Napsali jste si o recept a více tipů na low-carb jídla a vaše přání je splněno - máte to mít.

Možná to bude první vlaštovka nové rubriky, uvidíme 🙂 Na úvodu zkusme společně ochutnávku čokoládové pěny. 

Chocholate mousse, čili v přesném překladu čokoládová myš. 

Z čeho přirovnání k myši pramení, těžko říct.  Že by měla tak hebký kožíšek, to asi ne - leda by  vám zapomenutý dezert  zplesnivěl a pokryl "penicilinem".  

O tom ale dost pochybuju, protože mě tahle dobrota v ledničce s bídou stihla vydržet do té doby, než se pořádně vychladila. 

Recept je upravenou verzí z oblíbené "Kuchařky pro dceru" od Florentýny Zatloukalové.  Fakt nejedu striktní low-carb a na kynuté koláče nebo velikonočního beránka jsem nevyhlásila džihád - takže občas (dobře, tak párkrát do roka) hledám správný postup  na nějakou klasiku.  A v tom Florentýna nezklame. 

V receptu jsem použila kvalitní 70% čokoládu od Lindtu (byla zrovna v akci:), prakticky jsem vynechala cukr a přidala smetanu.  

S  "haute" cukrařinou  se úplně nekamarádím a vrcholem mého umění je panna cotta, tedy styl: všechno smíchám a fláknu to do lednice. 

Takže pokud jste na tom podobně, radši uvedu přesný postup.

Není to zas taková věda a bez extra velkého nasazení budete s tímhle dezertem za hvězdu večírků.

Chceme pěnu, takže budeme šlehat a míchat, to dá rozum. Nejdřív zahřejete čokoládu s máslem POMALU na vodní lázni. Neeee  abyste to dávali do mikrovlnky nebo rovnou na sporák, to akorát všechno spálíte!   Když obojí rozpustí, rozmícháte, odstavíte a  dáte trošku vychladnout. 

Mezitím si vyšleháte zvlášť bílky - samozřejmě šlehačem (pokud si nechcete zaposilovat) a pak šlehačku.  Obojí je dobré mít před šleháním v lednici a vychladit si i šlehací nádoby. Taky je fajn si mezi šleháním bílků a smetany umýt ty metly, ale to asi víte.  Ono se to sice nakonec smíchá, ale ta šlehačka by se špinavýma metlama neušlehala, takže bacha. 

Bílky vyšleháte fakt dotuha a ke konci přidáte cukr - pokud ho tam chcete.  Do vyšlehaných bílků podle cukrářů patří, ale nebyla bych tak akurátní.  Jde to i bez něj a osobně si myslím, že je to bude i lepší. Já ale napoprvé pěnu chystala na večírek pro "normální lidi",  takže jsem nechtěla sklidit mega kritiku za děsně zdravý cukrfree dezert.  Použila jsem tedy cukr Muscovado (to je takový ten s melasou), který se sice se šleháním úplně nekamarádí, ale bylo to v pohodě.  Šlehačku narozdíl od bílků nešlehejte "úplně na krev".  Podle Florentýny by měla být takové polopevná - čili neměla  by například udělat kopeček na kávě. 

Tak a jde se do finále. Do rozpuštěné čokolády s máslem vešleháme metličkou (ručně) žloutky. Udělá to takovou fakt tuhou hroudu, která docela drží na té metličce a může vás konzistencí vyděsit jako mě, ale žádný strach, to je přechodný stav. 

Vemte bílky a pomalu je (takovým jakoby překládáním) vešlehejte do té hroudy.  Zdá se to nemožné, ale překvapivě tyhle dva neslučitelné materiály dohromady budou fungovat.  Dejte pozor, ať to rozprostřete rovnoměrně a nezůstane nic na dně. Už se děje kouzlo, které finalizuje závěrečné vpravení ušlehané smetany do čokolády se sněhem. Zase pomalu, ručně, nechvátejte.  

Získáte krémovou hmotu, kterou rozdělte do 8 mističek a dejte vychladit. 

Takhle to při popisu vypadá děsně náročně, ale já celou tuhle taškařici zvládla ani ne za dvacet minut.

Chlazení je na tom to nejnáročnější, fakt to chce několik hodin, tak to vydržte a nesežerte to teplý. 

Na servírování použijte mascarpone vyšlehané s trochou odložené smetany.