První přikázání: Správně zvolíš první maraton, nebo se budeš divit!

První maraton je velká věc. A byla by škoda si ho pokazit jen proto, že jste si špatně vybrali závod. Velký městský maraton, malý lokální závod, hory, vedro, zima… Každý má svoje kouzlo i svoje pasti. Takže než se v hospodě vsadíte, že za týden uběhnete maraton, pojďme si říct, podle čeho vybírat.

Pokud si pro svůj první sex vyberete partnera na diskotéce pod vlivem alkoholu a omamných látek, zážitek to může být silný, nikoli kladný.

V maratonu to může platit… i dvojnásob.

Dobře si vyberte

…s kým prožijete vaše (maratonské) poprvé !

Prosím, prosím! Nesázejte se v hospodě, pod vlivem omamných a psychotropních látek, že se za týden postavíte na start Pražského maratonu.

Pro svojí maratonskou premiéru se rozhodujte v klidu, s předstihem, zvažte jednotlivá pro – i proti.

Zvažte, kde to bude

…ve velkém městě? Malý lokální závod? Horská výzva?

Pro velký městský závod hovoří silná atmosféra. Zástupy fanoušků podél trati vás podpoří a poženou vás do cíle. Závody mívají hezký doprovodný program a pokud se konají ve velkých metropolích, zažijete si město a vnímáte historické památky úžasnou optikou. Nemusí jít zrovna o Pražský maraton, kde probíháte po (až na běžce) prázdném Karlově mostě, ale vyhlášené jsou maratony v Paříži, Drážďanech nebo Florencii. 

Naši kamarádi a běžci Soňa s Michalem z Running2 právě finišují přípravu na maraton v Londýně. Bude to určitě nádherný zážitek – možná i umocněný koncem jedné historické éry Velké Británie.

Horské výzvy mají zase úplně odlišné kouzlo. Běh přírodou, osamocení na trati a vnímání sebe i ticha kolem je jiný level zážitku.  Pokud si ale vyberete maratonskou trať v terénu ( u nás například vyhlášený Dobříšský maraton), počítejte s mnohem větší náročností a délkou trati. Nemůžete také svůj výsledný čas porovnávat s výsledkovou listinou certifikovaného maratonu.

Co bych pro maratonskou premiéru nedoporučila, jsou malé závody, kam se hlásí většinou zkušení běžci z nějaké běžecké komunity. 

Pokud nejste špičkoví závodníci, můžete se tam cítit… tak trochu odstrčení.

To nechcete!

Zažila jsem to sama na maratonu ve Stromovce, na který jsem se nechala přemluvit. Tohoto závodu se účastní víceméně běžecká elita. V té době jsem maraton běhala pod 4 hodiny a chtěla se pokusit o 3.30. Bylo to naprosté fiasko, rozeběhla jsem moc rychle, protože kolem mě byli samí ambiciózní běžci, kteří běžně běhají hluboko pod 3 hodiny, a neustále mě předbíhali. Poprvé v životě se mi stalo, že mi při závodě došlo, měla jsem křeče a do cíle se domotala „na morál“ za 3.45 mezi posledními. Na Pražském maratonu bych s tímto časem doběhla v první polovině celého startovního pole a sklidila ovace, tady jsem se odplížila domů kanálem. 

Na podmínkách záleží

…vyberte si závod, který je dobře zorganizován a zajištěn!

Maraton není závod kolem místního rybníka, kde to oběhnete a v cíli nafasujete klobásu. Zajištění závodu je důležité a berte na něj ohledy. Zjistěte si, zda a jaké jsou na trase občerstvovačky, co se na nich podává a zda máte nabízené občerstvení vyzkoušené. Důležité je, zda jsou na startu a během trasy rozmístěné toalety, protože nehodu řešit nechcete. Dopředu se informujte, jak je organizován start a co se děje po doběhnutí do cíle – zda si budete mít kam dát věci na převlečení, co budete po doběhu jíst a pít, kde vás může podpořit rodina. 

