Fit book
Význam tuků v jídelníčku
Jak to bylo v paleolitu?
Jídelníček lovců a sběračů byl na tucích postaven – ulovit mamuta, nacpat se k prasknutí a pak zase třeba nějakou dobu hladovět či se živit kořínky.
Lovci a sběrači z masa určitě neořezávali tuk, aby docílili nízkotučné stravy. Nedělají to ani Eskymáci, nedělali to ani prérijní Indiáni. Ti se naopak při dlouhých pochodech živili tzv. pemikanem. To bylo sušené bizoní maso s lojem a různými bobulemi. Prostě indiánské jerky – ale s vysokým obsahem tuku.
Metabolismus našich předků přednostně využíval tuky – jako preferenční zdroj energie při dlouhých cestách či lovech zvěře.
Nikdo nepotřeboval k snídani ovesné vločky nebo nehledal v kapse corny tyčinku, když na něj zaútočil šavlozubý tygr.
Od paleolitu uplynula pěkná řádka let a během této doby došlo k neolitické revoluci, začalo se pěstovat obilí a pomalu a nenápadně začalo sacharidů ve stravě přibývat. Náš metabolismus se postupně začal "přeškolovat" z tuků na sacharidy.
Čas šel dál, lidí na planetě i sacharidů ve stravě přibývalo a jednoho krásného dne přišel vynález rafinovaného cukru. Ruku v ruce s průmyslovou revolucí a cenami na burze v období konjuktury šplhal vzhůru i glykemický index jednotlivých potravin.
V posledních desetiletích jsme zašli v konzumaci sacharidů (převážně těch rafinovaných, průmyslově zpracovaných) poměrně dost do extrémů. Takový nápor nemůže vydržet ani náš metabolismus, ani naše slinivka. Takže jako lidstvo utěšeně přibýváme na váze, přibývá pacientů s cukrovkou a metabolickým syndromem.
Je to stejný příměr jako s naší planetou. Ani ta nemůže vydržet nápor neustále narůstajícího konzumu a ničím neoprávněného pocitu neomezené a trvalé spotřeby ze strany lidstva. Zdroje se jednou vyčerpají. Lidstvo stojí na útesu a balancuje nad propastí. Nadnárodní korporace chrlí další a další produkty, kteří nás mají udělat zaručeně šťastnými, stejně jako nás má krátkodobě uspokojit sladká tyčinka té a té značky.
Vyčerpají se zdroje planety - stejně tak jako se v případě nadměrné spotřeby prázdných kalorií a přemíry sacharidů vyčerpá náš metabolismus a naše slinivka.
V obou případech je lékem vědomá střídmost ve spotřebě. A v obou případech stále platí - mysli globálně, jednej lokálně. Začněme tedy u sebe. Každý krok se počítá.
Včera, dnes a zítra ...
Matabolismus si ale na své původní nastavení zase vzpomene, pokud ho to znovu naučíme.
Jak?
Tak že se tukům přestaneme vyhýbat.
Pokud chceme tuky spalovat, musíme také tuky jíst – na to je náš metabolismus stavěn. Celý takzvaný „light“průmysl založený na radikálním omezení tuků ve stravě a jejich nahrazení sacharidy vede k epidemii cukrovky, obezity a kardiovaskulárním chorobám. Pro zdravé srdce a cévy je tedy paradoxně výrazně prospěšnější vysokotučná strava s omezením sacharidů.
Pojďme tedy od pro nás doposud nezvyklého "low-carb" k velmi příjemnému "high-fat"!
Přirovnejme náš metabolismus k poněkud netradičnímu hybridnímu pohonu benzín/diesel. Benzín si představte jako cukr a diesel jako tuk.
Cukrem (benzínem) je třeba šetřit a nechat ho pro speciální situace kdy je třeba rychle zvýšit výkon, zatímco tuk (diesel) je palivo, na které můžeme jet v zásadě pořád.
A abychom mohli „jet na tuky“, musíme tuky také do nádrže doplňovat.
To ovšem samozřejmě neznamená, že se máme ládovat smažákem ze stánku nebo hranolkami z fastfoodu !!
Francouzské paradoxy pro zdravé srdce
To, že tuk ve stravě se automaticky nepřesouvá na naše břicho, boky a do nitra našich cév, dokazuje fenomén zvaný francouzský paradox. Středomořské národy konzumují výrazně více živočišných tuků než například obyvatelé USA, a přesto mají mnohem nižší výskyt kardiovaskulárních onemocnění.
Příznivý vliv středomořské stravy na prevenci srdečně-cévních onemocnění potvrdila i jedna z preventivních výživových studií.
Klíčem k francouzskému úspěchu uvnitř koronárních cév je zcela jistě "savoir-vivre". Vychutnávejte si život -- i jídlo. Nikam nespěchejte, buďte gurmáni a na talíři si užívejte kvalitu místo kvantity. Přidejte trochu červeného vína, kvalitního masa, mléka a vajec z malých farem a klíčové složky z dnešní kapitoly - spousty olivového oleje.
Olivový olej obsahuje převážně mononenasycené (MUFA) mastné kyseliny (převážně olejová) a velké množství antioxidantů (tokoferolů). Kromě toho většina živočišné produkce pochází z malých farem a jídelníček je bohatý na ryby a plody moře. Proto strava obsahuje příznivý poměr omega 3/omega 6, což pomáhá cévám zůstat v dobré kondici a brání rozvoji kardiovaskulárních onemocnění.
Zapamatujte si ...
Náš metabolismus je stavěný na spalování tuků, nikoli cukrů. Nadbytek sacharidů ve stravě vede k rozvoji cukrovky, obezity a kardiovaskulárních onemocnění.
Kvalitní tuky, které konzumujeme v jídle se nepřesouvají na náš zadek, břicho a ani do výstelky našich věnčitých cév.
Příznivý vliv na prevenci srdečně-cévních onemocnění má středomořská strava bohatá na tuky - klíčový je olivový olej, ryby a mořské plody.
Pokračování článku najdete zde:
Zpět na přehled se dostanete tudy: