#cardiolabontheski – 7 důvodů proč jet s andělem na hory

Dnešní článek bude takové lednové sportovní odlehčení. Novoroční předsevzetí je kapitola sama pro sebe. O těch sportovních raději nemluvě. 1.1.2020 a jedem: nacvakat diář a naplánovat itinerář závodů na sezónu 2020. Rozhodnout se, kam pojedu, co vynechám, které závody budou „áčkové“, kam si pojedu jen tak na pohodu zasportovat a setkat se přáteli. No a samozřejmě tréninkové plány. Většina z výkonnostních sportovců má už rozplánované tréninkové cykly, objemy, ví kdy začne trénovat kvalitu a na jaké CTL se v TrainingPeaks chce dostat.
Takže 1.1. a jedem : každý týden „nalovit“ TSS skóre, vyladit všechny moduly, potrápit trenažér a prohnat soupeře ve Zwift světě digiher pro velké kluky.
A najednou prásk, jede se na týden na hory. Co teď??

 

• Dovolená, děti, přátelé, lyžovačka, dobré jídlo a pití – v nejrůznějších variacích a kombinacích.
• Víme, že ježdění na sjezdovce se mezi aerobní zátěž moc nepočítá.
• Víme, že  pokud učíte lyžovat malé děti, o sportu to není už vůbec.
• Víme, že k ideální stravě může mít pobyt na horách dost daleko.

 

Zkrátka do novoročních předsevzetí ohledně splněných tréninkových plánů týden na sjezdovách zrovna dvakrát nezapadá ….

„Jaký si to uděláš, takový to máš …“

Existuje samozřejmě více přístupů a pohledů na věc. Který preferujete vy a který je ten správný?

Pohled první

Trénuju stejně na pocit, TSS a CTL neřeším a hory jsou vítaným zpestřením, příjemnou změnou v zaběhaném stereotypu a skvělou dovolenou.

Pohled druhý

Jsem pankáč, takže klidně budu celý týden lyžovat, pít jedno pšeničné pivo za druhým a ponocovat, pak udělám za celou epizodou tlustou čáru.

Pohled třetí

Pojedu, aby byl doma klid, ale ráno si přivstanu a půjdu do bazénu a  večer po lyžování ještě na běžky.  Žádné pivo, žádné bombardino, žádný aperol.

Hmmmm –  a co takhle zlatá střední cesta?

 

 

Hele, vypadá to, že dneska tady zase žádné TSS nenasbíráme a CTL půjde dolů ….

No a??? 

Hlavně v klidu ….

Co takhle zlatá střední cesta?  Hodťe se do  pohody a pojďte se mrknout, proč je pobyt na horách pro tréninkovou předsezónní přípravu přínosem a jak si nastavit hlavu, abychom spojili příjemné s užitečným.

Mám pro vás sedm dobrých důvodů, proč jet s andělem na hory 🙂

1.  Klimatické výhody

Tuberkulóní sanatoria se nestavěla v Alpách jen tak náhodou. Čerstvý vzduch, čisté prostředí, sluníčko (máte-li štěstí) a mráz. Pryč z pražské břečky, posmrkané MHD dopravy a přetopených kanceláří.

Více slunečního svitu poskytuje tolik ceněný vitamín D a kvalitní imunitu a silné kosti určitě chcete. Nalovte ho co to jde.

2. EPO pro každého : )

Trocha toho vysokohorského tréninku pro mírnou stimulaci krvetvorby  se vždycky hodí. Vzpomeňte na okřídlené heslo distributora hypoxických generátorů: „Spi nahoře, trénuj dole“.

Když týden budete spát nahoře (myšleno ve vysoké nadmořské výšce, abych nebyla napadena z nekorektnosti), hypoxický generátor netřeba.   Bez tréninku „dole“ se klidně týden obejdete.

I když samozřejmě nic proti.  Já nevím – třeba si s sebou vemte gravela, a za svitu čelovky můžete večer objíždět alpská podhůří.

Ten, kdo preferuje přístupy 1 a 2, dá si k vitamínu D a troše toho EPO k tomuhle výhledu raději Aperol….

3. Silový trénink

Jasně, že běh to není. Ani kolo.  Tepová frekvence se vám většinou na sjezdovkách nedošplhá ani do do zóny „B“, pokud jste pohodoví lyžaři/ a nebo jezdíte s dětmi.

