to je jasné ... 

Nikdo není dokonalý ... 

... ani Petr ne, ani já ne a ani vy ne ...  Občasné uklouznutí je normální, a počítá se s ním.  Paretovo pravidlo 80/20, to je klíč k dlouhodobosti, udržitelnosti a konzistenci. 

... a pro ty z vás, kteří trochu vidí to sportovní problematiky, velmi razantně se zlepšila celková výkonnost.