Promyslete si, kdy to bude nejlepší

…tedy: v jaké roční době se závod koná, v kolik hodin je start a jaké bývá standartně počasí.

Říká se, že ideální podmínky (a nejlepší časy) pro maraton je teplota okolo 10–12 stupňů. To bych podepsala.

Na větší chlad se dá samozřejmě obléct, ale mít na sobě spoustu oblečení není nic příjemného. Pokud je start brzy ráno a postupně se oteplí, zvolte si oblečení tak, abyste cestou mohli něco odložit/či odhodit.

Horší než chladno je ale velké horko. To výrazně zpomaluje výkon a zvyšuje riziko komplikací – tím více, čím více se máte tendenci přehřívat a potit. Tady je samozřejmě klíčové doplňování tekutin a správně zvolené tempo. V horkém počasí mnohem více hrozí riziko přehřátí, úpalu, kolapsu a v extrémním případě nebezpečného heat-šoku. 

Tak takhle ne!

Protože nějaké ty maratony za sebou mám, uběhnout maraton v ironmanské štafetě jsem brala jako příjemné zpestření. Na jaře 2020, v době nejtvrdšího covidu, se moc závodů nekonalo, a tak jsme se těšili do Račic, kde se konal jeden z mála klasických „železňáků“ na dlouhé distanci. S manželem a kamarádem jsme postavili štafetu s názvem „Pozdní sběr“ s plánem, že každý z nás půjde jednu disciplínu. Já si pochopitelně vybrala maraton na závěr. V ironmanu se běží až na závěr, to znamená po odplavaných téměř 4 kilometrech a po 180 kilometrech na kole. Závod se konal v půlce června, start byl v 7 hodin ráno, takže jsme vstávali okolo čtvrté. Od rána bylo dusno a horko, teplota šplhala strmě vzhůru společně s délkou závodu. Po několikahodinovém postávání kolem trati se sluncem prakticky v nadhlavníku na mě přišla zhruba v jednu odpoledne řada. Bylo asi 35 stupňů ve stínu – který tam samozřejmě nebyl. Maraton jsem rozeběhla tempem maratonu v Třeboni (kdy bylo asi 8 stupňů), a v prvním okruhu (běželo se jich 10) jsem se nenapila. Velká chyba. Musela jsem výrazně zpomalit a chladila jsem se, co to šlo. Moc to nešlo a tomu, že jsem poslední okruh střídala běh a pomalou chůzi, jsem už nezabránila. 

Větru dešti samozřejmě člověk neporučí, ale bez potřebných zkušeností a napoprvé je opravdu lepší vybrat si závod, který se koná na jaře nebo na podzim (většinou je takto i běžecká termínovka organizovaná). 

Tip na maratonský trip (nejen pro letošní podzimní sezónu)

Před třemi lety se konal v polovině října první ročník Třeboňského maratonu – a protože miluji Jižní Čechy a běhání, byla jsem tehdy u toho. Tento závod mě vzal za srdce – krásná trať, která je rovinatá a vede lesy a okolo rybníků nádherné CHKO, atmosféra historického náměstí v Třeboni, ideální roční doba i počasí. Dvakrát jsem si tam zaběhla „osobáček“, a zažila úžasnou atmosféru závodu, který je tak akorát velký a báječně a se smyslem pro legraci zorganizovaný. Mimo to je rok od roku vychytanější a lepší! Pokud se tam chystáte a budete si číst v „race-manuálu“, dáte mi jistě za pravdu. Motivační hesla na trati, s vtipem popsaná mapka a grande finale – jahody a šampaňské stylově servírované na poslední občerstvovačce.

Jak tak píšu tento článek, ráda jsem si na tento závod zavzpomínala a připomněla si i loňský rok, kdy jsem tam týden po absolvování Wintermana byla zafandit kamarádům a užila si závod z pohledu diváka. A protože už více než rok bojuji s běžeckými bolístkami a bolestmi, prosím pěkně běžeckého boha, ať při mě stojí a já mohu stát zase někdy na startu. 🙂

Pro milé komentáře prosím sem 🙂