Naopak pokud  krájíte jednu černou sjezdovku za druhou a kyselina mléčná stříká až na protější svah, jste pravidelně s tepy nad anaerobním prahem, ale velmi krátkodobě.  To se to dá přirovnat k rychlým, intenzivním sprintům.

Abych to shrnula. Pobyt na horách si rozhodně nezařadíte do škatulky OV  coby „obecná vytrvalost“, ale OV coby „osobní volno“.

Lyžování má ale jiná pozitiva. Trénujete svaly, o kterých většinou ani nevíte (na kole se to může docela hodit), trénujete stabilitu, posilujete střed těla, rozvíjíte  šikovnost, postřeh.  To všechno se počítá, i když do tabulek to těžko zanesete.

No a pokud učíte jezdit malé děti, lepší trénink trpělivosti si lze těžko představit. Koneckonců i ta otužilost, když čekáte až sjede vaše dítko dva oblouky a vy mezitím mrznete na svahu,  vám třeba přijde jednou vhod.

A jim to přijde vhod taky …. za pár let jim nebudeme stíhat  a budeme rádi, když na nás počkají u piva 🙂 

4. Aerobní zátěž

I to je možné s lyžovačkou zkombinovat. Nemusí se jednat o žádný extrém. Nic nebrání tomu, abyste se ve čtyři odpoledne přezuli z přezkáčů do kecek a šli se na půl hoďky vyklusat.

Protáhnete si nohy, uvolníte svaly a zregenerujete. Pokud jste na horách týden, není od věci si dát jeden den pauzu a vyrazit na běžky, nebo zkombinovat klasické sjezdovky se skialpy.  Bude to změna, bude to zajímavější, pestřejší a užijete si hory trochu jinak.

5. Nutriční relax

Pokud u vás na „ubikaci“ dobře vaří a rádi ochutnáváte místní speciality, získává týdenní dovolená další rozměr.

Děvčata,  co si budeme povídat. Nemuset každý den vymýšlet, co budu vařit, nakupovat, uklízet kuchyň a mýt nádobí je nejlepší dovolená. Nemuset přiběhnout z tréninku a hned se chopit vařečky je neskutečná úleva.

Pokud máte stravování formou bufetu, neumím si představit nic lepšího. Dáte si co chcete, naložíte plný talíř skvělého masa a zeleniny, popustíte uzdu fantazii a ochutnáte něco netradičního, nebo  neřešíte, jestli budou  děti jíst to nebo ono.

Na druhé straně je třeba říci, že utrhnout se ze řetězu pod heslem: „když máš formu, dáš i dvanáct talířků“  nepovažuju úplně za dobrý nápad. Dopřejte si dobré a kvalitní jídlo, dezert, nějaký ten drink, ale nepřehánějte to. Nebudete muset řešit zbytečná dvě kila navíc a kocovinu, kterou končí každý mejdan.

6. Dovolená

Za sebe to mám tak, že týden na horách je víc, než 14 dní u moře. Nevím, čím to je. Možná to dělají hory, možná klima, možná to, že při lyžování díky změně a rutině pohybového stereotypu hlava relaxuje. Přirovnávám to k „meditativnímu stavu“ při  pohodové jízdě na kole, běhu, nebo třeba i řízení auta.

A prostě nepracuješ. To chceš. Není co dodat.

7. Pohled shora

To je takové fajn klišé. Že ve dvoutisících nadmořské výšky a v horách, které tu stojí stamiliony let jsme takhle malí a naše problémy a pozemské pinožení se jeví jako nicotné…….

Chacha – to už tu tisíckrát bylo a podobných motivačních hesel jsou plné sociální sítě.  Takže si ty ezo-kecy můžu nechat od cesty.

Jenže – ona ta trocha mentálního orazu neuškodí.  Existuje i jiný svět než svět plný výkonů, tabulek, medailí a CTL skóre.  Zkuste si poodstoupit  od  běžné rutiny, posedět v klidu s přáteli u skleničky vína, zahrát si společenské hry a odpojit se od matrixu.

Vidět jiný rozměr sportu a života, jinou perspektivu a jiné souvislosti může být celkem inspirující.

 

Po návratu na zem většinou stejně zjistíte, že vás to pinožení prostě baví a sport je váš život.  Že je to to, co je ve Vašem životě radostí a kotvou.  Ale že to nemusíte tak hrotit 🙂 

Užijte si dlouhý oblouk a ostrý sjezd a vše dobré v Novém roce!!

Hanka